Vzdělání

Maturita: Zrádní literární hadi

9. března 2014 v 19:00 | Ronnie
Tento článek slouží jako jistá rada pro výběr knih k maturitě. Jsem si jistá, že každá škola nabízí trochu jiný výběr, ale některé knihy jsou na výběr zkrátka úplně všude. Mezi nimi jsou především díla, která všichni znají například Romeo a Julie. Tím se dostáváme hned k první chybě, kterou dělá spousta lidí při výběru četby. Zvolí si nějaké profláklé dílo, které přeci zná a ani ho nemusí číst. OMYL!!! Ruce pryč od takových knih. To co vy považujete za výhodu je naopak největší zhoubou. Právě proto, že Romeo a Julie je dílo, které zná skutečně každý, učitelé v něm musí tak trochu šťourat, aby si ověřili, že jste se na to úplně nevykašlali. Tato díla jsou dost průšvih a vyletí na nich nejeden student. Zvlášť Romeo a Julie obsahuje spoustu jmen, která se snadno popletou i těm, co dílo četli - vím to z vlastní zkušenosti. Zkoušející se rád ptá na příbuzenské vztahy vedlejších postav a to si prostě člověk nezapamatuje tak snadno. Takže ve finále je s těmito děly daleko víc práce než s méně známými knihami.

Dalším problémem by mohl být rozsah díla. Rozhodně nejsem zastáncem dlouhých litánií, ale spousta maturantů si zvolí krátké dílo jen proto, že je prostě krátké. Mám hned dva příklady, kdy si doslova vykopete sami jámu. Například Rozmarné léto. To se mi dostalo pod ruce v kabelkovém vydání, a tak jsem se radovala, že za půl hodiny budu mít přečteno. Omyl, nedočetla jsem to do teď - ten šílený jazyk, kterým to bylo napsáno se zkrátka nedá! A pak dalším takovým hadem je například Muž, který sázel stromy. Jedná se o filozofické dílo, které bylo tak krátké, že během přestávky prokolovalo jedno jediné vydání a během těch deseti minut jsme to všichni postupně přečetli. Potíž je ta, že se jedná o filozofické dílo a ruku na srdce, ne každý umí nad takovými novelami přemýšlet. Ovšem to samé se dá říci i o poezii - neberte si toho příliš mnoho jen proto, že je to jen pár básniček. Básnické obrazy snad vždycky znamenají něco mnohem většího než to, co je skutečně na papíře.


Pokud nepatříte zrovna k milovníkům četby, vybírejte zfilmovaná díla. Důrazně však připomínám, že byste si měli přečíst alespoň pár stran, abyste viděli, jak autor píše a rozhodně se podívejte na internetu na rozdíly mezi knihou a filmem!!!

Spousta maturantů bere čtení jako 'prudu'. Není to vůbec pravda, ve výběru jsou určitě knížky, které by vás bavily, jen tomu musíte dát šanci. Navíc je to skvelé odreagování, kdy váš mozek už zkrátka nepobírá další maturitní učivo. Sednete si s knížkou, uvolníte se, ale nebudete mít pocit, že se jen flákáte, ale naopak pro úspěšné složení maturitní zkoušky něco uděláte.
Pokud bych měla být konkrétní a něco doporučit - podle toho, co jsem měla já v seznamu - rozhodně si zapište Saturnina, cokoliv od Viewegha a Paola Coelha. Dejte také šanci Pánovi prstenů(holky, neprotáčejte panenky, já Pána prstenů neměla ráda úplně stejně jako vy, ale zkusila jsem to, a teď na to nedám dopustit). Osobně se mi líbil i Orwell, ale to už je spíš individuální, ne každého baví toto téma. Pokud chcete poradit, klidně mi napiště a pošlete z čeho vybíráte. Ráda vám poradím.

Maturita: Nejtěžší je zkouška nervů

8. března 2014 v 17:53 | Ronnie
Maturitní období nám pomalu ale jistě klepe na dveře a já jakožto stará garda se pokusím předat své zkušenosti potřebným a vyklepaným abiturientům.

Hned na úvod si dovolím rozdělit maturanty do tří skupin. Jako první jsou tu ti, kteří si berou hrozby vyučujících příliš k srdci, a tak se stresují už rok a půl dopředu. To, co jsem se za celé maturitní období naučila, je, že učitelé jsou neuvěřitelné hysterky a za jejich herecké výkony by se nemusel stydět ani držitel Oscara. Dobře si vzpomínám, jak nám někteří vyučující vykreslovali celou maturitní zkoušku jako procházku pekelnou stezkou, ovšem realita byla naprosto odlišná.

Druhá skupina jsou ti, kteří naopak na učitele vůbec nedají a řídí se ledabylými zkušenostmi těch, kteří už odmaturovali. S tím je také docela potíž, protože po maturitě z vás cosi spadne a uvědomíte si, že to nebylo vůbec tak hrozné. Problém je, že mladším spolužákům maturitu pak popisujete jako počítání příkladů 1+1 a hledání USA na mapě. Je pravda, že nám to po tom stresu skutečně tak připadá, ale zase tak jednoduché to není. Bohužel, to ti, které maturita teprve čeká, nevědí, a tak zkoušku značně podcení.

Mým cílem je dostat vás do té třetí skupiny, která je něco mezi. Připravila jsem si několik tipů, jak klidně proplout maturitou bez větší psychické újmy.

Maturita je skutečně zkouškou dospělosti a víc než na vědomostech závisí na vaší prezentaci sebe sama. Hodně závisí na vašem vztahu se zkoušejícím, takže by bylo vhodné zbytečně se během roku s učitelem nehádat nebo dělat naschvály typu prdící pytlík na židli. Věřte, že by se vám to u zkoušky nemuselo vyplatit, protože pokud dotyčný bude chtít, najde si něco, na čem vás vykoupe. Naopak pokud budete s vyučujícím vycházet v dobrém, vězte, že vás vyseká z čeho se dá a vždycky vám hodí záchraný kruh.
Celý učitelský sbor se těší až z té školy konečně vypadnete stejně tak jako vy, takže vašim společným cílem je tu maturitu udělat. Nikdo se vás nebude snažit zbytečně potopit, ale pokud někoho skutečně nakrknete, budou vás čekat problémy a to i přes to, že budete na škole prudit ještě o nějaký ten měsíc navíc. Takže ještě máte pár týdnů vylepšit si reputaci!

Při předmaturitním opakování nespěte! Vím, že mozku se mnohdy nechce vnímat učitelův výklad, ale pokud ten odpor teď na pár posledních týdnů překonáte, nebudete mít o svaťáku tolik práce. Při výkladu vám leccos v hlavě zůstane, a pak už vám bude stačit si maturitní otázky jen procházet.


Odpusťte si celoroční šprťáctví. Upřímně je to ztráta drahoceného času vašich nejlepších let. Čtvrťák je jistým privilegiem, protože na škole jste najednou ti nejstarší, ti vážení, ti velcí maturanti. To přirozeně přináší řadu výhod - od větší tolerance absencí, menší četnosti testů a poaždavků na ony blbosti, které se musíte učit, ale nikdy je nevyužijete - a to ani u maturity. Pokud tento rok strávíte 25 hodin denně 8 dní v týdnů u maturitního učiva, bude vás to potom mrzet, protože tak náročné to zase není. Bohatě vám stačí dávat pozor při hodinách a pak týden před maturitou intenzivního učiva.

To je zatím asi vše. Rozhodně ještě k maturitě něco připíšu - rozhodně plánuji sepsat něco o výběru maturitní četby a až to bude aktuálnější, dám pár tipů na rozvržení maturitního volna. A nejspíš přijde nějaká ta rada ohledně zkoušky jako takové - co na sebe, jak se chovat, co den před tím atd.

Mám otázku na maturanty - Kam se hlásíte na školy?

Technická připomínka - Nezapomínejte lajknout naši stránku na facebooku a případně náš blog sdílet, pokud se vám bude chtít. Jestliže máte nějaký dotaz na kohokoliv z BRONXY týmu, můžete nám jej zaslat do zpráv na facebooku, případně napsat mně osobně na můj facebook :) Takže xx

Od Harvardu přes Glasgow po Cambridge

20. února 2014 v 11:28 | Ronnie
Nedavno mi na stole přistál jedno z čísel jistého novinového plátku. Tak to občas s mámou děláme. Ona najede něco zajímavého, co by mě mohlo zajímat, a já to pak řádně prozkoumám.
Občas skutečně narazila na užitečné věci, ale tenhle objev je skutečně bomba. Je to, jakobych otevřela bránu do kouzelné říše divů.

Nad čím se to tu vlastně ale rozplývám?
Všichni zajisté známe univerzity takového formátu, jako jsou Yale, Berkley nebo třeba Oxford. Nevím jak vy, ale já jsem vždycky tak trochu toužila být součástí této velké společnosti studující na těchto prestižních školách. Bohužel jsem silně omezena finančními prostředky, a tak jsem byla nucena si nechat tak maximálně zdát. Ovšem teď je všechno jinak.

Tyto univerzity(a samozřejmě spousta dalších) pořádají neuvěřitelné množství několikatýdenních online kurzů, které jsou naprosto a úplně zdarma. Samozřejmě nemůžeme očekávat, že si během osmi týdnů vystudujeme plnohodnotný doktorát z Archeologie a podobně, ale mít v životopise uvedeno, že jsme vystudovali kuzr zaměřený na Whitmanovu tvorbu, který pořádá samotný Harvard, působí to skutečně dobře.


Jak celé studium vlastně probíhá? To je různé. Já jsem zatím nastoupila do kurzu Úvodu do klinické neurologie, který probíhá následovně. Na každý týden mám za úkol shlédnout několik videí s přednáškami, přečíst několik stran předem zadaného testu a poté vyplnit test.
Každý kurz je trochu individuální, myslím, že hodně záleží na tom, co si zvolíte. Pokud se zaměříte na medicínu, fyziku a podobně, bude to jespíš trochu jiné, než když sáhnete po studiu Sociologie. I když kdo ví. Zatím nemohu soudit.

Kolik času mi studium zabere? Opět záleží na kurzu. Některý zabre osm týdnů, některý dvanáct, některý zase jen tři. Co se týká času stráveného nad materiály, uvádí se přibliže 3-5 hodin týdně. Opět je to téma od tématu. Samozřejmě ale musíme počítat s jistou jazykovou bariérou, takže nám překlady zaberou nejspíš o trochu víc času, než rodilému mluvčímu.
Co se jazyka týká, je třeba dobře rozumět, nebo minimálně zvládat četbu. Odborná terminologie se časem poddá, zvlášť v oblasti medicíny, protože většina názvů je stejně latinská, tudíž stejá jako u nás. Dobré je, že přednášející mluví skutečně zřetelně a ne moc rychle. Navíc ke každému videu máte možnost stažení textu, který obsahuje slovo od slova, které přednášející řekl. Zkrátka jeho výklad, jen na papíře. To hodně usnadňuje situaci.



Možná si někteří říkáte, proč studovat navíc? Ve škole mi to bohatě stačí. Možná máte pravdu. Maturant se těžko bude zabývat otázkou nějakých online kurzů, když má sám učení až nad hlavu. Na druhou stranu, pokud se hlásíte na školy, kde vás čeká ústní pohovor, není špatné zmínit, že jste si vystudoval(a) jistou oblast daného oboru a to například na samotném Stanfordu. Navíc vám přidá fakt, že jste byli schopni to vystudovat v anglickém jazyce.
Totéž bych doporučila i zájemcům o studium v zahraničí.
Nebo například pokud váháte nad výběrem vysoké školy a především toho, co vlastně chcete studovat, můžete si zvolit kurzy v oborech, o kterých přemýšlíte a uvidíte, jestli vás to skutečně tolik baví a zajímá. Já osobně si po dostudování Klinické neurologie, Budhismu a moderní psychologie a Parkinsonovy choroby hodlám zvolit něco souvisejícího s psaním a literaturou. Uplatnění z těchto oborů je v posledních letech poměrně nevalné, a tak jsem se rozhodla upřednostnit studium něčeho, co mě snáze uživí. Tím ovšem nevymizela moje láska k literatuře a mohu se jí věnovat alespoň takto.

Samozřejmě se dá studovat nejen v angličtině. Zahlédla jsem španělštinu, němčinu, portugalštinu, sokonce i čínštinu. Ale vzhledem k tomu, že pravděpodobnost, že bych zvládla klinickou neurologii v takové němčině, je zhruba asi taková, jako že přiletí král bramborových lidí na svém létajícím koberci a usadí se na špici samotného Big Benu, jsem se o jiné jazyky příliš nezabývala. Každopádně, pokud se rozhodnete zatnout zuby a zvládnout to od začátku až do konce, hodně se vám zlepší úroveň daného jazyka. Domluví se kde kdo, ale odbornější jazyk je pro mnohé z nás stále velkým oříškem.

A kde se tedy můžu přihlásit? Veškeré kurzy naleznete zde www.class-central.com. Jedná se o server, který vám vyhledá snad každý kurz na světě. Každý z nich je ovšem veden jiným portálem, na který vás stránka případně převede.

Pokud byste měli nějaké dotazy, sem s nimi.
 
 

Reklama