Co se jinam nevešlo

Opij se sám: Nutella shot

15. února 2015 v 15:28 | Ronnie
Přeji hezké odpoledne. Nejspíš vás trochu zarazil název článku, ale nemohu přijít na lepší název. Jako člověk pracující za barem, co servíruje koktejly, pomalu zjišťuji, že se po večerech dá pít i něco jiného než vodka s džusem, morgan s colou nebo sklenička lambrusca. Nebo piva.
Včera v rámci koho-zajímá-valentýn jsem se sešla s pár přáteli, kde jsme zkoušeli různé koktejly. Pravda, většina z nich byla trochu improvizovaná, například strawberry daiquiry bez jahodového likéru a podobně, protože naše zásoby alkoholu se omezovaly na Bacardi a vodku. Na druhou stranu, ke konci večera jsme se rozhodly spáchat velmi nemravnou věc proti dietářské morálce. Panáky zhotovené z nutelly!

Co potřebujeme?
2 hrnky vodky(dejme tomu půl litrová flaška)
3/4 hrnku Nutelly
1/2 hrnku cukru
1 1/4 hrnku smetany
Šlehačka a jahody na ozdobu


Postup je jednoduchý. V hrnci smícháme nutellu s cukrem a necháme na mírném ohni trochu zkaramelizovat, načež pǐidáme i smetanu. Chvilku mícháme než se všechno krásně spojí(trvá to jen chvilinku). Odstavíme z ohně a vmícháme vodku. Pak vše jen přelejeme do prázné lahve a hotovo. Podáváme v pańakových skleničkách a zdobíme šlehačkou a jahodami(bez jahod se to obejde, ale bez šlehačky to není ono).

Je to naprostá delikatesa, ale bacha na to. Pořád je to hodně silné, takže spořádání pinty tohoto nutellového božství není nejlepším tahem. Pijeme zodpovědně :)

Originální recept najdete na facebookové stránce Tipsy Bartender.

Hezký zbytek dne xx

TOP6 songů mého léta

30. července 2014 v 13:01 | Ronnie
A protože už jsem dlouho nic nenapsala, což mě nutí cítit se trochu zahanbeně, rozhodla jsem se přes toto deštivé dopoledne sesmolit článek, který mám v hlavě už delší dobu. Každopádně, čekejte ještě dost změn ohledně mého blogování. Budu psát daleko víc o Skotsku jako takovém a začnu psát i v angličtině - můj "worldwide" blog naleznete zde. Dále jsem si založila Keek a Vine, kam budu přidávat videa ze Skotska a tak podobně, takže pokud máte zájem, hoďte follow!:) A přemýšlím o založení stránky na facebooku věnované konkrétně jen mému působení ve Skotsku, protože hodně mých přátel i lidí, co neznám mě žádá o sdílení více fotek na mém osobním facebooku, což se mi samozřejmě až tak nezamlouvá. Stránka asi bude lepší a navíc mohu zde sdílet své krátké postřehy, které článek úplně nenaplní. Co myslíte vy?


1) Paramore - Ain't it fun

Jako první tu máme Paramore. Ačkoliv je song dost melodický, optimismem příliš nesálá. Je to jeden z mých aktuálně nejoblíbenějších songů, protože prožívám přesně to, co se v písničce popisuje. Když jsme byli malí, těšili jsme se, až budeme velcí a budeme žít sami, bez rodičů. Budeme si moct dělat, co chceme a nikdo nám do toho nebude kecat. Ovšem realita je jiná. V momentě, kdy se člověk postaví na vlastní nohy, uvědomí si, že to rozhodně není žádná legrace a že i když tu podporu z okolí má, už je tak nějak zvláštně sám. Tím si práve procházím i já. Navíc já se naprosto vyžívám v sarkazmu a ten v písničce rozhodně nechybí.


2) Cher Lloyd - Bind your love

Pokračujeme s Cher Lloyd, která aktuálně vydala svou další desku, ze které je i tento song. Mimochodem věděli jste, že se Cher vdala? Je jen o rok starší než já, asi jsem pozadu. Můžeme si myslet, co chceme, ale Cher je evidentně šťastná, protože písnička Bind your love je skutečně čirým vyznáním z citů, které bereza srdce i největšího pesimistu a skeptika. Proč vlastně Bind your love patří do mé šestice? Nechci tvrdit, že bych byla v nějakém veleúspěšném vztahu nebo tak něco, protože v tomto ohledu je můj život písničkou od Taylor Swift, ale jak víte, odjela jsem a nechala všechno za sebou. Ale něco si s sebou prostě neseme, třeba první velká láska. Už je to pár let dozadu, ale upřímně, to už asi nikdy stoprocentně nevyprchá. Na čas jsem zapomněla, ale když jsem poprvé slyšela Bind your love, všechno se mi připomnělo a já si uvědomila, že i pro něj bych i ty kilometry překonala. Teď to zní, že jsem asi hrozně zaláskovaná, ale není tomu tak. Jen prostě, byla to první láska :)


3) Charli XCX - Boom clap

Boom Clap je jednou zpísniček ze soundtracku k filmu Hvězdy nám nepřály, který jsem stále neviděla a ani ke knize jsem se zatím nepropracovala. Prostě jdu nerada s davem a tak se nějak odmítám strhnout touto mánií. Počkám si, než to trochu odezní(stejně jako u Hunger Games:D). Tento song je trošku charakteristický pro mé první týdny ve Skotsku, které byly jako pohádka.


4) Banks - Goddess

Banks není zrovna nejznámější zpěvačka této planety, ale její hudba je naprosto geniální. Mám hodně ráda Brain, ale text Goddess je neskutečný. Upřímně tento typ hudby mi sedí naprosto dokonale. Myslím, že z této šestice by z mého repertoáru mohla vybočit hodně Cher, ale jinak v tomto článku si asi nejlépe uděláte představu o tom, co za hudbu mi skutečně sedí. Každopádně jako předchozí song charakterizuje můj první měsíc a půl ve skotsku, tato píseň charakterizuje ten zbytek až do teď a možná i do budoucna.



5) The 1975 - Sex

K tomuto songu se asi vyjadřovat nebudu, ale The 1975 jsou jednou z nejlepší skupin vůbec.


6) Ellie Goulding - You my everything

A konečně na závěr Ellie. You my everything není jen aktuální song. Tohle je song nad songy. Můžu jej poslouchat pořád dokola a asi se mi nikdy neoposlouchá. Dá se říct, že je to o holce, která dala úplně všechno někomu, komu to bylo jedno, a teď se z toho dostává. Je to vlastně takový vzkaz, kde oslovení You, my everything je míněno tak trochu ironicky a nadneseně. Tuhle píseň mám strašně ráda, protože se v tom naprosto vidím. Čím jsem starší, čím víc zkušeností nabírám, tím víc na mě tento song sedí.

July 2014: Summer haul

28. července 2014 v 18:39 | Ronnie
Omlouvám se za prudce nekvalitní video, celé to bylo narychlo, ještě se to do toho nějak seká, ale nevím co s tím. Časem se videa zlepší...snad :D

Buď anebo

11. dubna 2014 v 13:20 | Ronnie
Tento blog funguje už více než jeden dlouhý rok a já si tak říkám, že tentokrát bych se ráda dozvěděla něco o vás, čtenářích. Máte před sebou několik dvojic, a vaším úkolem je vybrat jen jedinou z možností. Odpovědi jako obojí, žádné a podobně se nepočítají. Kdybyste si museli zvolit, co je vám milejší?
Pod dvojící najdete mojí volbu, ale to není moc důležité, mě zajímá, co byste vybrali vy.

Costa nebo Starbucks?
Starbucks
*
McDonald's nebo KFC?
KFC
*
Kniha nebo film?
Kniha
*
Fotbal nebo hokej?
Fotbal
*
Matika nebo čeština(slovenština)?
Čeština
*
Kočka nebo pes?
Pes
*
Cola nebo pepsi?
Cola
*
Blog.cz nebo blogspot?
Blog.cz


BRONXY blogem dne!

20. března 2014 v 16:50 | Ronnie

DĚKUJEME!

Prodám, nabízím, bazárkuju

18. března 2014 v 16:59 | Ronnie
Každý máme v šatníku nějaké ty kousky, které skladuje jen proto, že je nám líto je vyhodit. Jsou téměř nenošené - pokud vůbec - a ačkoliv v hloubi duše víme, že si to už na sebe nevezmeme, nechceme to se toho úplně zbavit, protože si říkáme, že by to někomu mohlo udělat radost. Proto začínám s tímto článkem. Je několik věcí, které jsem nikdy neměla na sobě - především proto, že jsem si to objednala na ebay a zjistila, že je to příliš krátké. Pak mám několik kousků, co jsem nosila tak málo, že je to zanedbatelné. Ovšem potřebuji udělat prostor ve skříni, a tak jsem zavřela oči a protřídila to. Než se toho definitivně zbavím, zkusím to poslat dál. Třeba vás něco z toho zaujme.

Sukně
Cena: 75 kč
Ani jí nefotím sama, protože vypadá opravdu jako na fotce. Bohužel je mi tak krátká, že to sotva pokryje mé ledviny. Délka není tak hrozná, ale pokud máte 180 cm, asi není úplně nejlepší nápad objednávat si věci z číny.


Šaty
Cena: 100 kč
Měla jsem je na sobě asi 2x, opět problém délka - 81 cm, což je na mou výšku skutečně málo.


Šaty
Cena: 75 kč
Nošené, s páskem. Posílám je dál, protože jsem si koupila podobné a je mi jasné, že už tyhle nosit nebudu.


Šaty
Cena: 100 kč
Problém opět s délkou, ale jsou fakt boží.


Šaty
Cena: 100 kč
Opět šaty, tentokrát i s cedulkou, úplně nenošené. Stejné jako na fotografii. Znovu je problém s délkou :(

Takže to je zatím asi vše, pokud něco doplním, dám vědět na facebookovou stránku. Každopádně, pokud vás něco zaujme, ale budete chtít víc fotek, ukázat na kameru nebo tak, napište mi na facebook nebo na mail v.lavickova@email.cz. Pokud jste z Plzně a okolí, můžeme se dohodnout na osobním předání, jinak poštovné za 50 kč :)

Mrtvice trochu jinak

16. února 2014 v 14:15 | Ronnie

V posledních několika měsících jsem se poměrně hojně začala zabývat odvětvím zvaným Neurovědy. U nás se jedná o ne příliš rozšířený obor, který se zabývá funkcemi mozku, chemickými procesy, které ovlivňují naše jednání a podobně. Dá se říci, že neurovědy propojují veškeré odvětví, která se jej alespoň trochu týkají a společně zkoumají neobjevené zákoutí naší mysli a procesů. Mozek je stále velkou neznámou, a tak tento obor má velkou budoucnost.

Ve svém bádání jsem narazila na velmi zajímavé video, které rozhodně zaujme každého, kdo se alespoň trochu zajímá o to, co se děje v naší hlavě a tak trochu i pro lidi hledající nirvánu. Ve videu mluví žena - vědátorka , zabývající se fenoménem neurověď, konkrétně schizofrenií. Během svého výzkumu dostala mrtvici, a tak vypráví o tom zážitku trochu jinak, než většina lidí, které se s tímto problémem setkají. Většina z nás cítí jen paniku, ale doktorka Jill Bolton Taylorová je vědátorka každým coulem, a tak vnímala všechno, co se s ní v tu chvíli dělo, z vědeckého pohledu. Je to skutečně zajímavé, navíc tato obdivuhodná žena je obdařena smyslem pro humor, takže se u dvacetiminutového videa skutečně nudit nebudete.

Mých TOP5: Alba

16. ledna 2014 v 1:18 | Ronnie
Pro dnešek jsem si připravila článek na téma Mých top 5 alb. Rozhodla jsem se vypíchnout své oblíbence, které zdobí mou poličku. Nutno dodat, že do celkové topky bych asi zvolila trochu jinak, ale bohužel z nedostatku financí jsem si ještě nemohla koupit vše, co bych si přála.

1) This is it by Michael Jackson
Album, které mě vždycky nakopne a zároveň tak trochu dojme. Neuskutečněné turné by byla naprostá bomba a je neuvěřitelná škoda, že nás opustil tak skvělý umělec, chodící legenda, jako Michael Jackson.


2) Born To Die Paradise edition by Lana Del Rey
Lana mě nikdy nezklame. Ať jsem smutná, veselá, zkrátka Lana je má krevní skupina. Na rozdíl od spousty současných zpěváků, její texty jsou o něčem. Stojím si za tím, že dost zpěváků by se před sto lety prosazovalo v poezii a myslím, že mi spousta lidí dá za pravdu, když řeknu, že Lana je ještě větší básník než zpěvák :) Na někoho je možná trochu temná a pesimistická, ale já se jejích songách skutečně našla.


3) Believe by Justin Bieber.
Má smysl něco dodávat? Co se týká Justina, musím se přiznat, že se až sama divím, že ho poslouchám, protože poslouchám obvykle úplně jiný styl hudby. Ale každý má svou vyjjímku potvrzující pravidlo.


4) Ceremonials by Florence and the Machine
Florence mí neuvěřitelný hlas a dost ojedinělé písničky. Hodně mě tento styl zaujal a toto album patří k mým top top top!


5) U2
Záměrně nepíšu název alba, protože od U2 můžu poslouchat kterékoliv. Je to jedna z mála kapel, na kterých se s našima, co se hudby týká, schodneme. K mým absolutní favoritům, co se songů týká, patří Sunday, bloody sunday.


V následujícím roce bych si ráda pořídila cokoliv od Marina and the Diamond, Ellie Goulding a konkrétně Bangerz od Miley - chápejte, pokud máte volit mezi koncertem a albem, v případě Miley volíte koncert(pravda, u spousty rádoby interpretů, jejichž koncerty stojí za pendrek je lepší investice do počítačem upraveného alba), Pure Heroine od Lorde a Beyonce od Beyonce. A samozřejmě pokud vyjde Journals od Justin Biebera v podobě alba, rozhodně zainvestuji.

Všechno stojí za vyližprdel aneb lahůdky českého humoru

12. ledna 2014 v 1:13 | Ronnie
"Co to tam je za klauni?!"
První video, které doporučím, je záznam divadelní hry Petra Čtvrtníčka, která vznikla na přelomu let 2004/2005 jako reakce na korupční skandál Českomoravského fotbalového svazu. To, co je na tom na jednu stranu nejvíc humorné a na druhou stranu k pláči, je fakt, že rozhovory Čtvrtníčka s Lábusem nejsou výmyslem, ale oba dva pouze čtou záznamy dvou tehdejších představitelů fotbalového svazu. Rozhodně to stojí za to.


"A budeme stavět huhulála"

Jedním z umělců, na které nedám dopustit je Felix Holzmann. Spoustě lidí mé generace toto jméno nic neříká, ale věřím, že většina z nich by jeho humor ocenila. Vybrala jsem jednu z mých nejoblíbenějíšch scének, u které nikdy nemám daleko k pláči ze smíchu.


"Řeknu ti, Melichárku, ty by ti mohl závidět leckterý číšník"

Povídky Šimka a Grossmanna jsou zkrátka klasika. Knižní provedení je super, ale nic se nevyrovná Šimkovo mluvenému slovu. Pokud neznáte, dejte šanci následující ukázce z jejich tvorby. Záměrně jsem vybrala povídku s názvem Maturitní večírek - dá se říci, že po maturitním ročníku jsem se v lecčemž nalezla.

Merry BRONXmas

25. prosince 2013 v 1:09 | Ronnie
Takže hned na úvod bych vám všem ráda popřála jménem celého našeho blogu krásné Vánoce a pohodové prožití svátků. Za pár týdnů BRONXY oslaví svůj první rok působení a my při této příležitosti chceme poděkovat všem našim pravidelným i náhodným čtenářům, kteří tuto stránku navštěvují. Moc si toho vážíme.


Dneska mám pár minut po Štědrém večeru. Spoustu dětí po celém světě nadělování teprve čeká, ale spousta z nich se nedočká ani jediného malého dárečku, protože si to rodiče nemůžou dovolit, nebo mamku s tátou vůbec nemají. Chtěla bych, abychom se nad sebou všichni zamysleli a odpustili si nespokojené remcání, protože jsme pod stromečkem nenašli přesně to, co jsme chtěli. Myslím, že spousta z nás si ani neuvědomuje pravou podstatu Vánoc, a to je špatně. Musím však připustit, že ve většině případů za to můžou rodiče. Proč to vůbec zmiňuji? Jako každý rok, i letos jsem se na různých sociálních sítích dočetla o zkažených Vánocích z důvodu absence iPhonu 5, jehož náhradou je Xperia nebo ještě lépe, iPhone 4, kocoviny a podobných pitomostí. Mrzí mě to, protože se krásně ukazuje, kolik lidí nemá nejmenší tušení, o čem tyto svátky skutečně jsou.

Nebudu se tu chlubit, co všechno jsem dostala, protože jak jsem už uvedla, někdo takové štěstí jako já nemá, a já se nechci vytahovat. Jsem spokojená a upřímně, byla bych spokojená i s jedním párem ponožek. Nebylo toho rozhodně málo, dostala jsem spoustu krásných a drahých dárků, za které jsem skutečně vděčná, ale přeci jen, nejkrásnější moment celého Štědrého dne se mého nově nabytého materiálu vůbec netýkal. Mamka se rozhodla tátovi koupit zájezd do Anglie. Sáhla do úspor, nakoupila letenky a všechno kolem. Já s bráchou jsme měli na starost koupit prohlídku fotbalového stadionu Arsenalu, což je tátův oblíbený fotbalový tým. V momentě, kdy si táta uvědomil, co dostal, beze slov mamku objal a dal jí pusu. Mamka mi poté řekla, že má strach, že mu to moc radost neudělalo, protože byl takový zaražený, ale něco vám řeknu. Já a brácha jsme seděli u stromečku a oba jsme dobře viděli, že ho to asi fakt dostalo, protože měl oči plné slz. To dostalo i mě a upřímně, slzím ještě teď při psaní tohoto článku.

Musím se přiznat, že je tu jedna věc, kterou na sobě za ta léta pozoruji. Čím jsem starší, tím hůř projevuji radost z naježených dárků. A vím, že si naši pak říkají, jestli se mi jejich dárky vůbec líbí. Zkrátka rozbalím dárek, usměji se a řeknu děkuji. To je vše. Takto probíhá celý můj projev navenek. Chápu, že člověka by napadlo, že se mi to nejspíš ani nezamlouvá, ale opak je pravdou. Uvnitř skutečně skáču radostí, beze srandy. Jsem ráda, že jsem něco dostala. Všechno by bylo o tolik jednodušší, kdyby se mé vnitřní pocity uměly dostat i navenek. A nejen co se Vánoc a dárků týká.


Byl to jeden z těch momentů, kdy si člověk uvědomuje, že ty dárky jsou skutečně až to vedlejší. To samé jsem cítila i ve chvíli, kdy jsme se šli po vydatné večeři projít a míjeli jsme dětský domov. Osobně vím, že zrovna tento dětský domov má spoustu sponzorů a děti nouzí o dárky rozhodně netrpí, ale co je dárek oproti rodinné pohodě a zázemí? Možná se během roku člověk s rodičemi hodně hádá a dochází ke konfliktům, ale časem si každý(dříve nebo později) začne uvědomovat, že ať už je to, jak chce, pořád je to naše rodina. A pokud vám rodiče nadělili voňvku, kterou úplně nechcete, protože ta od Diora je zkrátka lepší, zkuste se zamyslet, než jim to na facebooku začnete vyčítat. Myslím, že vám chtějí udělat radost. Celý rok tvrdě pracují a podle mě je dost hrubé být dotčený kvůli tomu, že zrovna není takový přebytek peněz, aby vám někdo mohl kupovat voňavku za dva tisíce.
To jen něco k zamyšlení.

Co se týká samotných Vánoc, je to skutečně nejnádhernější období v roce. Ovšem najde se tu hned několik věcí, které mě skutečně iritují. První věc jsem už nakousla. Je to vědomí, že mezi námi jsou i tací, kteří nevděčně prskají, že jejich materialistická touha nebyla ukojena. Další věc je ta, že samotné Vánoce skončí ještě než pořádně začnou. Především letos, kdy jsem poslední dva týdny před svátky akorát psala zápočty, a tak jsem si onu omamnou atmosféru ani pořádně neužila. Na závěr bych zmínila, že Vánoce aneb svátky obžerství se velice záhy projeví na mém míšanovi, a já to pak musím další tři měsíce vyběhávat. Hrůza!!


PS: Byla tu žádost o ukázku nákupů v Anglii. Odhodlávám se k tomu, dokonce jsem koketovala i s myšlenkou, že bych to video skutečně sestříhala. Bohužel, co čert nechtěl, můj notebook je opět v háji! Tentokrát si za to samozřejmě mohu sama. Hold ne každý je takový čaje-mil jako já. Každopádně, když chvíli vydržíte, nějak to vyřeším a samozřejmě haul dodám. To samé bych mohla udělat i s vánočními dárky - ne skutečně se nebudu chlubit vším, co jsem dostala, ale pár věciček bych mohla vyzdvihnout :)

Najdi to, zčekni to, miluj to

15. prosince 2013 v 16:30 | Ronnie
Pro nedělní odpoledne jsem se rozhodla zevřejnit článek, ve kterém bych vám ráda doporučila jeden z mých nejoblíbenějších seriálů vůbec. Ano, zase seriál.
Tentokrát nepůjdeme až za velkou louži, ale překročíme jen kanál La Manche a zastavíme se na Bristkých ostrovech. Někteří z vás už možná nejspíš tuší, že Skins nebudou úplně obvyklým seriálem, jaký by trhal převratné úspěchy v Hollywoodu. Brtánie je zkrátka jiná, což se na seriálu výrazně projevuje. Setkáme se zde se skupinou středoškoláků, kteří nepatří zrovna k nejgeniálníjším výkvětům nižší britské vrstvy. Společně s nimi se setkáváme s náročnými situacemi, kterým člověk může jen těžko předcházet, rozcházíme se a zase se zamilováváme.
Jak jsem již nastínila, Skins jsou ojedinělí. Zápletky jsou poměrně drsné a bez obalu. To samé se dá říct o humoru, který se zde občas vyskytuje. Upřímně, ne každý tomu bude rozumět a ne každému tento druh syrového a drsného vtipkování sedne. Pro představu, po smrti jedné z hlavních postav(ano, to je další aspekt. Oblíbená postava vám může umřít z dílu na díl a to naprosto nečekaně), se naše vkutálená parta rozhodne ukrást rakev s jeho tělem a uspořádat vlatní smutenčí slavnost, protože všichni dostanou zákaz jít na oficiální rozlučkový ceremoniál, a tak po městě jedou v malém 'prdítku' s rakví na střeše, která je větší než celé auto. Devadesát devět procent britů by se potrhalo smíchy. U nás zhruba polovina národa, a ve spojených státech by snad každý pohoršeně volal se žádostí o stažení seriálu z televizních obrazovek.

Nebudu vám lhát. U většiny seriálů se na konci série pokaždé všechno víceméně v dobré obrátí. Ne tak u Skins. Závěr každé série nám připraví naprostý šok, jaký nám obvykle může připravit jen život. To se mi na Skins hodně líbí. Nic není tak růžové a vyumělkované jako ve většině amerických seriálů. Je zde drama, ale ne to umělé a nepravděpodobné, jako například v Lhářkách, ale takové, které se může stát komukoliv z nás.
Osobně jsem začala Skins sledovat proto, že jsem často na tumblr reblogovala různé citáty z tohoto seriálu a především proto, že seriál je britského původu s výhradně britskými herci, takže jsem chtěla pochytit trochu britského přízvuku. Musím se přiznat, že do teď jsem se naučila jen několik nových velmi neotřelých nadávek, kterých je ve Skins požehnaně, slovíčko lovely a citoslovce wow s bravurním přízvukem.
Momentálně jsem dokoukala druhou sérii a stále ještě rozdýchávám veškeré události, které naprosto zvrátili mé představy o špatných koncích. U Skins totiž platí pořekadlo Nikdy není tak špatně, aby už nemohlo být hůř.

Fobie - strach, který může zabíjet

25. listopadu 2013 v 16:51 | Ronnie
Každý z nás o fobii pravděpodobně něco málo slyšel. Průměrně každá druhá osoba tvrdí, že trpí fobií, ale je tomu skutečně tak?
Wikipedia fobii charakterizuje jako úzkostnou poruchu, pro kterou je typický chorobný a především bezdůvodný strach z věcí, situací nebo lidí. Tento druh strachu je ochromující a mnohdy zasahuje do každodenního života a našeho fungování v něm.

Pro člověka trpícího fobií je obtížné kontrolovat úzkost nebo vyhýbavé chování, takže často výrazně ovlivňuje fungování v běžném životě nebo i zdraví.
Projevy fobie dělíme na psychické a tělesné. Na to, abychom byli diagnostikováni jako fobici, musí se u nás vyskytnout alespoň dva z těchto projevů(přičemž alespoň jeden z nich musí být vegetativní, tedy tělesný). Příznaky se začnou ozývat při setkání se stresujícím faktorem, při pomyšlení na onu věc nebo situaci nebo při pohledu na fotografii či videozáznam.
Mezi psychické projevy řadíme například:
•Pocit ohrožení
•Obava ze ztráty kontroly, zešílení
•Obava ze ztráty vědomí
•Obava ze smrti
•Strach ze ztráty sebekontroly
•Nervozita, neklid

Mezi tělesné projevy patří:
• Zrychlený tep
• Chvění či třes
• Sucho v ústech
• Obtížné dýchání
• Bolesti na hrudníku
• Víření v břiše
• Závrať
• Bolest nebo točení hlavy
• Návaly horka nebo chladu
• Pocity znecitlivění nebo mravenčení

Příčiny fobie jsou obvykle události z dětství(vzpomínky, nepříjemné zážitky). Tyto fobie většinou časem vymizí nebo se alespoň zmírní. Další příčiny můžeme hledat v psychických traumatech, postraumatických stresových poruchách, psychických poruchách osobnosti, nezájmu rodičů, druzích povahových vlastnostech nebo stačí jen aby dotyčný slyšel o traumatickém zážitku někoho jiného.

Jak už jsem zmínila, abychom byli diagnostikováni jako fobici, musíme splňovat přesná kritéria. Spousta lidí tvrdí, že má fobii, ale skutečnou fobií trpí "jen" 5-6 procent populace.
Diagnostická kritéria jsou:
• nepřiměřený strach z určitého objektu nebo situace a vyhýbání se tomuto objektu nebo situaci.
• musí se vyskytnout alespoň 2 příznaky úzkosti (alespoň jeden z nich musí být z oblasti vegetativní - bušení srdce, pocení, chvění, sucho v ústech)
• pacient si uvědomuje, že úzkost a vyhýbavé chování jsou přehnané nebo nesmyslné
• úzkost se neprojevuje, pokud osoba není v kontaktu s předmětem nebo situací (nebo kontakt neočekává)
• úzkost a vyhýbavé chování nejsou následkem bludů nebo halucinací, poruch nálady, obsedantně kompluzivní poruchy atd.


Recenze: Printic

17. listopadu 2013 v 13:16 | Ronnie

Printic. Hezký název, ale co to vlastně je?
Jedná se o aplikaci, která je volně dostupná ke stažení zdarma na každý typ chytrého telefonu. Je to program, ve kterém si upravíte fotky z telefonu(přápadně instagramu nebo facebooku) - oříznete je do potřebného formátu, napíšete popisek, dokonce můžete i něco dokreslit. Poté si vybrané obrázky necháte za drobný poplatek poslat na vámi zvolenou adresu. Fotky přijdou za tři až pět pracovních dnů.

Každá fotka stojí 0,79 - 0,99 dolaru(do 20kč) s tím, že v každé objednávce musí být minimálně tři. Což je zhruba 60 kč na objednávku. To není zlé, vzhledem k tomu, že je v ceně poštovné i zásilka. Navíc se dá získat sleva jen tím, že sdílíte odkaz na twitter či jinou sociální síť.
Způsob platby je jednoduchý. Stejně jako na ebay stačí, když zadáte číslo vaší karty, ze které se vám strhne daná cena.

Moje osobní zkušenost je víceméně pozitivní. Od PR agentky jsem dostala heslo, díky kterému jsem si mohla objednat šest fotografií zdarma. Rozdělila jsem si to do dvou objednávek a obě objednávky jsem měla za čtyři dny doma, a to se ukázalo, že mi to poslali až z Francie(zmiňuji to proto, že za čtyři dny se kolikrát nedočkám zásilky ani z Prahy, která je od mého bydliště zhruba hodina a půl cesty. Ach ta Česká pošta)!


S fotkami jsem spokojená, i když se mi některé špatně ořízly. O tom jsem však PR agentku společnosti, která má Printic na svědomí poinformovala a věřím, že to brzy vyladí.
Rozhodně budu Printic i nadále využívat. Jediné, co vám totiž stačí, je internet v telefonu(postačí i připojení přes wifi) a jiš výše zmíněná kreditka. Když cestuji, ráda posílám z dané destinace pohledy, ale často mým milovaným můj podrav z dovolené dorazí až po mém návratu. Ovšem když využiji Printic, můžu za téměř stejné peníze poslat svou vlastní fotku s Big Benem, kterou babička docení asi mnohem víc, než běžný pohled z Londýna. S Printicem mám navíc jistotu, že se můj pozdrav dostane do správných rukou ještě před mým návratem.

Nominuj a buď nominovaný

29. října 2013 v 13:28 | Ronnie
Teď se nám na blog dostala poměrně zajímavá věc. Nominuj a buď nominovaný. Sama přesně nevím, o co se jedná, tak to z velké části zkopíruju z blogu, na který jsem byla odkázána.

Pravidla:
  • napiš o sobě 10 věcí
  • odpověz na otázky od blogera/blogerky který/á tě nominoval/a
  • vymysli 10 otázek pro nominované
  • nominuj 5 blogů
  • informuj blogery o tom, že byli nominováni


Takže jako první úkol jsem dostala napsat deset věci o sobě, což možná bude nejtěžší úkol z zoho všeho, protože vás nejspíš unudím k smrti.

1) Jmenuji se Veronika, ale lidé mi říkají Ronnie, na ož začínám být tak trochu alergická.
2) Je mi devatenáct let.
3) Jsem posedlá Velkou Británií.
4) Miluju literaturu.
5) Ze zásady nevěřím absolutně nikomu.
6) Jsem příliš vysoká a asymetrická.
7) Moc se nestarám o to, co si o mě lidé myslí.
8) Jsem posedlá seriály (zachraň se kdo můžeš).
9) Miluji čaj s mlékem, vonné svíčky a samotu.
10) Viděla jsem Rihannu, Lana Del Rey ode mě stála zhruba dva metry, Justin Bieber mě následuje na twitteru a držel mě kolem pasu.

Odpověď na otázky od Deni:

  1. Kdybys dostal/a šanci změnit jednu věc ve své minulosti, co by to bylo?
    Myslím, že jako každý jsem nadělala horu chyb, ale nemůžu říct, že bych vysloveně chtěla něco změnit, protože minulost utváří naši přítomnost a přítomnost zase budoucnost, takže ačkoliv si občas za dost věcí nadávám, nelituji toho. Získala jsem ponaučení, které bych jinak nikde nenalezla.
  2. Jaké tři vlastnosti tě vystihují?
    Plachá, emocionální se smyslem pro ironii
  3. Čeho si na svém životě nejvíc vážíš?
    Zdraví a střechy nad hlavou.
  4. Je pro tebe důležitější láska nebo štěstí?
    Oh, tyto dvě věci rozhodně nejdou v mém případě dohromady takže těžko říct. Láska je důležitá, ale pokud není štěstí, je to vlastně úplně jedno, takže já volím štěstí.
  5. Myslíš, že by ses dokázal/a jen tak sebrat a odjet někam hodně daleko?
    Ano.
  6. Kdo tě nejvíc inspiruje?
    Je hodně lidí, kteří mě inspirují. Většinou jsou tolidé, kteří se z ničeho dostali až na vrchol, kteří si prošli ne zrovna růžovou zahradou. Zmínila bych Eminema, J.K.Rowling, Justina Biebera, Lanu Del Rey, Demi Lovato,.... Je jich hodně.
  7. Máš nějaký životní cíl?
    Být šťastná. Můžu mít tisíc cílů, tisíc bodů na seznamu a všechny je odškrtnout jako splněno, ale to mi pocit štěstí nezaručí.
  8. Chtěl/a jsi někdy být někým jiným?
    Byly časy, kdy jsem skutečně chtěla, nenáviděla jsem sebe samotnou, ale naučila jsem se respektovat samu sebe. Teď to bude znít jako klišé, ale Bůh se sakra nadřel, abych vůbec mohla dýchat, takže v současné době jsem spokojená s tím, kdo jsem.
  9. Jak se díváš na svou minulost?
    Bouřlivá. Ale minulost je minulost. I když všichni máme nějaké ty přízraky z minulosti, že?
  10. Tvůj největší sen, co se týká blogu?
    Upřímně, o tom jsem nikdy příliš nepřemýšlela. Píšu na blog, když má náladu. Pokud se to někomu líbí, jsem jen ráda :)

Otázky pro nominované:

1) Jaká je tvá oblíbená kniha?
2) Už jsi někdy přemýšlel(a) o sebevraždě?
3) Na co jsi ve svém životě skutečně pyšný/pyšná?
4) Která písnička tě naprosto vystihuje?
5) Jaký je tvůj trapný zážitek z dětství?
6) S kým by ses rád(a) setkal(a) a proč? Může to být i kdokoliv z minulosti nebo smyšlená postava.
7) Místo, které bys někdy v životě chtěl(a) navštívit?
8) Kdyby sis mohl(a) vybrat, v jaké historické doby bys rád(a) žil(a)?
9) Věříš na UFO?
10) Kdo má nejhezčí oči?

Nominované blogy psát nebudu, zkrátka odpovězte si kdo chcete, pokud vás moje otázky zaujaly a doufám, že se Veu a Fíí také zapojí a odpoví na Deni otázky :)

Jak (ne)udělat dojem na holku

29. září 2013 v 0:36 | Ronnie
V posledním týdnu jsem se seznámila s několika mladými muži. S některými díky bohu, s některými naneštěstí, což mě přivedlo k myšlence napsat článek s výběrem několika nejzajímavějšími 'balícími' frázemi, se kterými jsem se v poslední době setkala(ať už ve společnosti nebo i na internetu).

1) Muž, nebo něco jemu velmi vzdáleně podobného: "Ahoj, říkají mi Nova"
Dívka: "Cože?"
Muž, nebo něco jemu velmi vzdáleně podobného: "No jako Casanova, přece"


Uch, opravdu je tohle možné? Bohužel ano.

2) Z internetu
VyjadřujuSeJakoPětiletý: AhojíčeQ


Netřeba komentářů.

3) Rádoby originální příslušník opačného pohlaví: "Ahoj, hele... Neznáme se od někud? Mám pocit, že tě znám"


Jako vážně?

4) Z internetu:
NadrženéPrase69: "Ty tvoje kozičkyyyyy"


Vážně si myslíte, že uspějete, když holku oslovíte slizkou frází o jejíh prsou, třebaže jen na internetu?

5) Rafinovanější rádoby originální příslušník opačného pohlaví: "Ahoj, ty jsi ta, nooo, promiň vypadlo mi jméno. Ale znáš se s mým kamarádem Pavlem, vyprávěl mi o tobě"
Dívka žádného Pavla nezná. Další alternativou je: "Pamatuješ, jak jsme tu byli spolu minulý týden? Byla jsi tu asi v půl páté, říkala jsi, že se sem dneska za mnou vrátíš!"
Dívka byla minulý týden v zahraničí. Vynalézavost některých hochů skutečně nezná hranic.


6) Chlapec, který vás vidí jako vaši matku: "Dobrý den, dovolte, abych se představil. Mé jméno je ----"
Skutešně? Doopravdy? Nebo jsem snad jediná, komu trochu vadí, když mu stejně MLADÝ kluk vyká? Jsem teprve v kategorii -náct, takže přehnaná diplomacie spíše uškodí, než pomůže. Žádná holka se nechce v devatenácti cítit jako vyzrálá čtyřicítka, zvlášť pokud takto osloví kluk, který je evidentně stejného věku, jako daná slečna.



Samozřejmě, že snaha by se měla ocenit, ale co je moc, to je příliš.

Oni lžou

10. září 2013 v 22:52 | Ronnie
Už dávno nejsem naivní malá školačka, co věří všemu, co se píše v novinách nebo vysílá v televizi. Říkejte si, že jsem blázen, ale věřím v řadu konspiračních teorií, nebo alespoň nevěřím oficiálním verzím spousty závratných událostí. Zítra máme jedenáctého září, tak zmíním třeba útok na obchodní metropoli v New Yorku a na Pentagon. Už dlouho si nemyslím, že za tím stojí teroristé, ale naopak jsem přesvědčena, že se jedná o útok organizovaný zevnitř. Je spousta nesrovnalostí, výpovědí, důkazů, záhadných úmrtí, kterým bych se mohla věnovat, ale to tak strašně rozsáhlé, že by vás to stejně nebavilo a než bych se dostala k jádru věci, jsem v důchodu. Jediné, co bych asi zmínila je to, že jisté skupině lidí je jedno kolik lidí zahyne, pro ně jsou to jen čísla a hlavně, nálet na dvojčata vyvolal neuvěřitelný strach a všichni moc dobře víme, že strach je mocný nástroj.
Jak jsem řekla, je nespočet pochybných událostí s ještě pochybnějším průběhem. Člověku se to může zdát trochu přitažené za vlasy(ve skutečnosti je to jisté vnitřní odmítání pravdy v záchvatu pohodlnosti), ale když se o danou událost začne zajímat blíže, vyjde najevo spousta věcí, které nás nutí zamyslet se nad tím, co se nám to ti nahoře vlastně snaží namluvit. Momentálně se zabývám masakrem v Sandy Hook. Opět je zde spousta věcí, které mě skutečně zaráží a fascinuje mě, že ještě někdo vůbec věří zmanipulovaným zprávám, zvlášť když na svědectví jsou najímáni herci. Teď si říkejte, že jsem fakt střelená a retardovaný asociál, co se nudí. Fajn, klidně, ale co když mám video?

Buď je ona žena vážně dcerou štěstěny, že se nachomýtla ke všem třem smutným událostím bez škrábnutí, nebo to trochu smrdí levotou. Samozřejmě je tu možnost, že u těchto událostí se objevily tři různé ženy, které jsou si náhodou podobné, ale není to až moc velká náhoda? Ta podoba je dost výrazná.


Další video je Egypt/Syrie. No ona celá ta záležitost se Syrií je dost podivná, takže mě tohle vůbec nepřekvapuje.

Tímto článkem nechci způsobit převrat nebo ta něco. Chci jen, abychom se občas trochu víc zamysleli nad vším, co se nám dostává z televize nebo z novin, protože všechno se dá ovlivnit, když má někdo dost peněz.

Knihy, knihy, knihy

1. září 2013 v 18:56 | Ronnie
Tohle je věc, o které uvažuji už dlouho. Knižní řetězák. Abych byla upřímná, v den, kdy jsem se zaregistrovala na keek.com, jsem hledala námět k videu, a napadlo mě, že bych mohla odpovědět na několik otázek ohledně literatury. Video s odpověďmi jsem samozřejmě poctivě nahrála a až po pátém pokusu bez přeřeků, se odhodlala jej nahrát přímo na keek. Bohužel se ukázalo, že keeky mají omezenou dobu trvání, což mě dovedlo k důležitému poznatku - desetiminutové video se těžko stříhá, zvlášť když z něj potřebujete jen půlminutový keek. Vzdala jem to a vztekle videa smazala.
Nicméně, řetězák vyplním zde a budu ráda, pokud si ho na blog dáte taky a pošlete mi odkaz(ráda si počtu o vaší četbě:)). A tímto doufám, že si na řetězák autorka neklade autorský práva nebo tak, pro jistotu sem dávám odkaz na blog, na kterém jsem knižní řetězák našla -> http://luu-san.blogspot.cz/2011/04/knizna-retazovka.html


1) Oblíbená kniha z dětství.
Paní Láryfáry od Betty MacDonaldové
2) Co právě čteš?
Povídky od Edgara Allana Poea a Newtonův mozek od Jakuba Arbese
3) Máš právě nějakou rezervaci v knihovně?
Ne, nechodím do knihovny od Vánoc, kdy jsem pod stromečkem našla čtečku.
4) Knižní zlozvyk?
Číst uprostřed hluboké noci
5) Preferuješ číst jednu, anebo více knih najednou?
Rozhodně více najednou, ale ne stejného žánru. Zkrátka ne vždy má náladu zrovna na román, a tak sáhnu po životopisném díle a podobně. Dokážete si představit, jaký problém to představovalo, dokud jsem nedostala čtečku... Táhnout čtyři knihy na dvacet minut do tramvaje, protože nevíte, co si po cestě do školy budete chtít přečíst, je docela zkázou pro vaše záda.
6) Nejhorší kniha, kterou jsi tento rok přečetla?
Uhm, obvykle, když se mi kniha zdá jako brak, odložím jí, takže bych na tuto otázku asi neměla mít odpověd, jenže mám. Teď možná leckoho napadne, že zmíním dílo z maturitní četby, ale upřímně, mě se knihy na seznamu víceméně líbily a na rozdíl značné části současných bestsellerů, mají nějakou literární úroveň. Možná už někteří tuší, kam tím mířím. Kniha, která se mi skutečně nelíbila je Padesát odstínů... Neříkám, že jsme první díl nepřečetla a musím se přiznat, že z prvních sta stran jsem byla poměrně nadšena. Jenže po přelouskání prvního dílu jsem sáhla po druhém a zhruba v polovině si uvědomila, jak moc se mi to nelíbí. Rozhodně nemluvím o tom sexu, který je v podstatě na každé třetí stránce, to je v pozadí. Jde mi spíš o hlubší myšlenku celého díla. Žádná. První díl byl zajímavý už proto, že autorka překonala to jisté tabu, ale druhý byl už nudný. Nic nového, všechno bylo pořád jedno velké klišé proložené detailně popsaným sexem. Jasně, je to erotický román, co bych čekala. Netvrdím, že je to výrazně špatná kniha, to není žádná, jen mě trochu zaráží poprask kolem celé věci. Krom zbourání tabu nevidím důvod, proč by se tato trilogie měla řadit k bestsellerům, zvlášť když stylem psaní bych celé dílo zařadila k perverznější fan fiction případně rozsáhlejší fialové harlekýnce.
7) Oblíbená kniha, kterou jsi tento rok přečetla?
Trilogii Hunger games, Alchymista, Báječná léta pod psa, Veronika se rozhodla zemřít, Saturnin,..dobře klidním to :D
8) Jak často čteš knihy mimo svůj oblíbený žánr?
Nemám vyhraněný žánr.
9) Čteš někdy tu samou knihu vícekrát?
Zajisté.
10) Dokážeš číst v autobue?
Já dokážu číst naprosto všude.
11) Děláš knihám somárské uši?
To myslíte ohýbání uší? Proboha! Vždyť knihy jsou tak drahé, že bych za původní hodnotu knih, co mám v knihovně, mohla vykoupit Pařížskou! Nikdy bych tohle knize neudělala už proto, jak jsou knihy předražené.
12) Píšeš si na okraje stran poznámky?
Na okraje stran ne, do speciálního sešitu.
13) A do učebnic?
Jop, tužkou, abych je pak mohla prodat :D
14) V jakém jazyce čteš nejraději a v kolika jazycích zvládneš číst?
Jak kdy a jak co. Samozřejmě rozsáhlá díla typu Anna Karenina bych v anglištině opravdu nezvládla, ale poezie a některá modernější díla, která nepoužívají tak složitou angličtinu, zní lépe v angličtině, zvlášť pokud je to autorův rodný jazyk. A zvládnu číst v češtině, angličtině a trochu i v němčině.
15) Co musí kniha mít, aby sis ji zamilovala?
Nemám na to zvláštní kritéria, zkrátka mě musí zaujmout a pohltit. Měla by mít nějakou hlubší myšlenku, ne jen "fňuk fňuk, miluju Edwarda, ale Jacob je tak sladký ooch, co mám dělat, fňuk".
16) Jak často si vybíráš knihu podle obálky?
Od té doby, co mám čtečku, vůbec.
17) Jak často souhlasíš s knižní kritikou a recenzemi?
Padesát odstínů šedi je světový bestseller, ale Můří deníky dostávají jednu hvězdičku z deseti i přes to, že je to poměrně geniální dílo, takže co myslíte? Moc často tedy ne. Záleží na tom, kdo tu kritiku píše, ale obvykle se neshoduji s blogery.
18) Kdyby si mohla číst v libovolném jazyce, jaký by to byl?
Latina nebo v hieroglyfech.
19) Nevjvětší knižní výzva, do které se stále bojíš jít?
Bible. Mimochodem pokud si říkáte, proč chci zrovna já číst bibli, tak proto, že většina středověké literatury, v podstatě i dost té současné, vychází z bible nebo je jí dost ovlivněna.
20) Oblíbený básník?
Walt Whitman, Poe a říkejte si tomu klidně klišé, ale Mácha s Erbenem.
21) Oblíbená knižní postava?
Anna Karenina a Veronika z Veronika se rozhodla zemřít(ach ta ironie jmen, že?)
22) Oblíbený knížní záporák?
Draco Malfoy a Snow z Hunger Games
23) Knihu, kterou jsi nedokázala dočíst?
Modlitba pro Kateřinou Horovitzovou, Chladnokrevně a Padesát odstínů temnoty
24) Oblíbená filmová adaptace?
Harry Potter, Velká Gatsby, Hostitel a Anna Karenina. Ráda bych řekla Hunger games, ale zatím nemohu, protože mám strach, že i přes to, že herci, maskéři a já nevím kdo všechno odvádí skvělou práci, samotní tvůrci filmu celý příběh udělají o něčem jiném, než ve skutečnosti je. Mám obavy, že celá filmová sága bude o rozhodování Gale vs. Peeta, ale v knize je toto až víceméně na posledním místě.
25) Adaptace, která tě totálně zklamala?
Stmívání. První díl byl nádherně udělaný, ale pak už to šlo z kopce, nemůžu si pomoct. Rozbřesk jsem ani neviděla, už proto, že mě to po zklamání z druhého a třetího dílu příliš nelákalo, a navíc Rozbřesk se mi nelíbil už ani jako kniha.
26) Jsi zvyklá knihy skladovat, nebo je po přečtení posíláš dál?
Jak co a jak kdy. Knihy(dokud jsem si je ještě kupovala v normálním tištěné podobě) se mi pár let po přečtení válely v knihovně, a pak jsem je dala dál. Jen ty, co se mi výrazně líbily(Harry Potter atd) budu skladovat až do smrti.
27) Jsou knihy, kterým se vyhýbáš?
Díla, psané náboženskými fanatiky, komunisty, fašisty a podobnou chátrou. A samozřejmě ignoruji braky.
28) Kniha, která tě rozesmála?
Mám trochu zvrácený smysl pro humor, takže se směju skutečně u všeho, včetně hororů. V každé knize si najdu skrytý humor.
29) Kniha, která tě rozplakala?
Velký Gatsby, Anna Karenina, Harry Potter, všechno, co jsem doposud četla od Paola Coelha, Hunger games, 1984, Malý princ... tak si tak říkám, jestli by nebylo snazší vyjmenovat, u čeho jsem nebrečela.

Titan - vize nebo náhoda?

7. července 2013 v 1:09 | Ronnie
Stejně jako velká část českého něžného pohlaví jsem i já sobotní večer strávila v hoře papírových kapesníků dojata filmem Titanic a ronila vodopády slz nad silnými televizními momenty. Jak už jsem několikrát zmínila, minula jsem se stoletím a období Titanicu je přesně ta doba, ve které bych ráda žila a jak je mým dobrým a zvídavým zvykem, zjistila jsem si o této fenomenální lodi něco víc.
Nehodlám vás zatěžovat nudnými detaily jako rozměry lodi, rychlost a podobně, což si najdete kdekoliv na wikipedii. Mám pro vás něco zajímavějšího. The Wreck Of The Titan.

The Wreck Of The Titan je novela od poměrně neznámého autora Roberta Morgensona, který je velkou spoustou lidí považován za jakési medium a já vám hned sdělím proč. Novela v našich končinách známá pod názvem Titan nebo Marnost, byla vydána v roce 1898, přesně jedenáct let před zahájením stavby Titanicu a čtrnáct před jeho první a zároveň poslední zaoceánskou plavbou.
Zajímavé je téma celého díla. Autor zde popisuje parník Titan, který tehdy překonával všehchny ostatní svou velikostí, rychlostí a luxusem. Zmiňuje aroganci majitelů a velitelů lodi, vizi nepotopitelnosti a nepřekonatelnosti - stejně, jako tomu bylo o bezmála dvě desetiletí později. Titan na jedné ze svých zaoceánských plaveb narazí do ledovce za takřka stejných okolností, jako později Titanic.
Celá záležitost je o to děsivější, že Robert Morgan se téměř trefil rozměry lodi, její rychlostí a dokonce i místem nárazu. V několika detailech se se skutečností rozchází, jako například počet přeživších, kdy třetí plavbu Titanu přežilo jen sedm cestujících a z Titanicu se jich zachránilo něco málo přes sedm set. Také směr plavby se lišil, Titan plul z ameriky do Evropy, ale u Titanicu to bylo přesně naopak. Morgan předpověděl dokonce i nedostatek záchranných člunů. což ovšem souvisí s arogancí a přehnanou sebedůvěrou lidí, kteří loď navrhovali.

Co myslíte, je to náhoda? Každopádně Rober Morgan celou novelu po potopení Titanicu poupravil a o něco přiživil, ale nic to nemění na faktu, že i původní verze byla až děsivě přesná. Nehledě na to, že autor v jiné ze svých povídek předpověděl válku mezi USA a Japonskem, ve které byla rozhodující zbraní věc, připomínající atomovou pumu.


Na mě osobně je to až příliš náhod najednou a věřím v autorovy vize. Vždyť, kdo ví, co všechno dovede lidský mozek, pro lidstvo je to paradoxně absolutně neprobádaná oblast. Třeba jsou předtuchy naprosto běžnou součástí našeho života, jen my o tom ještě nevíme. Kdo ví.


Novela Titan je v anglickém originále dostupná ke stažení zdarma na této stránce -> http://www.gutenberg.org/ebooks/24880

Šikovné aplikace

11. května 2013 v 18:00 | Ronnie
Je to již pár týdnů, co jsem si pořídila telefon s operačním systémem Android (Sony Xperia J) a konečně mám šanci okusit kouzlo chytrých aplikací. Bohužel je jich opravdu hodně a často jsou to jen kýče, bez kterých by se svět dle mého uvážení naprosto v pohodě obešel. Na druhou stranu, těch kvalitních je také poměrně dost a já se s vámi podělím o několik mých favoritů.

Water your body!
Jsem přesvědčena, že tuto aplikaci ocení snad úplně každý, protože kolik lidí nemá problémy s dodržováním pitného režimu. Jedná se o jistý typ deníku. Jako první zadáte svůj věk, váhu a jaké množství tekutin chcete denně vypít. Během dne si poznamenáváte, co jste vypili a aplikace za vás hlídá, jestli je to dost. Pokud delší dobu nezadáte údaj, začnou vám blikat upozornění, abyste se něčeho napili, což je velmi praktické. Program je velice snadný a hezky graficky vyřešený. Navíc je zadarmo.


Kalorické tabulky
Jedná se o aplikaci české stránky kaloricketabulky.cz, takže méně zdatní angličtináři se nemusí bát jazykové bariéry. Program je velmi šikovný. Můžete si v něm vyhledat libovolnou potravinu, u které naleznete jaká porce obsahuje kolik kcal, cukrů, tuků a dalších látek. Navíc si zde můžete sestavit jídelníček přímo na míru.
Kladem je, že zde naleznete položky, které jsou u nás běžně dostupné(existuje spousta zahraničních aplikací tohoto typu, ale i přes snadnou orientaci a primitivní angličtinu v nich těžko najdeme Perníčky Albert Quality či kalorické údaje o porci halušek). Naopak nevýhodou je, že údaje jsou čas od času chybné.


Sport tracker
Jedná se snad o nejproslulejší workoutovou aplikaci. Kdykoliv se pouštíte do jakéhokoliv cvičení, jen zvolíte o jakou aktivitu se jedná a zapnete. Sport tracker vám na základě tělesných údajů spočítá, kolik jste toho spálili. Můžete si aplikaci propojit s facebookem a twitterem a o své výsledky se podělit s přáteli. Navíc, pokud například běháte nebo chodíte, aplikace vám spočte na základě GPS, jakou vzdálenost máte za sebou a jakou rychlostí se pohybujete - ovšem k tomu potřebujete propojení s internetem.


Relax m.
Ačkoliv stále dokola opakuji, jak je důležité spát bez jakékoliv elektroniky, tuto aplikaci mám na spaní - a světe div se, opravdu mi pomáhá. V programu najdete spoustu zvuků, ze kterých si namixujete vlastní relaxační hudbu. Můžete si do pozadí nastavit i téměř neslyšné "ommm" pro navození klidného spánku, či o něco silnější pro meditaci.



Dále mohu doporučit profláklé aplikace jako je Twitter, Instagram, Pou nebo například Aviary(program na úpravu fotek).

Žebříček ženských ikon podle BRONXY

22. března 2013 v 16:36 | Ronnie
1) Beyoncé


2) Marilyn Monroe


3) Elizabeth Taylor


4) Cara Delevingne


5) J.K.Rowling


6) Jennifer Aniston


7) Coco Chanel


8) Miley Cyrus


9) Lana Del Rey


10) Demi Lovato

Ashley Tisdale, Aly Michalka a... pompomy?

16. února 2013 v 22:13 | Ronnie
Styl, akce, tanec, nebezpečná akrobacie, drama a humor - na to všechno se můžeš těšit v novém seriálu Hellcats. Všechno se odehrává v prostředí univerzity Lancer, kam nastupuje cílevědomá Marti Perkins(Aly Michalka), která touží po jediném - stát se právničkou. Bohužel, Marti si nemůže dovolit vysoké školné a proto hledá způsob, jak sehnat peníze. Jakýkoliv. Zvláštní souhrou náhod se v Lancerském cheerleadingovém týmu Hellcats uvolní jedno místo. Marti, ač nerada, se zúčastní konkurzu a i přes vysokou konkurenci se do Hellcats dostane. Ihned se musí nastěhovat do společného domu - cheertown a ze začátku má problémy vycházet s některými členy. Ale Marti nemá jinou možnost, díky Hellcats má stipendium!
Společně s Marti poznáme optimistickou kapitánku týmu, Savannah Monroe(Ashley Tisdale), soupeřivou Alice, bývalého hráče amerického fotbalu, Lewise a spoustu dalších zajímavých postav. Každý v tomto seriálu má svůj vlastní příběh, který může prožívat kdokoliv z nás. Tento americký seriál si získal srdce převážně domácích diváků. Zatím můžeme jen doufat, že se časem dostane i na naše televizní obrazovky. U nás jsou Hellcats, které nedávno oslavily závěr první řady, velkou neznámou. Ale jedno je jisté - Rozhodně nečekejte poskakující panenky Barbie vykřikující samohlásky s třpytivými třásněmi v rukou!
 
 

Reklama