Červenec 2014

Na prodej

30. července 2014 v 14:24 | Pavlína |  Pavlína says
Prodám skoro nové boty značky Street super shoes s velikostí 37. Původní cena byla 799,- Kč a zakoupila jsem je v obchodním centru Plzeň Plaza. Prodávám je za 250,- Kč :) Měla jsem je pouze jednou na nohou, nejsou však nijak zničené (důvod prodeje je špatná velikost).
více fotografií v celém článku..

Proč je blog lepší než partner

30. července 2014 v 14:04 | Ronnie
1) Blog je tu pro tebe 24 hodin denně, 7 dní v týdnu
2) Blog tě kdykoliv vyslechne. Bez remcání. Tedy jen pokud máte dostatečně kvalitní připojení na internet.
3) Blog vás nikdy nenutí sledovat ten neuvěřitelně otravný zápas New Yorku Rangers s Torrontem.
4) I s blogem můžete jít na kafe. Máte-li chytrý telefon, tablet či laptop
5) Nemusíte se bát, že vás blog vymění za jinou dosud neokoukanou holku.... případně dávnou lásku, která si najednou vzpomene, že chce blogovat na vašem blogu.
6) Blog nemá problém s novým, růžovým designem, což se o partnerovi a jeho novém růžovém triku říci nedá.
7) Když se vám nelíbí komentáře okolí ohledně vašeho vztahu s blogem, jednoduše se přihlásíte a jako správce komentář smažete.
8) Když usnete u blogování, je víc než vysoce pravděpodobné, že vás blog nebude budit, protože má zrovna "chuť".
9) Blog rád ochotně sdílí hlášky ze Sexu ve městě. Což partner neudělá ani s dávkou nadávek a jistou neochotou.
10) Blogu nevadí, že jste v životě neviděly Star Wars.
11) Za blog se téměř nikdy nemusíte stydět. Za partnera, co si budeme nalhávat, čas od času ano.


TOP6 songů mého léta

30. července 2014 v 13:01 | Ronnie |  Co se jinam nevešlo
A protože už jsem dlouho nic nenapsala, což mě nutí cítit se trochu zahanbeně, rozhodla jsem se přes toto deštivé dopoledne sesmolit článek, který mám v hlavě už delší dobu. Každopádně, čekejte ještě dost změn ohledně mého blogování. Budu psát daleko víc o Skotsku jako takovém a začnu psát i v angličtině - můj "worldwide" blog naleznete zde. Dále jsem si založila Keek a Vine, kam budu přidávat videa ze Skotska a tak podobně, takže pokud máte zájem, hoďte follow!:) A přemýšlím o založení stránky na facebooku věnované konkrétně jen mému působení ve Skotsku, protože hodně mých přátel i lidí, co neznám mě žádá o sdílení více fotek na mém osobním facebooku, což se mi samozřejmě až tak nezamlouvá. Stránka asi bude lepší a navíc mohu zde sdílet své krátké postřehy, které článek úplně nenaplní. Co myslíte vy?


1) Paramore - Ain't it fun

Jako první tu máme Paramore. Ačkoliv je song dost melodický, optimismem příliš nesálá. Je to jeden z mých aktuálně nejoblíbenějších songů, protože prožívám přesně to, co se v písničce popisuje. Když jsme byli malí, těšili jsme se, až budeme velcí a budeme žít sami, bez rodičů. Budeme si moct dělat, co chceme a nikdo nám do toho nebude kecat. Ovšem realita je jiná. V momentě, kdy se člověk postaví na vlastní nohy, uvědomí si, že to rozhodně není žádná legrace a že i když tu podporu z okolí má, už je tak nějak zvláštně sám. Tím si práve procházím i já. Navíc já se naprosto vyžívám v sarkazmu a ten v písničce rozhodně nechybí.


