Novoroční předsevzetí

6. ledna 2014 v 23:35 | Ronnie |  Ronnie says
Nikdy jsem na novoroční předsevzetí moc nevěřila. Když už jsem si kdy dala nějaký cíl, rozhodně to nesouviselo s potřebou rovnat se zbytku společnosti, která přechod do nového roku bere jako čas na změnu. Myslím, že když si člověk chce za něčím jít, neměl by to dělat kvůli změně čísla na konci letopočtu. Stojím si za tím, že jediná předsevzetí, která skutečně vydrží jsou ta, která si stanovíme kdykoliv jindy, jen ne na nový rok.
Tentokrát mi to ale nedalo. Stanovila jsem si pár cílů, kterým bych během roku 2014 ráda dostála. Dobře, nejsou to ani tak předsevzetí jako spíše body, které budou směrovat následujících dvanáct měsíců. Je to, jako když si řeknete - kde bych se chtěla vidět za deset let. Já si stanovila, kde se chci vidět přesně za rok.

1) Škola

Pokud jste četli pár slov o mé osobě v bočním menu, víte, že studuji na ZČU. Pokud mě znáte o něco lépe, než jen z článků na BRONXY, víte, že můj studijní obor mě nebavil ještě před začátkem semestru. Znáte to, je to takový ten 'sychr'. Rok 2014 hodlám zasvětit studiu. Jo, zní to jako to otřepané klišé - teď se už ale opravdu budu učit. Nejsem ten typ, co by ho učení vysloveně obtěžovalo. Studuji ráda, bohužel nyní jsem na oboru, který mě nebaví a vůbec mu nerozumím. Ani nevíte jak moc závidím všem mým spolustudentům, kteří jsou do studia zapálení a prospívají na výbornou. Ráda bych jela jak se říká na průměr, ale vzhledem k tomu, že fyzika nikdy nebyla můj velký kámoš, nikoho asi moc nepřekvapí, že obor, ve kterém se nic jiného nestuduje, mi asi moc nepůjde a to i za předpokladu, že se doslova válím v učení.
Mám několik kandidátů, které si nechám pro sebe. Každopádně, hodlám se minimálně na jeden z nich dostat a od září být premiantem. Obory, které jsem si zvolila mě zajímají i ve volném čase, neberu je jako povinnost nebo zátěž, navíc, když uvážím mou chorobnou soutěživost, mám docela šanci se tou špičkou ledovce skutečně stát. Asi budu muset přinést nějaké ty oběti, ale to je jen nepatrný zlomek toho všeho.


2) Naučit se projevovat emoce

Ačkoliv jsem až moc velký cíťa, svůj bohatý emocionální život si udržuji hluboko uvnitř. Na povrch se toho moc nedostane. Pokud nejsem po.. jistým vlivem, na veřejnosti zásadně nepláču, když je nějaký problém, vždycky si ho nechám pro sebe, na otázky "Jak se máš? Je všechno ok?" neodpovídám jinak než "Super, ok, jde to". To samozřejmě může nadělat plný pytel problémů, co se duševní pohody týká. Proto bych se ráda naučila projevovat emoce. Ne na papír, ale skutečně je vypustit do světa. Nemíním být hysterická, ale všechno dusit v sobě, jak radost, smutek nebo třeba vztek, taky nebude pravé ořechové.


3) Posílit mou důvěru v lidskou rasu

Nikomu nevěřím. Skutečně. Doufám, že si to moji přátelé nebudou brát osobně, ale nikomu nevěřím na sto procent. To je také příčina toho, proč jsem na povrchu úplně jiná, než uvnitř. Zkrátka mi trvá dlouho, než někomu vůbec dovolím navázat se mnou kontakt. Beru to jako formu obranného mechanismu. Když nikdo nebude znát mou pravou podstatu a bude věřit té podvědomě vytvořené masce, budu v bezpečí. Samozřejmě, že to tak funguje, ale ta vysoká zeď má spoustu nevýhod. Bývám až paranoidní a kolikrát díky tomu přijdu o příležitost mít skvělé lidi ve svém životě. Ráda bych našla onu rovnováhu. Netvrdím, že od teď hodlám být naivní princezna, co nevěří ve zlo, to ne. To by šlo z extrému do extrému. Nehodlám své zdi úplně zbořit. Jen je nechat po pár desítek centimetrů zbořit.



To bylo jen něco málo z mého obsáhlého seznamu. Co vy a vaše novoroční předsevzetí? Jak se k tomu stavíte?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama