Just not externally

Turn it off.

25. dubna 2013 v 0:31 | Ronnie
Zbav se toho. Vypni!

Vždycky jsem byla spíše emocionálně založený člověk s bohatým vnitřním životem. Na lidech jako já, jes skvělá ta jistota, že nikdy nebudeme prázdné vázy, hezké tvářičky bez duše, ale řeknu vám jednu věc. Někdy je to pěkně na houby. Jednoho dne se totiž vzbudíte s pocitem, že je toho už zkrátka moc. Pohár je naplněn a přetéká a vy víte, že nastane zlom. Velký a nečekaný.

Čas od času závidím lidem, co své pocity dokážou udržet na uzdě. Jak to, že je to nepřeválcuje?

Člověk je šťastný tak, jak věří, že si to zaslouží. Tím chci říct, že jsme sami svého štěstí strůjce. Před několika dny jsem ráno vstala po bezesné noci plné slz a uvědomila si, že takhle to dál nejde. Víte starat se o lidi, kteří o to nestojí je neskutečně vyčerpávající. Možná ještě víc, než předstírat, že vám na někom záleží. Přesně to jsem dělala. Pořád. Dokola. Každý den. Každou hodinu. Každou minutu. Starala jsem se o to, jestli jsou lidi, na kterých mi vlastně ani pořádně nezáleží, šťastní, až jsem zapomínala nebo spíše neměla prostor a energii na to, být sama šťastná. Jednou zkrátka musel přijít okamžik, kdy, stejně jako spousta dalších, řeknu dost a prostě to vypnu.

Žijeme ve zvláštním světě a jestli se nechceme z toho koloběhu zbláznit, musíme začít hrát podle předem nastavených pravidel, kterých není mnoho. Možná, že je jen jedno - Řiď se větou "I don't care". Nejespíš to není správné, ale rozhodně je to nejsnazší cesta ze začarovaného kruhu, protože není nic horšího, než utápět se v péči o lidi, kteří se mottem "I don't care" už dávno řídí.

 
 

Reklama