2) Cher Lloyd - Bind your love

Pokračujeme s Cher Lloyd, která aktuálně vydala svou další desku, ze které je i tento song. Mimochodem věděli jste, že se Cher vdala? Je jen o rok starší než já, asi jsem pozadu. Můžeme si myslet, co chceme, ale Cher je evidentně šťastná, protože písnička Bind your love je skutečně čirým vyznáním z citů, které bereza srdce i největšího pesimistu a skeptika. Proč vlastně Bind your love patří do mé šestice? Nechci tvrdit, že bych byla v nějakém veleúspěšném vztahu nebo tak něco, protože v tomto ohledu je můj život písničkou od Taylor Swift, ale jak víte, odjela jsem a nechala všechno za sebou. Ale něco si s sebou prostě neseme, třeba první velká láska. Už je to pár let dozadu, ale upřímně, to už asi nikdy stoprocentně nevyprchá. Na čas jsem zapomněla, ale když jsem poprvé slyšela Bind your love, všechno se mi připomnělo a já si uvědomila, že i pro něj bych i ty kilometry překonala. Teď to zní, že jsem asi hrozně zaláskovaná, ale není tomu tak. Jen prostě, byla to první láska :)


3) Charli XCX - Boom clap

Boom Clap je jednou zpísniček ze soundtracku k filmu Hvězdy nám nepřály, který jsem stále neviděla a ani ke knize jsem se zatím nepropracovala. Prostě jdu nerada s davem a tak se nějak odmítám strhnout touto mánií. Počkám si, než to trochu odezní(stejně jako u Hunger Games:D). Tento song je trošku charakteristický pro mé první týdny ve Skotsku, které byly jako pohádka.


4) Banks - Goddess

Banks není zrovna nejznámější zpěvačka této planety, ale její hudba je naprosto geniální. Mám hodně ráda Brain, ale text Goddess je neskutečný. Upřímně tento typ hudby mi sedí naprosto dokonale. Myslím, že z této šestice by z mého repertoáru mohla vybočit hodně Cher, ale jinak v tomto článku si asi nejlépe uděláte představu o tom, co za hudbu mi skutečně sedí. Každopádně jako předchozí song charakterizuje můj první měsíc a půl ve skotsku, tato píseň charakterizuje ten zbytek až do teď a možná i do budoucna.



5) The 1975 - Sex

K tomuto songu se asi vyjadřovat nebudu, ale The 1975 jsou jednou z nejlepší skupin vůbec.


6) Ellie Goulding - You my everything

A konečně na závěr Ellie. You my everything není jen aktuální song. Tohle je song nad songy. Můžu jej poslouchat pořád dokola a asi se mi nikdy neoposlouchá. Dá se říct, že je to o holce, která dala úplně všechno někomu, komu to bylo jedno, a teď se z toho dostává. Je to vlastně takový vzkaz, kde oslovení You, my everything je míněno tak trochu ironicky a nadneseně. Tuhle píseň mám strašně ráda, protože se v tom naprosto vidím. Čím jsem starší, čím víc zkušeností nabírám, tím víc na mě tento song sedí.


July 2014: Summer haul

28. července 2014 v 18:39 | Ronnie |  Co se jinam nevešlo
Omlouvám se za prudce nekvalitní video, celé to bylo narychlo, ještě se to do toho nějak seká, ale nevím co s tím. Časem se videa zlepší...snad :D


Stěhování

8. července 2014 v 15:28 | Ronnie |  Ronnie says
Stěhování. Název článku nejspíš naznačuje úplně něco jiného, než ve skutečnosti znamená. Kdykoliv někomu řeknu, že se stěhuji, řekne si, že jsem to tedy moc dlouho v Aberdeenu nevydržela. Pravda je ovšem taková, že se stěhuji jen o pár bloků vedle, blíž k univerzitě. A do vlastního pokoje!!!

Člověk si neustále stěžuje, že nemá co na sebe, že mu chybí tohle a tamto a tak podobně. Pokud máte v okolí někoho takového, poraďte mu, aby se sbalil a zkusil někam přestěhovat! Jsem tu dva měsíce, přijela jsem s velkým a malým kufrem. Teď bych potřebovala ty velké kufry tak tři plus jeden navíc pro boty. Jak je možné, že jsem přijela s třemi páry bot a po dvou měsících se stěhuji přesně s deseti?! A musím říct, že jsem skutečně vděčná, že mám čtečku Kindle, protože bych zajisté potřebovala i další bednu na knihy - pochopte, Inferno za 3,50 je skutečně lákadlo. Ovšem vzhledem k tomu, že mám tuto knihu ve čtečce to celé postrádá smysl. A tak si místo toho koupím nové boty - jsme u jádra pudla(Mimochodem, proč se tomu tak říká?).

Vím, že název článku je trochu od věci, ale zkrátka a dobře jsem nevěděla, jak to celé pojmenovat. Tento článek je jistým slovním průjmem ohledně Skotska. Vlastně i tak trochu deníček.
Pokud mě někdo následujete na twitteru, případně sledujetemůj snapchat, víte, že tak trochu nadávám na počasí. Musím se ale přiznat, že mi to vlastně vyhovuje - tedy pokud zrovna neprší a počasí netrpí tak trochu bipolaritou. Ze začátku je vám ve Skotsku opravdu zima. Prochladnete a klepete si na čelo, jak místní můžou chodit v krátkých rukávech. Po dvou měsících se toho už také nebojím. Bundy mám zaprášené na věšáku a nosím jen sáčka či slabé svetříky. Vždycky jsem říkala, že nejraději mám počasí, kdy můžu nosit šaty, punčocháče a přes to sáčko a přesně toto počasí je tady neustále, takže jsem se skutečně našla. Ovšem jak jsem již zmínila, proměnlivost tohoto počasí je neuvěřitelná. Zrovna včera.


O deset minut později....


A ano, vidíte těch 16°C? To se tady bere jako teplejší počasí, takže pokud prskáte, že zrovna máte v Čechách a na slovensku jen pětadvacet, vzpomeňte si na "slunné" Skotsko.

Dále bych si ráda postěžovala na některé zákazníky! Jako obsluha baru si práci docela užívám, ale občas je všeho až nad hlavu. V těchto končinách absolutně neexistuje něco, jako protivná servírka či neoochotný barman. Služby u nás a služby v Británii se přístupem zásadně liší. Člověk si na to snadno zvykne, a to i v případě, že on má být ten věčně milý a ochotný. Ovšem ne vždy je to tak snadné. Pár zákazníků si zkrátka myslí, že jsou celém podniku sami, a tak na vás začnou volat objednávky, i když vidí, že momentálně obsluhujete někoho jiného. Dá se to chápat, pokud je dotyčný trochu opojen, ale dva týdny zpátky jsem se setkala s neuvěřítelným tupcem! Dá se říci, že onen chlap je stálý zákazník. Na baru jsme měli docela napilno a akorát došel led. Momentálně jsem doobsloužila jeden postarší pár, a tak jsem se uvolila pro ten led dojít, protože všichni ostatní za barem měli plné ruce objednávek. Byla jsem opravdu uhoněná jak zákon káže. Vzala jsem mísu a vylila z ní do dřezu vodu z rozpuštěného ledu, abych mohla dojít dolů do skladu. V tu chvíli na mě zaburácel onen hňup něco jako "Are you going to serve me or what the FUCK are you doing?!". Nevím, zda-li se snažil okouzlit zdepřítomné dámy, ale já v tu chvíli měla chuť zařvat na něj "Jdu ti pro led, debile!!". Samozřejmě, to bych se mohla s prací rozlučit, a tak nezbývalo než se křečovitě usmát a OMLUVIT SE s tím, že musíte dojít pro led. Ovšem tím to nekončí. Pán byl evidentně v nějaké bojovné náladě, protože ani za tu dobu, co jsem byla pryč se nenechal obsloužit nikým jiným, ale hezky si počkal na mě. Objednal si tuším vodku s colou a na truc mě požádal o další skleničku s EXTRA LEDEM! Chápete to?! Na truc! Idiot. Nemůžu za to, že ten led prostě taje a čas od času je třeba dojít pro nový.

Další takový případ jsem měla tři dny zpátky, kdy mi přišel na bar chlápek obklopen partičkou dam ve středního věku a asi se chtěl také předvést, protože ze mě celou dobu dělal kreténa. Naporoučil si Gin s tonicem. Přinesla jsem mu gin s tonicem, ovšem on mi to vrátil s tím, že nechtěl tonic z draftu, ale v lahvi. Fajn, to bych ještě zkousla, já jsem se taky mohla zeptat a on mohl zapomenout, že když si řeknou o něco takového, automaticky jim tonic natočíme než abychom jim dávali dražší lahev. Ovšem to, co následovalo... Pán říká, že by rád PŮL pinty Tennense. Tak natočím půl pinty Tennense jen proto, aby mi pán řekl, že on ale říkal, že chce přeci celou pintu. Jsem si stoprocentně jistá, že říkal, že chce půl pinty, protože mu bylo rozumět dobře. Což o to, půl pintu jsem přelila do velké pinty a dotočila. Ale když po mně chtěl pintu Stronbow a pak mi to s výsměchem vrátil s tím, že chtěl jen půl pinty, to jsem mu to pivo málem chrstla do obličeje. Jsem ráda, že dámy okouzlil, udělal ze sebe bepáteřního pitomce a zakomplexovanýho burana, ale mně to otrávilo celý zbytek šichty. I to jeho dýšlo jsem mu chtěla hodit do obličeje.

Na druhou stranu, tohle jsou fakt ojedinělé případy. Většina zákazníků, zvlášť ti stálí, jsou skutečně milí, hodně si povídaj a vlastně se tak nějak vzájemně známe. Nehledě na to, že většina z nich nám kupuje drinky - v pracovní době ofc nesmíme pít, ale když nám zaplatí drinka, tak si jen napíšeme do knížky, co, a daný drink máme mimo pracovní dobu pak už zadarmo.

Vlastně asi už nemám, co dodat. Spousta věcí mi tu již přijde normální, takže bych tímto asi rozjela vaše dotazy, na které v některém z příštích článků odpovím. Ronnie xx


(Korova Bar, Aberdeen).

PS: Co se týká World cupu, ve finálové čtyřce máme Německo, Brazílii, Argentýnu a Nizozemí. Jaké jsou vaše tipy na umístění? Já Samozřejmě fandím Brazílii, ale myslím, že do finále nepůjde :(

Nenech se semlít heartbreakem

6. července 2014 v 23:39 | Ronnie |  Ronnie says
Původně jsem dneska zamýšlela sepsat opět něco o tom, jak se mi žije ve Skotsku a tak podobně, ale během dnes jsem změnila své plány. Kolegyně z práce dneska přinesla jakýsi časopis typu Cosmopolitan, a protože nebylo zrovna dvakrát "busy", trochu jsme jím prolistovaly. Mou pozornost upoutal článek o tom, jak obrátit rozchod ve vlastní prospěch. Abych byla upřímná, spíše jsem jen projela nadpisy a obrázky, protože zákazníci přeci jenom nepočkají a navíc jsem dneska obzvlášť líná, takže můj mozek odmítal nějakou větší námahu s anglicky psaným textem. Na druhou stranu, i to málo mě velmi inspirovalo, protože si teď něčím takovým procházím.



1) Zaměstnejte se!
Alespoň přes den, protože nejhorší, co můžete udělat, je zůstat celý dny doma s kýblem zmrzliny a tři dny starou řasenkou utápějíc se v sebelítosti. Nejlepší je na to přes den téměř nemyslet. Celý ten heartbreak vás donutí udělat většinu věcí, které jste dost slouhou dobu odkládali, protože čím prázdnější program, tím více prostoru na přemýšlení, a to se nám zrovna nehodí, že?


2) Vypoťte to!
Doslova a do písmene. Nahoďte se na správnou vlnu - nasaďte sluchátka a rozhýbejte své faldy v posilce. Nejen, že všechnu energii z vzteku, ublížení a zklamání využijete správným způsobem, ale navíc si vytrénujete krásně postavu.

3) Buďte sociální!
Samozřejmě, že po rozchodech se nám zrovna nechce mezi lidi, ale měli bychom se pokusit to celé překonat. Ovšem pokud zamýšlíte jít na pořádnou party, dejte si limit dva koktejly - při větším množství alkoholu budete jednat dost iracionálně(více než obvykle. Věřte mi, mluví ze mě osobní zkušenost). Pokud vás ale přepadne velmi silná zášť k pobytu mezi lidmi, udržujte se v kontaktu alespoň přes sociální síť. Je lepší nebýt na to sám. Ovšem vyvarujte se kontaktu s oním protějškem!!

4) "It's ok not to be ok"
Teď budu asi trochu v rozporu s bodem 1, ale je v pořádku cítit se mizerně. Večer tomu zkrátka nezabráníme, pokud tedy zrovna nejsme v práci na baru plném lidí a všichni po vás zase sakra něco chtějí! Ačkoliv vám každý bude říkat, že vám onen heartbreaker nestojí a vy to ze slušnosti odkýváte, přijdou momenty, kdy nás to přepadne. Budeme ležet v posteli, slzit, poslouchat společné oblíbené kapely, songy, při kterých jsme prožili hezké společné chvíle a budeme vzpomínat na dny, kdy všechno bylo v nejlepším pořádku. To je normální a kdybychom se pořád jen kontrolovali a drželi dál od projevu emocí, bylo by to asi i docela nezdravé. Jen tomu dejte volný průběh, vybrečte se, ono to chce zkrátka a dobře jenom čas.


5) Stop probdělým nocím!
Stane se to často. Budeme o tom všem tolik přemýšlet, že nebudeme moci usnout do pozdních nočních hodin. Vezměte si kus papíru, tužku a vypište se ze všeho. Sepište si vaše pocity, strachy a emoce. Dvacet minut psaní a budete spát jako miminko. Navíc se vám uleví.


Pro inspiraci si přečtěte něco o tom, jak se s velkým rozchodem vyrovnala například Katy Perry nebo Jennifer Aniston. Jsou to docela motivační příběhy, protože ani jedna se nenechala položit, ale naopak se zaměřily více na sebe a jen a jen jim to prospělo.

Zase jednou tag

5. července 2014 v 19:13 | Ronnie |  Ronnie says
Je krásný sobotní den a já sedím v posteli hloubajíc o čem dneska napsat. Jako obvykle toho mám v hlavě tolik, že nevím, co dřív, a tak jsem sáhla po tom nejméně náročném - po tagu.

1) Líbí se ti tvé jméno nebo by ses raději jmenovala jinak?
Když o tom tak přemýšlím, jako malá jsem své jméno zrovna dvakrát nemilovala, ale nyní už jsem starší a chytřejší a jsem spokojená. Navíc v současné době, kdy jsem se přestěhovala do anglicky mluvící země, nemám problém při seznamování, protože Veronika je docela známé jméno v těchto lokalitách.
2) Máš nějakou přezdívku?
Ronnie
3) Máš nějaký divný zvyk?
Emocionálně se vázat. Buď nevhodně moc nebo nevhodně málo
4) Jaké drobnosti ti nejvíc lezou na nervy?
Když chci být sama a někdo se neustále motá kolem
5) Co děláš, když jsi nervózní?
Mnu si ruce, koukám ke dveřím a koušu se do rtů
6) Máš smysl pro humor?
Ano, ale málo kdo mu rozumí. Ale hlavně, že se já pobavím.
7) Co bys dělala, kdyby ses stala na jeden den mužem?
Masturbovala - nejsem teď až moc upřímná?
8) Jaká je tvá oblíbená vůně?
Savo, kokos a med
9) Která barva převažuje ve tvém šatníku?
Modrá a černá
10) Bez čeho nemůžeš žít a čeho stálo nemáš dostatek?
Oblečení
11) Co bys chtěla studovat?
Jsem spokojená se svým výběrem Neurověd, ale docela ráda bych zabrousila i ke genetice. A ačkoliv je to dost nejistý obor, co se týká obživy, chtěla bych literaturu.
12) Ideální budoucnost?
Vlastně... To je dobrá otázka. Chtěla bych rozhodně zůstat v Británii. Už kvůli jistému životnímu standartu. A svou ideální budoucnost vidím tak na dva roky v bytě v Londýně, ale pak se usadit v menším městě, kde bych se ráda věnovala výzkumu, nejlépe někde v rámci univerzity. A věřte nebo ne, už se nevidím jako nezávislou ženu, která sama kráčí životem, ale doufám, že nebudu sama.
13) Kam by ses jednou chtěla podívat?
Chtěla bych procestovat celý svět, rozhodně bych ráda viděla Tiber, projela Spojené státy a Kanadu a zavítala k pyramidám.
14) Pozitivní vlastnost, kterou ráda vidíš u lidí?
Nevím, jak bych tohle popsala, ale mám ráda, když jsou lidi trochu divní. Jako já, mám ráda, když nejsou úplně veselí a prázdní, protože pak na nich není co objevovat.


PS: Pokud chcete, budu ráda, když hodíte lajk na náš facebook poptřípadě follow na twitteru - @VeronikaLav

Maxfactor: Make-up a pudr

4. července 2014 v 14:14 | Ronnie |  Beauty
Po dlouhé době opět přináším kosmetickou recenzi. Přidala bych jí už pár dní zpátky, ale mám trochu problémy s blog.cz, takže se mi to trochu komplikuje.
S dlouho očekávaným dnem výplaty jsem vyrazila trochu potrápit kreditku a zamířila do drogerie Boots, kde jsem si vybrala nový make-up s pudrem. Bylo to poprvé, co jsem se odvážně zeptala asistentky o radu ohledně výběru barvy a to, co mi doporučila mě skutečně zarazilo. Vždycky jsem si kupovala to nejsvětlejší, protože jsem přeci jak bílá paní, ale i tak mi barva nikdy nesedla. Prodavačka mi poradila odstín BEIGE!!! A kupodivu sedí naprosto přesně. Proto doporučuji zeptat se, kdykoliv něco takového vybíráte, protože v těch umělých světlech vypadá dobře i make-up nejtmavší barvy ačkoliv vy máte pleť jako Sněhurka. Chápu, v Rosmannovi by mohl nastat problém, protože brigádníci se mnohdy vyznají asi tak jako my, takže nám moc neporadí. Ale pokud zamíříte do Doglasu, kde vedou dokonce i Esence, určitě vám rádi poradí.

Whipped creme foundation


Jako první bych se podívala na krémový make-up. Stačí jej málo, dobře kreje a vydrží zhruba osm hodin - a podotýkám, že myslím osm hodin, kdy lítám na baru v práci, takže jsem skutečně docela spokojená na to, že bych tento produkt zařadila mezi ty levnější výrobky. Čas od času narážím na make-upy, které rády ucpávají póry - zkrátka a dobře, dělají se mi po něm daleko víc pupínky i když poctivě odličuji a čistím pleť. V tomto případě jsem se s takovým problémem nesetkala.

Cena: 9,99£ - omlouvám se, nevím, kolik to stojí u nás, ale přiblžně všichni známe ceny kde jaké značky, takže si představu udělá každý sám :) Píšu to do budoucna, protože nebudu převádět ani hledat na internetu, protože to stejně nikdy neodpovídá
Hodnocení: čtyři hvězdičky z pěti.

Creme Puff Powder


Jako doplněk jsem si koupila i pudr. Jen v transparentní barvě, tudíž žádné tónování. To zvládnul hravě make-up. Pokud sáhnete po transparentním pudru, musíte vědět, že vám to s pletí už nic barevně neudělá. Sloiží pouze k fixaci podkladu a vytvoření onoho žádaného zmatnění. Já osobně jsem velmi spokojená, ale upřímně bych asi mohla použít i levnější pudr od Rimmelu, který jsem používala dříve. Každopádně výsledný efekt je přesně podle očekávání. Nic víc nic míň.
Cena: 5,99£
Hodnocení: 3 a půl hvězdičky z pěti

Abych byla upřímná, pudr jsem si koupila jen proto, že boots má teď výbornou akci, že pokud si od Maxfactoru nakoupíte za 15 liber, dostanete kosmetiku té značky v hodnotě 25 liber. A já jako člověk s problémy s nákupní sebekontrolou jsem do toho samozřejmě šla. A jsem ráda, protože v balíčku jsem našla lak na nehty, výborný lesk na rty rudé barvy z kolekce Candice S a vzhledem k tomu, že i ona je modrooká blondýna, odstín mi docela sednul, řasenku a vzorek nějakého nového make-upu. Možná to někdy do budoucna zase zrecenzuji:)