Ty dálky jsou lákavé

6. dubna 2014 v 18:12 | Ronnie |  Ronnie says

Jen málo z nás si otevřeně přizná, že se celý život hodlá zdržovat poblíž svého rodného placu. Většina lidí alespoň několikrát v myšlenkách zamíří d otajemných dálek a ať už zůstane jen u snění nebo myšlenka přejde k činu, celé je to pro nás tak nějak přitažlivé. A nejedná se jen o stěhování se, cestování a poznávání kultury v cizích krajinách. Stačí aby kousek oněch dálek přišel k nám. Stačí sedět na baru. Z jedné strany do nás bude hučet jakýsi "trapný" čech, z té druhé záhadný cizinec, který si vyrazil do naší rodné dědiny za zábavou. Lépe řečeno v českém případě za Absinthem.
Podvědomě, aniž bychom si vůbec uvědomovali, že onen čech je pro nás za normálních okolností, co se zevnějška týká, daleko přitažlivější, než jistý turista, táhne nás to za tou angličtinou s tajemným přízvukem - a nebo lépe za oním Londýnským akcentem. Jsem si jistá, že většina ze zdepřítomných čtenářek mi dá za pravdu, když řeknu, že žena v těchto případech čecha odpálkuje a přes všechny nesnáze se věnuje kusu Britských ostrovů, Skandinávie nebo delegace z Německa. Nezáleží na tom, že vyhlídka nějaké budoucnosti by se dala vyměřit vztahem nula na nultou, naše angličtina není úplně ideální nehledě na to, že o pánovi XY nevíme ale vůbec nic a to ani z vyprávění - což se mi tedy u obyvatel Plzně skutečně nestává.
Nejspíš je to tím, že ačkoliv nemáme nic moc co získat, rozhodně nemáme co ztratit. Nemusíme řešit, co tedy bude dál, co si o nás dotyčný bude za týden myslet, kolik z jeho přátel o nás bude co vědět. Navíc dostáváme skvělou příležitost být alespoň na okamžik někým jiným, protože naše lákavá dálka nás velice záhy opustí a šance dalšího setkání je méně než pramalá.
Tím se dostávám k úvaze, jestli "jiné" nejsme jenom my. Co když onen supersebevědomý a charismatický švéd v domácím prostředí není vůbec tak supersebevědomý a charismatický, jak se nám zdá. Co když také zkouší být někým jiným a testuje to zrovna v naší společnosti? Je skutečně tím, čím tvrdí, že je, nebo na okamžik žije život někoho jiného? Kolik z toho, co nám o sobě říká, je pravda? Protože ruku na srdce, kolikrát jsme my holky na 100% upřímné.

No nic, to byla taková víkendová úvaha, zamyšlení, říkejte si tomu jak chcete. Abych byla upřímná, nějak mě nenapadá, o čem bych napsala, a další recept v jednom týdnu - mimochodem na božské Brownies - sem dávat nechci. Na ten si pár dní počkejte :)

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Wiśniewská Kristýna Wiśniewská | 11. dubna 2014 v 15:56 | Reagovat

Co se tak koukám za tu dobu co sis zrušila fb, nebo nevím, nějak tě nemám v přátelích, musím uznat že ses dost vypracovala. Jako první věc- Cože? studium ve Skotsku?! O tom bych ráda věděla podrobnosti i o tom tvém nezdárné přijetí na výšku kde vlastně studuješ to co tě nebaví :D Byla bych ráda kdybys o sobě napsala co se za poslední rok událo, protože od článku ala : hubnu a cvičím, jsem o tobě už nijak neslyšela a to si tě pamatuju jako věrnou spisovatelku Justinovo povídek :D Určitě se ozvi, jinak přeju hodně štěstí!!!! :)

2 Ronnie Ronnie | Web | 12. dubna 2014 v 11:23 | Reagovat

[1]: Temná minulost, co se týká posledního řádku :D dobře, něco napíšu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama