Skotské strasti prvních dní

11. května 2014 v 14:54 | Ronnie |  Ronnie says
Po delší odmlce se opět hlásím o slovo a přináším nový článek trochu sobecky zaměřený na mé první dny v Aberdeenu.

Abych byla upřímná, celé jsem si to představovala trochu méně náročné. Především, co se loučení týká. Málokdo si dokáže představit, jaké to opravdu je, pokud to nezažije, proto se ani nebudu pokoušet vysvětlit, jak jsem se na letišti cítila.
Jestli si vzpomínáte na můj článek, ve kterém jsem zmiňovala, že jsem při cestách Plzní poslední dobou trochu labilní a nostalgicky se rozbrečím při pohledu na na náměstí, tak teď musím konstatovat, že jestli jsem tehdy byla labilní, tak teď jsem zralá na pobyt na psychitraciké léčebně. Mísí se ve mně takové to nadšení z nového města, z Británie, z ciziny, z nového života, z výhod samostatnosti a naopak stesk po domově, rodině, přátelích, městě a tak podobně. Takže ve finále to vypadá tak, že chvíli radostí téměř skáču a v tu další se rozbrečím.

Každopádně adaptace mi jde kupodivu snadno. Abych byla upřímná, nedělám si nové přátele zrovna snadno, a tak mě zaráží, že za první týden jsem se seznámila docela hojně. Rozhodně si nestěžuji, konverzace v angličtině mi pomáhá se konečně rozmluvit. S angličtinou jsem nikdy neměla moc problém. Jsem schopna číst, víceméně psát, docela rozumím, ale když přijde na mluvu, je to holá katastrofa. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem ustála kafe s američanem aniž bych dvě hodiny seděla obrněná pouze frázemi "ou", "okeeeej" a "I see".

Ovšem to, co chci sepsat především, jsou strasti se spolubydlícími.
Od bydlení s třema klukama může holka očekávat cokoliv, ale nikdy nebude tak úplně připravena na to, co se může stát. Tak například jedenz prvních dnů přišel jeden z nich v půlce pracovní 'šichty' domů s živou mouchou v ruce, načež žádal, abych jí podržela. To jsem samozřejmě s mou arachnofobií odmítla. Do ruky mi tedy byl vražen provázek s tím, že to mám mouše ovázat kolem zadečku tak, abych jí nezabila. S třesoucími se prsty jsem se o to pokusila. Ovšem odpor mě přemohl a po pár vteřinách jsem to vzdala. Když jsem se otázala na pointu tohoto počínání, bylo mi řečeno, že se můj spolubydlící vrátil z práce jen proto, aby si ověřil, jestli je moucha na provázku schopna létat.

Dalším zážitkem je tento páteční večer. Byla jsem neuvěřitelně unavena, a tak jsem se z posezení v hospodě sebrala zhruba po hodině a šla spát. Řekněme, že tak v půl čtvrté ráno se rozrazily dveře od bytu a nakrvartýrovalo se sem zhruba 6-10 lidí. Kdybych nebyla tak unavená a líná zároveň, zpod huňaté peřiny bych na hulákání "Veroniko vstávej!!" byvh ukázala tak maximálně vztyčený prostředníček. Ovšem to nejhorší teprve přišlo. Nejen, že můj spolubydlící trpí dojmem, že 15°C uvnitř jsou neskutečné tropy, a tak nemá potřebu topit, ale navíc se v těch půl ráno, kdy rozespalý člověk trpí největší zimnicí, rozhodl, že by bylo fajn začít větrat - což dělá se zájmem velice často, takže se kolikrát vrátím z venku s vědomím, že i v tom hnusném počasí bylo tepleji než na bytě. Nadále mi byl položen dotaz, jestli mi nevadí hudba. Odvětila jsem, že ne, když to nebude řvát. No tak si asi dokážete představit, co následovalo. Tichý rytmus ovládl pokoj zhruba na půl minuty. Pak se místnosti zmocnil neuvěřitelný randál, kdy rádio bylo na volume asi tak 10000 a beaty byly tak silné, že nadskakovala postel. Nezaslechli jste v čr něco? jsem si jistá, že tam zvuk dolétl. Každopádně půl hodiny jsem to otráveně trpěla a snažila se usnout. Jako vysvobození se daná skupina rozhodla odejít do kasína, za což jsem v tu chvíli doslova děkovala bohu. Tímto ovšem toto poklidné ráno nekončí. V půl 6, kdy už venku bylo světlo dorazil spolubydlící s tím, že měl hroznou potřebu si povídat, takže mě opět probudila věta "Veroniko, vstávej!" na což jsem odvětila "Já tě fakt nesnáším" a pokoušela se znovu usnout. Marně!!


To je zatím pro teď asi vše. Samozřejmě, že toho mám na srdci víc, ale protože jsem si našla práci, jdu jako oslavu péct, takže zatím.
Z upršeného Skotska zdraví vaše Ronnie xx
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pavluška Pavluška | 11. května 2014 v 15:14 | Reagovat

Co sis našla za práci? :)

2 And And | 11. května 2014 v 21:04 | Reagovat

:D já tě žeru, užívej si to tam

3 Katka Katka | E-mail | 11. května 2014 v 21:36 | Reagovat

:-D

4 Rachel-Roo Rachel-Roo | E-mail | Web | 11. května 2014 v 23:03 | Reagovat

ta historka s mouchou, to jako vazne ?? :-D :-D s kym to proboha bydlis? ale jinak to musi byt super zkusenosti tam, ale verim ze louceni a tak muselo byt hrozny :(

roo.rachel.1987@gmail.com
SOUTĚŽ O ODZNÁČKY A KNÍŽKU
http://rachel-roo.blogspot.cz/2014/04/velka-knizko-placickova-soutez.html

5 Veu Veu | 13. května 2014 v 9:50 | Reagovat

Užíváš si to tam na plno :DD

6 HanisShka HanisShka | Web | 14. května 2014 v 23:11 | Reagovat

A ty máš český spolubydlící nebo ne? :)

7 Ronnie Ronnie | Web | 14. května 2014 v 23:48 | Reagovat

[6]: jojo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama