Status: Bezpodmínečně přijata!

19. února 2014 v 20:56 | Ronnie |  Ronnie says
Tento článek vzniknul již před několika dny, ale při zveřejňování se nějakým nedopatřením smazal. Vytvářím jej tedy až nyní, protože bezprostředně po tomto mzrutém kyksu, jsem skutečně nebyla v náladě, kdy by se mi chtělo všechno sepisovat znovu. I teď jsem tak trochu znechucena a tak trochu stagnuji.

Nicméně téma článku je taková pecka, že se nenechám odradit, a přes všechny nesnáze jej dokončím. Někteří jste to možná zahlédli na mém facebooku případně twitteru. Pro ty, co netuší to napíšu i sem. Byla jsem BEZpodmínečně přijata na třetí nejstarší skotskou univerzitu, a to v Aberdeenu(Vím, že na facebook jsem psala podmínečně, ale z onoho šoku z přijetí, jsem se neoběžovala s nějakým doslovným překladem. A upřímně jsem ani nedoufala, že mě vezmou, natož bez jakýchkoliv dalších podmínek, takže jsem si to logicky pospojovala takto). Konkrétně mi bylo nabídnuto místo ke studiu neurověd s psychologií! Jsem naprosto nadšena, unešena a poprvé mám pocit, že jsem na sebe skutečně pyšná, protože si ani nechci představovat, kolik lidí se na tyto univerzity hlásí - už proto, že školné skotských univerzit je pro místní studenty a studenty z EU hrazeno jistou asociací. Zájem je tedy velký.


Ještě nevím všechny potřebné detaily, ale to hlavní mám za sebou. Jsem přijata. Zbytek se už nějak poddá.

Ovšem to, o čem chci psát, je fakt, že pokud všechno klapne, za pár měsíců se seberu a s největší pravděpodobností se trvale přestěhuji do Skotska - opustím své rodné město.
Nedavno jsem psala článek, ve kterém jsem naznačila, že jsem si na své prostředí docela zvykla a ačkoliv jsem vždycky chtěla Plzeň opustit, nějak mi přirostla k srdci. Je trochu ironie, že krátce po tomto uvědomění se dozvím, že je možnosti odjet a to pěkně daleko. A samozřejmě, taková nabídka se neodmítá.

Jak jsem zmínila, to hlavní mám již za sebou, ale to nejgtěžší ani zdaleka ne. Přeskočíme všechno papírování a přesuneme se rovnou k velkému zlomu, kterým bude samotné Sbohem, které budu muset dát přátelům i rodině. Samozřejmě, že ne nadobro, ale pokud budu studovat ve Skotsku, jak často je všechny uvidím? Dvakrát třikrát ročně?
Člověk si celý život říká, jak chce vypadnout. A co možná nejdál. Třeba do USA nebo do Británie. Ještě před pár týdny bych si klepala na čelo při setkání s člověkem, který váhá, zda-li přijme místo na prestižní univerzitě, protože se mu nechce od přátel a rodiny. Proboha, jde budoucnost, o nenahraditelné zkušenosti a prvotřídní vzdělání! Paradox je, že dneska to všechno chápu.
Lidé snadnou soudí a mají ve všem jasno, dokud to skutečně nestojí přímo před nimi. Dřívě bych řekla, fajn jedu, už abych byla pryč. Dneska jsem rozhodnuta, že udělám všechno pro to, abych mohla odjet, ale nestavím se k tomu jako k něčemu snadnému, co mi maximálně uleví. Nyní vidím, že opustit ono zažité prostředí bude ta nejtěžší věc, která mě v blízké budoucnosti čeká. Ani jazyková bariéra, ani náročnost oboru, ani zvládání brigády současně se studiem, abych ve Skotsku vůbec vyžila. Všechno to bude těžké, ale tomu velkému Sbohem se to rovnat nemůže.


Člověk je tvor přirozeně líný. Samozřejmě, že by bylo pohodlnější zůstat doma. Žádné papírování, stres, překládání složitých smluv a podobně. Všechno bych měla hezky pod nosem a v klidu. Jenže tohle je výzva a každý by měl čas od času přijmout nějakou tu výzvu ne?
To, co jsem si z tohoto přijetí odnesla, je poznání, že člověk může dokázat absolutně všechno, když opravdu chce. A proto se teď nezastavím, a skutečně se budu snažit, abych mohla v září v Aberdeenu nastoupit. Lidé se zkrátka nesmí zastavit jenom proto, že něco vypadá složitě, protože ve finále i ta velká gigantická překážka je složena jen z malých cihel a dá se postupně rozebrat.

Každopádně budu vás postupně informovat o vývoji a až to budu mít celé za sebou, napíšu návod, jak podat přihlášku a různé typy, a to i kdybych byla nucena nakonec zůstat v ČR.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ronnie Ronnie | Web | 19. února 2014 v 21:16 | Reagovat

Gratuluju! :) Držím ti palečky a hrozně tě obdivuju, protože přesně z toho důvodu, že nedokážu nechat rodinu a přítele doma, se nikam do zahraničí nehlásím, ač jsem původně chtěla...

2 Ronnie Ronnie | Web | 19. února 2014 v 21:17 | Reagovat

[1]: Děkuji!:) tedy pravda, teď to vypadá, jakobych si sama gratulovala :D:D
Naprosto ti rozumím, bude to fakt těžké :)

3 Maddie Maddie | 19. února 2014 v 21:34 | Reagovat

Moc gratuluju!!! :) To ani nebyly zapotřebí nějaké přijímačky? :)

4 Ronnie Ronnie | Web | 19. února 2014 v 21:48 | Reagovat

[3]: Ve Skotsku a celkově v UK to funguje trochu jinak, a osobně bych řekla, že i lépe, než u nás :) někdy o tom napíšu

5 Anička Anička | 20. února 2014 v 11:21 | Reagovat

Gratuluju!! :)

6 Adéla Adéla | 2. března 2014 v 21:43 | Reagovat

Páni. Strašně moc ti gratuluju! :) Doufám, že ti všechno vyjde a v září nastoupíš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama