Literatura

Paulo Coelho - Záhir

20. srpna 2014 v 15:51 | Ronnie
Po nějakém čase opět přicházím s knižní recenzí. Je pravda, že jsem na knížky trochu zanevřela, protože jsem se snažila zaměřit spíše na angličtinu a pokud čtete v jiném, než rodném jazyce, tolik to zkrátka neodsejpá.
Jednou z mých dokončených knih je Záhir od Paula Coelha. Ti, co mě znají, ví, že Paulo Coelho je mým favoritem a jeho Veronika se rozhodla zemřít je zkrátka knihou mého srdce. Co se týká Záhiru, už tak nadšená nejsem. Je to nejspíš tím, že jsem se nestotožnila s myšlenkou celé knihy, ale čas od času jsem se musela k návratu ke knížce i přemlouvat. Nešlo to tak rychle jako u Alchymisty nebo právě u již umíněné Veroniky.
Záhir je víceméně autobiografické dílo spíše filosofického rázu. Zaměřuje se na úvahy o dnešním vztahu mezi mužem a ženou a Paulo si rozhodně nebere servítky. Hledáním Záhiru se autor snaží najít rovnováhu mezi osobními ambicemi a svým manželstvím.
V knize se setkáme se spoustou zajímavých myšlenek a já hned jako příklad uvedu jednu, která nás provází celou knihou. A paradoxně s ní absolutně nesouhlasím. Myšlenkou je, že musíme o minulosti hodně mluvit, abychom se od ní odpoutali. To mně osobně připadá jako holá pitomost, nemyslím si, že otevírání starých ran něčemu pomůže.
Každopádně ačkoliv jsem byla trochu zklamaná, celé dílo neodsuzuji a vlastně i doporučuji. Ono je čas od času dobré přečíst si něco, s čím nesouhlasíte. Rozproudí vám to mozek a uvědomíte si, v co vlastně věříte, protože pokud si řeknete "Ne, tohle si nemyslím" musíte se zákonitě zamyslet nad tím, co je pro vás pravdou, kterou ne vždycky známe nebo si ji uvědomujeme.
Kniha je vcelku krátká jen občas obtížná na přemýšlení. Pokud jste s Paulem ještě nezačali, Záhir není nejlepším cestou k autorovi.


Prázdné místo

7. dubna 2014 v 11:14 | Ronnie
Po dlouhé době mi to přeci jenom nedalo. Odložila jsem anglicky psanou literaturu a vrhla se na poslední dvě stovky stránek rozečteného Prázdného místa od J.K.Rowling. Abych byla upřímná, od začátku knížky jsem byla poměrně skeptická a zklamaná. Říkala jsem si, že to opravdu není nic moc, a to jsem se snažila nesrovnávat s Harry Potterem, protože dějje skutečně nesrovnatelný. Jak bych porovnávat příběh o čarodějném učni a o zkaženém městě plném intrik a pokrytectví? I tak jsem se smíšeným pocitům zkrátka neubránila.

Na druhou stranu, čím hlouběji jsem se do knížky ponořovala, tím víc se mi chtělo číst dál a dál. Ovšem pak přišel Aberdeen a já v rámci přizpůsobení se anglickému jazyku rozhodla číst nějakou tu chvíli pouze anglicky.
Ještě včera mi z knížky zbývala více než třetina, ale jak si tak hrdě hověla na mé poličce ve svých majestátních sytých barvách, neodolala jsem. Už bylo skutečně pozdě, a tak jsem si řekla, že přečtu tak maximálně padesát stran a půjdu spát. V půl třetí jsem plna dojmů zaklapla knihu a uvědomila si, že jsem ji celou dočetla. Zkrátka nešlo to zarazit.

Rowlingová zkrátka světu ukázala, že psát umí. Nebudu vám tu vykreslovat příběh, který se v knize odehrává, neúmyslně bych mohla prozradit to hlavní, a o ten šok vás připravit nechci. Najdete zde velké množství postav a na rozdíl Harryho Pottera žádná z nich není na 100% záparoná a na 100% kladná. Jakoby snad jediná kladná postava zemřela hned na začátku, ale ve finále se dozvídáme, že ani Barry nebyl úplně bez chyby. Šťastné konce malých příběhů zde tedy rozhodně nečekejte.
Pokud máte rádi Britský humor, nevadí vám narušení oné romantické bubliny v myšlenkách na krásu a čistotu lidství a už delší dobu o Prázdném místě uvažujete, vřele doporučuji. Ovšem nesmíte očekávat dalšího Harryho Pottera. Ten bude jedině jeden, navíc jak už jsem zmínila. Tato dvě díla se prostě nemůžou srovnávat. Jediné, co mají společného, je asi ten nezaměnitelný styl J.K.Rowling, který vás nutí číst dál a dál. Na druhou stranu pokud nemáte Harryho Pottera moc v lásce, toto dílo vás vůbec neurazí a konečně se k Rowlingové budete moci propracovat.

Dávám dílu čtyři hvězdičky z pěti.

Jak mi Starbucks zachránil život

17. února 2014 v 14:57 | Ronnie
Je to pár dní, co jsem dočetla jednu velmi inspirativní knihu s názvem, který většinu mé generace rozhodně zaujme. Jak mi Starbucks zachránil život. Svým způsobem si každý milovník kávy může říct, že mu Starbucks zachránil život - každé ráno, kdy se kafeholici staví pro svou denní dávku vytouženého kofeinu.
V tomto díle je to brané z o něco vyšší perspektivy. Život je plný nečekaných nástrah. Celou dobu můžeme mít úplně úplně všechno, a další den o to všechno přijdeme a musíme se naučit, jak bez toho všeho žít. Kniha vypráví o starším pánovi, který byl velké zvíře v oblasti reklamy. Vystudoval Yale, díky vysokému společenskému postavení celé jeho rodiny se stýkal s takovými jmény jako Frank Sinatra, Hemingway, Truman Capote a další, našel si manželku, se kterou splodil několik dětí, jeho majetek se dotýkal astronomických výšin a dá se říci, že měl, na co si ukázal. Jenže jednoho krásného dne přišel takřka o všechno. Rozvod, který ho připravil o většinu majetku, malý nádor v uchu, stáří, vyhazov z práce - to všechno se stalo až neuvěřitelně snadno. A tak se Mike musím poohlédnout po práci v řadách, které až do nedávna považoval za podřadné.
Kniha nás provede cestou, kterou si musel Mike projít, aby si uvědomil, že až po tolika letech života v blahobitu, konečně našel své štěstí. A to v kavárně Starbucks!

Dílo se čte skutečně samo a doporučuji jej všem, kteří jsou nešťastní a tak trochu ztraceni, a nejsou si jisti, jak dál.

Inferno na lidstvo

3. února 2014 v 18:17 | Ronnie
Tento článek si plánuji už od momentu, kdy jsem dočetla poslední román od Dana Browna, Inferno. Pokud jste jej ještě nečetli, ale chystáte se k tomu, doporučuji tento článek vynechat, budu spoilerovat. Upozorňuji na to předem a mezi upozornění a samotný článek vkládám obrázek, aby případní potencionální čtenáři něco nezahlédli :-)


I zarytý nečtenář asi tuší, o čem přibližně jsou knihy Dana Browna. Tentokrát se autor zaměřil na poměrně závažný problém, se kterým se v současné době lidstvo musí potýkat, a tím je přelidnění. Konec je poměrně kontroverzní, je to snad poprvé, kdy Rober Langdon nezabrání katastrofě, ale musí se potýkat s následky. Po planetě se rozšíří umělý virus stvořený geniálním genetikem Zobristem, který bere problém s exponencionálně rostoucí populací skutečně vážně, protože podle všeho je díky tomu lidstvo na pokraji vyhynutí. Celou dobu čekáte, že Zobrist vytvořil mor, který vyhladí třetinu populace, ale nakonec se tak nestane. Já osobně jsem v Zobristovi nakonec vůbec neviděla zrůdu, ale naopak. Zobristův virus má na konci knihy v těle každý na planetě. Nebojte se, nikdo neumře na choleru nebo černý kašel, ale třetinu populace to zbaví plodnosti. Genialita viru je v tom, že se šíří vzduchem a je tak bezchybně promyšlený, že nejen Zobristova generace, ale i všechny po ní, budou mít jednu neplodnou třetinu.
Teď se možná někteří pohořšeně ušklíbli. Co je to za hyenismus? Jenže musíme si uvědomit, že s postupujícím vývojem technologií a medicíny postupně ničíme dříve naprosto zkázná onemocnění. Není tomu tak dávno, kdy příroda ještě měla tu moc, chránit nás před vyhynutím díky přelidnění. Nyní tu moc ztrácí a my se množíme a množíme. Už tak se debatuje o nedostatku pitné vody, vyčerpatelných zdrojů a podobně. Osobně se Zobristovo řešením stoprocentně souhlasím. Je to lepší, než se takřka rozpadnout zaživa, a pokud nás to zachání, proč ne? Má to ale jeden smutný nedostatek. Virus si nevybírá ty, co děti chtějí, a ty co ne. Já osobně děti nechci, neplánuju je a za předpokladu, že u mě by se virus nespustil, bylo by to k vzteku, protože mezi tou třetinou neplodných by se zajisté našel někdo, kdo by to dítě moc a moc chtěl. Na druhou stranu, v dnešní době jsou problémy s neplodností a funguje to bohužel stejně, jen v menším měřítku.
Co si o tom myslíte vy?

Položím vám jednu otázku, kterou jsem ukradla z Inferna.
Kdybyste věděli, že lidstvu zbývá posledních pár let, zabili byste půlku obyvatelstva, abyste populaci zachránili?


Čtenáři čtenářům

29. října 2013 v 12:48 | Ronnie
Po dlouhé době jsem musela udělat už dlouho nevyhnutelné. Protřídit knížky. Ano, ano, srdce mi krvácí ještě teď. Naštěstí jsem se zbavila jen několika knížek z Levných knih, které stály kolem dvaceti korun, takže ani ona literární úroveň nebyla zrovna valná. Nicméně, jsou to knihy...
Bylo mi líto knížky vyhodit, škoda papíru, snahy autora a jako studentka ekologie chci šetřit naše lesy, takže jsem se dneska zvedla a odnesla těch pár svazků do místní knihovny, kde mimochodem nemám zřízenou kartičku(od té doby, co mám čtečku, je to pro mě zbytečná ztráta peněz). Na chodbě před jejím vchodem je několik stolů, kam můžete odložit své knížky, které už nepotřebujete. Sice za to nic nedostanete, ale na oplátku si můžete vzít dílo, které donesl zase někdo jiný. A to zadarmo. Já osobně si myslím, že je to docela dobrý systém, protože zde najdete skutečně výborné kousky. Problém je, že se to mezi mladou generací moc neví(už proto, že obecně naše generace Y moc nečte. Ne že bych se tomu vzhledem k cenám knih divila), takže moje Upíří deníky asi nikoho moc nepotěší. Zato já jsem si vybrala hojně. Tím se dostáváme k tomu, že mě občas fascinuje, co všechno jsou lidi schopní vyhodit. Například Anna Karenina. Dobře, jen druhá část, ale i tak jsem si jí hrdě odnesla domů. Vynechme fakt, že doma už jedno vydání mám. Tiše!
Jsou zde jedinci, kteří jen tak 'vyhodí' Galsworthyho nebo Canterburské povídky, ale to se dá vcelku i pochopit. Až to přečtu, pravděpodobně to opět předám dál. Jenže pak jsou tu tací, kteří jsou schopni vyhodit sto let staré vydání básní od Elišky Krásnohorské. Dobře, chápu, že většinu z nás už její básně asi moc neimponují, ale na druhou stranu, sto let staré zachovalé vydání? Myslím, že za pár let by to mohlo nabýt i docela slušné finanční hodnoty.


Každopádně, mám nápad. Co udělat takovou naší menší knižní výměnu? Určitě máme všichni doma nějaké to dílo, které generaci našich babiček příliš nenadchne, ale my sami to už doma nepotřebujeme a skladujeme to jen proto, že je nám líto to vyhodit. Stačí napsat sem do komentářů, co chcete předat dál a emailovou adresu. Ten, koho vaše nabídka osloví vám napíše email a pak se můžete dohodnout dále. To by šlo, ne?:)

Cituji: Báječná léta s Klausem

14. září 2013 v 16:48 | Ronnie
"Tak já ti něco řeknu," začal a po známém způsobu zvýšil hlas. "Ať je Klaus, jakej je, pořád je pro tuhle zemi lepší než pan socialista Zeman!"
Kvido do bratra nenápadně šťouchl loktem.
"Než nějakej vychlastanej socdemák s proříznutou hubou!" hulákal dědeček a mocně potáhl s cigarety.
Paco si od babičky vysloužil vyčítavý pohled.
"To byl jenom vtip, dědo," řekl Kvido chlácholivě.
"Vtip?" vrtěl dědeček stříbrnou hlavou. "Jo tak vtip?"
"Vychlastanej?" šeptal Kvidovi Paco, narážeje na dědečkovu všeobecně známou pijáckou minulost. "Od celoživotního alkoholika bych čekal trochu stavovský solidarity..."

:D:D

Hunger games aneb nechť vás vždy provází štěstěna

9. srpna 2013 v 10:19 | Ronnie
Vím, že jsem kdysi dávno psala, že o knihách budu psát jen na přání, ale trilogie Hunger games od americké spisovatelky Suzanne Collins mě zaujala natolik, že musím udělat vyjímku.

Musím se přiznat, že ze začátku jsem byla vůči Hunger games vcelku skeptická. Všeobecně nemám ráda davové šílenství po čemkoliv, a tak jdu často proti proudu(dobře, teď by někteří mohli zmínit Justina Biebera nebo Harryho Pottera, ale připomínám, že Justina i Harryho jsem si zamilovala už v dobách, kdy ani jeden z nich nebyl ani z části tolik populární). Očekávala jsem další slaboduchou romanci typu Stmívání, kdy introvertní nevýrazná hlavní postava bude řešit citové vnitřní melodrama a bude se rozhodovat mezi idolem X a idolem Y.
Ačkoliv jsem toho názoru, že knihy jsou lepší než filmové zpracování (snad až na The Vampire Diaries), jako první jsem se dostala k filmu, kdy mě kamarádka donutila se na to podívat. Celá myšlenka mě samozřejmě zaujala a to takovým stylem, že jsem se na film podívala hned několikrát během pár dní.
Nemusím ani zmiňovat, že jsem záhy sáhla po knize. Ani u té však naše začátky nebyly z nejrůžovějších. Odradila mě už první věta, která jasně naznačila, jaký stylem jsou všechny díly napsané. V přítomném čase, což opravdu nemám ráda a díla psaná touto formou obcházím velku oklikou. Byla jsem rozhodnuta, že si knihy nepřečtu, ale nakonec mi to nedalo a přeci jen jsem se dala do četby. Dobře jsem udělala. Téma trilogie mě natolik pohltilo, že jsem mě nesympatický styl písemného projevu více méně vůbec nevnímala.


Je mi naprosto jasné, že následující filmové zpracování bude založené především na Peeta vs. Hurikán, ale ve skutečnosti je tento příběh až v pozadí. A také jsem smířena s tím, že spousta lidí to bude považovat jako hlavní motiv celého příběhu. Je to škoda.
Jsem toho názoru, že Suzanne bude velmi inteligentní a vzdělaná žena. Způsob, jakým vyjádřila společnost a lidskou rasu, je přímo dechberoucí a upřímně si dokážu představit, že takto jednoho dne naše populace dopadne(když bychom chvíli polemizovali, dojdeme k závěru, že už v tomto extrému dávno jsme).

Soudě dle internetových diskuzí záěr celého příběhu většinu lidí zaskočil, ale já se musím přiznat, že jsem onen zvrat, kdy se Katniss rozhodně věnovat smrtelný zásah novopečené prezidentce Coinové, čekala od momentu, kdy se v knize objevil třináctý kraj. Suzanne není ten typ, co by dělal z každého sebelepšího tématu pohádkovou a naivní frašku. Musím se přiznat, že v tomto ohledu mi byly Hunger games mnohem sympatičtější než Harry Potter. Jasně, J.K.Rowling zabila pár hlavních postav, ale já nemluvím jen o smrti. Na konci, kdy Harry konečně zlikviduje Voldemorta, nabydete dojmu, že se všichni vezmou za ruce a společně si zaspívají hymnu přátel orchideí, což je trochu pohádková představa lidství. Hunger games jsou v tomto ohledu úplně jiné. Kraje sice povstanou, ale ve finále válka přinese tak velké ztráty více méně pro nic. Je jasně naznačeno, že nadvláda Kapitolu se změnila pouze v nadvládu třináctého kraje. Samozřejmě, že ne v extrémním provedení vzájemného vyvražďování nezletilých splátců(i když kdo ví, jak by to bylo, kdyby Katniss nevystřelila po mrs.Coinové), ale je to jen otázkou času. Líbí se mi ta myšlenka, že lidstvo je nepoučitelné a moc příliš silnou drogou. Silně na mě zapůsobily deprese a hrůzné výjevy, které se staly součástí Katnissina života po konci války a dlouho poté, co si společně založili rodinu. Opět bych to ráda porovnala s Harry Potterem, kdy Harry a spol i přes ty hrůzy, co viděli, koho všeho zabili, mají celkem klidné spaní. Katniss a Peeta oproti tomu mají i řekněme patnáct let po všem strach(a nejspíše i oprávněný).


Co se týká postav, nikdy jsem netrpěla extrémní záští vůči Snowovi. Neměla jsem ho ráda, to rozhodně ne, ale oproti tomu mi víc vadila Coinová, protože ona a její třináctý kraj byla Snow a Kapitol v bledě modrém. Nejspíš to bylo ještě horší, protože v utlačovaných a hladovějících obyvatelích krajů zažehla svou propagandou(která byla po krátké úvaze pravděpodobně ještě horší než ta Kapitolská) naději, kteoru vzápětí hodlala uhasit. Zapůsobilo na mě, že tématem nebylo dobro proti zlu, ale spíše zlo proti ještě většímu zlu. Zkrátka, žádná strana nebyla čistá a je jen na nás, z koho nám bude víc špatně.
Už od začátku mi byl sympatický Haymitch. Někomu nejspíš jeho alkoholismus nesedl(nebo při nejmenším ho zklamalo, že ani o válce nepřestal pít), ale když se nad tím tak zamyslím, předpokládám, že já bych byla po hrůzách z arény smrti nasáklá lihem zrovna tak.
Ovšem postava, kterou jsem špatně odhadla byl Peeta. Nazývala jsem ho notorickým řitním horolezcem. Na druhou stranu na svoji obhajobu musím říct, že to se týkalo mého dojmu z filmového Peety, ale u knížky se mé pochybnosti o jeho loajalitě rozplynuly. Ovšem nemyslete si, že jsem u filmu omdlévala u Hurikána, ten mi byl nesympatičtější nejště víc, jen jemu to zůstalo i po přečtení knížky.

Jsem neuvěřitelně ráda, že jsem se nakonec k Hunger games dostala. Přesně něco takového, bych někdy chtěla napsat. Dílo o společnosti, její zhýralosti a nechutnosti lidského pokolení, kde je ona romantika až někde hodně v pozadí.
V knihách byly momenty, které mě hodně oslovily a donutily mě přemýšlet o budoucnosti, vlastních rozhodnutích a podobně. Často jsem se promítala do zlomových a kritických bodů Katnissina života a přemýšlela, jak bych se rozhodla já. V tomto momentě položím otázku, na kterou si sama neumím odpovědět. Kdybyste byli vy ve dvanáctém kraji a z osudí vytáhli jméno vašeho mladšího sourozence, šli byste dobrovolně? Otázka je samozřejmě mířena pouze na ty, kteří mají mladší sestru nebo bratra(pochybuji, že ti, co mladšího sourozence nemají, se dokážou vtělit do této situace).


Ve všech knihách bylo hned několik momentů, které mě rozbrečely. Nebyla to smrt Prim, Finnicka a dokonce ani samotné umírání Routy. Byla to především gesta jako například chléb, který jedenáctý kraj poslal na vlastní náklady Katniss jako poděkování za Routu a to i přes to, že tam všichni napůl umírali hladem nebo naopak surové zacházení mírotvorců s mužem, který začal na náměstí zpívat Routinu písničku, protože mi to připomělo, že ačkoliv je to jen kniha, tyto momenty se v reálu děly, i když si to nechceme přiznat, tak se dějí a dít se budou. V mnoha ohledech mi Hunger games přijdou podobné jako 1984 od George Orwella, především rozdělením společnosti a zlomením lidského ducha.
Trilogii dávám pět hvězdiček z pěti a myslím, že budu muset přečíst ještě mnoho knih, abych narazila na něco dalšího, čemu budu ochotná dát tak vysoké hodnocení.

Seznam četby

16. února 2013 v 13:56 | Ronnie
Rozhodla jsem se tento blog zasvětit také mé oblíbené literatuře. Přidávám sem senznam své četby,který budu pravidelně doplňovat. Ovšem je to i pro vás. Jsem ochotná na Vaše přání psát recenze knih z tohoto seznamu. Vím, zatím toho moc není, ale určitě jsem na něco zapomněla a vězte, že časem se to velmi rozroste.

Harry Potter a kámen mudrců
Harry Potter a tajemná komnata
Harry Potter a vězeň z azkabanu
Harry Potter a ohnivý pohár
Harry Potter a fénixův řád
Harry Potter a princ dvojí krve
Harry Potter a relikvie smrti
Bajky Barda Beedleho
Hostitel
Stmívání
Nový měsíc
Zatmění
Rozbřesk
Anna Karenina
Strašidlo Cantervillské
1984
Máj
Romeo a Julie
Carrie
Andělé a démoni
Pavučina lží
Havran
R.U.R
13 záhad
Pán prstenů
Vejce a já
Kulička
Splav
Padesát odstínů šedi
Král Lávra
Farma zvířat
Kulička
Ztracený symbol
Saturnin
Malý princ
Těžká hodina
Velký Gatsby
Kytice
Alchymista
Bájená léta pod psa
Audience
Na západní frontě klid
Muž, který sázel stromy
Alkoholy
Abeceda
Veronika se rozhodla zemřít
Hunger games: Aréna smrti
Hunger games: Catching fire
Hunger games: Mockingjay

-Anglicky psaná literatura-
Harry Potter and the goblet of fire
First step 2 forever
Just getting started
Nowhere but up
 
 

Reklama