Too much love

7. ledna 2014 v 20:47 | Ronnie |  Ronnie says
Neustále přemýšlím o takových těch pitomostech kolem vztahů a emocí a přeci jen ve mně něco hlodá. Proč nic necítím? Rande jsou fajn, kluci jsou fajn, netvrdím, že ten čas je vyslovená ztráta času, ale je to hodně podobné tomu, jako když vás známý, se kterým se pozdravíte na chodbě a maximálně prohodíte pár zdvořilých slov, pozve do kina na průměrný film. Nic nezískáte, ale ani nic neztratíte.
Zamilovala jsem se jednou a říkám, že to bylo pěkně na houby. Netvrdím, že se chci už už zase ihned zamilovat, to rozhodně ne, jenže když si projdete něčím, co vás ve finále docela emocionálně, jak to říct, aby to nevyznělo tak, že jsem vlastně blázen, ale dobře tedy, poznamená, chcete prožít něco dobrého, něco, co vás zase jednou hřeje u srdce. Jenže v poslední době mě to spíš jen pošimrá na egu, ale ten hřejivý pocit není nikde. Ani se neblíží.
Když se bavím s kamarádkami, které mají trvalejší vztah, nebo při nejmenším randí delší dobu s jedním klukem, vím, že nejsou zamilované, ale je vidět, že něco málo tam je. Něco cítí. Oproti tomu já si připadám jako největší bestie, protože netvrdím, že by mi bylo jedno, kdyby se kvůli mě někdo odstřelil, ale je mi jedno, jaké škody napáchám. Něco v mé hlavě mi neustále našeptává - Proč by ses měla starat, když o tebe se někdo před tím také nestaral, když jsi sakra potřebovala? Vím, že je to špatně, a proto neustále přemýšlím, jak to změnit. Možná to souvisí s mou nedůvěrou v lidi, možná je to jen strach, abych si znovu nenamlela. Jenže napadla mě ještě jedna možnost, která mě děsí. Co když každý máme jen omezené množství citu, které můžeme během života věnovat, a já to své už vyčerpala? Protože já neustále čekám na takové to šimrání v břiše, které bývá ze začátku, ale pak se vytratí. Alespoň na to. Neříkám, že chci onu ránu z čistého nebe, ale alespoň náznak citu. A ten nepřichází a možná už ani nepřijde.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tezz Tezz | Web | 8. ledna 2014 v 21:22 | Reagovat

Neboj! :)
Tohle období jsem taky zažívala, letos v létě. Ještě jsem nikdy nebyla úplně zamilovaná, ale opravdu moc se mi líbil jeden kluk. Nebo to byla zamilovanost? Já nevím. Každopádně - mé city nebyly opětovány. A pak jsem na něj přes prázdniny zapomněla... A pak už jsem taky necítila nic. Jenže potom se všechno na začátku prosince změnilo a já potkala po dlouhé době jednoho, do kterého si zase netroufám říct, že jsem se zamilovala, ale city tam opravdu jsou.

Jak poslední dobou často čtu a slýchávám: ,,Pravá láska přijde v době, kdy to nejméně čekáte.'' Tak vydrž! :) Přeji pevné nervy a zatím si užívej, že nemusíš řešit ty složitosti ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama