Inspirace aneb když vítr fouká do plachet

30. prosince 2013 v 23:49 | Ronnie |  Ronnie says
Člověk, který tvrdí, že jej nic neinspiruje, je buď lhář, nebo trpí těžkou depresí v jedné z krajních fází. Inspiraci, takzvanou hnací sílu pro náš život můžeme hledat takřka v čemkoliv, co nás nutí k nějakému činu. Někdo má inspiraci v konkrétní osobě, někdo v příběhu, jiný zase v představě vlastního úspěchu. Já osobně nemůžu říct, že mě inspiruje jen jedna jediná osoba či věc.

Téma týdne mě přinutilo vyplonit článek, ke kterému se odhodlávám už několik týdnů, ale pořád jsem neměla tu - inspiraci. Sestavila jsem žebříček, nebo spíš pár bodů, a v každém rozeberu něco nebo někoho, co mě inspiruje a proč.

1) Miley Cyrus


Ještě tak dva roky zpátky jsem si vůbec neuvědomovala, jak moc mě tato osoba ovlivňuje. Neříkám, že jsem člověk, co se chová jen podle návodu a předlohy, ale Miley na mě skutečně zapůsobila. Poslouchám jí už od začátků Hannah Montany a vždycky jsem stála na její straně. Nemůžu si pomoct, ale ačkoliv jí osobě samozřejmě neznám, mám pocit, že máme mnoho společného. Obě jsme byly brané jako malé hloupé holky - pravda, Miley ve worldwide měřítku, zatímco já společností o pár desítkách lidí. Obě jsme měly svá temnější oobdobí barvení tmavých vlasů, společně jsme hubly(a musím podotknout, že jsem začala cvičit nezávisle na Miley, až pak jsem dřela, abych se jí vyrovnala) a společně prožíváme období, kdy v očích okolí jsme naprosto neakceptovatelné, protože snažíme najít samy sebe. Vždycky jsem byla ta uplakaná holčička, kterou kdysi dávno šikanovali a třásla se jen, když na ní někdo zvýšil hlas. Vzpomínám si, že ve třinácti letech jsem na Miley měla referát na hudební výchovu a lidé se mi kvůli tomu smáli - pffff Hannah Montana. Ano Hannah Montana pro vás. Pro mě Miley Amazing Cyrus. Bylo to poprvé, kdy jsem se za něco postavila, kdy jsem si stoupla před třídu, měla skoro na krajíčku a ve vší slušnosti svou pohihnávající třídu poslala do oněch míst. Bylo to fajn, protože ti posměváčci skutečně zmkli a dali pokoj. Dokonce si Miley i poslechli rádi. Byl to začátek velké cesty.
Miley mě inspiruje k tomu, abych se tolik nestarala o názory cizích lidí - myslím na mou osobu, abych jejich neoprávněné soudy absolutně neřešila a dělala si, co já uznám za vhodné, i když to nejspíš tak vhodné není. Naučila mě, srovnat se se svými chybami a ne si je neustále vyčítat, protože nikdo není dokonalý. Je to cesta, jak objevit sám sebe a myslím, že se mi to povedlo a Miley na tom má velký podíl. Takže, nedivte se, že se za Miley tolik biju!:)

2) J.K.Rowling

Autorka knižní série, kterou zná takřka celý svět. Pro mnohé autorka Harryho Pottera, pro mě ztělesnění neuvěřitelné životní síly. Většina lidí asi tuší z bulváru a médií, že J.K. na tom nebyla finančně zrovna nejlépe, byla odmítnuta několika vydavatelstvými, než se Harry Potter stal celosvětovým bestsellerem. Skutečnost je však mnohem více ponurá. Joanne zemřela matka na rakovinu a s otcem měla vždycky hodně komplikovaný vztah. Těsně před vydáním Harryho Pottera bydlela s celou svou rodinou vmalém bytě a balancovala nad propastí vystěhování. I přes to všechno to ale nevzdala a bojovala dál. A nejen do svého úspěchu gigantických rozměrů. Člověk by řekl, že někdo s takovým příjem, úspěchem a základnou fanoušků nachytá hvězdné manýry a do smrti ho nezvnejistí jediné zrnko pochybností. Opak je pravdou. Rowlingová nejen, že ztratila svůj status miliardářky, protože její dary charitě byly tak štědré, doteď bojuje s pocity méněcenosti, plachostí a neustálými pochybami sebou samotnou.
Harry Potter je moje dětství a stejně jako mě, víc jak polovinu mé generace naučila jistým hodnostám, které jsou do budoucna poměrně důležité. Já jí za to děkuji, obdivuji a celá její existence pro mě bude nejspíš napořád velkou inspirací.

3) Kamarádky


Nebudu uvádět její jméno, i když by si to možná zasloužila, aby si někteří lidé uvědomili, že to, co o ní vykládají a píšou, je dost mimo mísu. Ale ctím její soukromí.
Věřím, že každý z nás má příběh, který stojí za to, aby byl sdílen se světem, protože by dodal některým lidem spoustu odvahy, kuráže a chuti do života. Inspiroval by je. Příběh mojí kamarádky, říkejme jí třeba Lenka(nejmenuje se tak) na mě zapůsobil, zvlášť na mé emocionální já.
Je hodně lidí, kteří přijdou o mámu v útlém věku a celý zbytek života je to dá se říci poznamená. Vždycky budou pociťovat jistou prázdnotu, kterou nezaplní vůbec nic. Ani peníze, ani kluk, ani tátova nová manželka, která je hrozně hodná, ani kamarádi, zkrátka nic. Vždycky to v člověku bude. Dospívání bez mámy je rána, zvlášť pro holku a proto strašně obdivuji, jak se s tím dokázala poprat a v jakou úžasnou osobu dospěla. Jsou lidé, co si myslí, že má všechno, že je rozmazlená penězi a podobně, a mě je jen a jen líto, že jí neznají tak dobře jako já, protože by absolutně změnili pohled nejen na Lenku, ale i na svět. Možná by konečně pochopili, že peníze zkrátka nejsou všechno a že ne vždycky je úsměv vyjádřením radosti, ale možná jen způsob, jak ukrýt smutek a bolest.

To samé bych mohla říci o další z mých kamarádek. říkejme jí třeba Katka(také se tak nejmenuje). Člověk musí mít neuvěřitelnou sílu, aby i přes spoustu nezdarů a neúspěchů stále bojoval s jistým handicapem, který mu hodně ovlivňuje život. Věřím v karmu, ale jsou věci, které prostě nechápu, což je příklad hlavně Lenky a Katky. Ani jedna si nic z toho nezaslouží a zkrátka i přes to, že já bych pravděpodobně seděla někde v rohu a řezala si žíly, ony bojují dál.

4) Anna Karenina


Poprvé mířím k fiktivním postavám. Dílo ruského realistického autora Lea Tolstého jsem četla ještě dávno před natočením filmu z K.Knightley a absolutně jsem tomu propadla. Málokdo asi pochopí, proč obdivuji paranoidního sebevraha, co se vykašlal na své docela slušné postavení, jen aby skočil pod vlak. Já na to koukám trochu jinak. Doba, o které se bavíme byla dost surová, zvlášť pro ženu, a věřte, že my bychom v tom nebyly schopné přežít a zachovat si zdravý rozum. Přání, sny a touhy žen byly zkrátka potlačovány, byly až na druhém místě. Nemůžu ovšem tvrdit, že Anny manžel byl nějaký hrubiná, Annu měl rád. Obdivuji její sílu jít si za tím, co chce ona. To, že dokázala obětovat neskutečně moc pro to, aby byla šťastná, nebo alespoň na chvíli šťastná. To, jak se dokázala vyrovnat s odporem společnosti, která její krok absolutně neschvalovala, to je prostě obdivuhodné. Pravda, skočila pak pod vlak, ale musíme si uvědomit, v jaké době žila. 19.století a žena se smýšlením 21.století, já myslím, že vydržela ještě docela dlouho.

Samozřejmě, že je toho mnohem více, zmínila bych třeba Raega nebo Effy s Cassie ze seriálu Skins, ale nechci vás unudit k smrti. Každopádně, mým velkým snem je jednoho dne inspirovat někoho, třebaže jen jediného človíčka, jako tohlelidé inspirují mě. Pokud se mi to povede, budu nejšťastnější člověk pod sluncem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NeníDůležité NeníDůležité | 31. prosince 2013 v 0:23 | Reagovat

Když jsem poprvé narazila na tento blog, myslela jsem si, že bude jeden z těch obyčejných nudných blogů, kde se někdo o něco chvilku snaží.. Je celkem náhoda, že si tento článek čtu zrovna teď. Nedávno jsem přemýšlela nad sebou. Kdysi jsem prolézala zeď na facebooku a viděla jsem tam fotky holek s postavou, kterou by chtěla mít ne jedna z nás. Snažila jsem se zhubnout abych se sebou byla spokojena, ale vzdala jsem to. Hodně lidí se mi směje za to jaká jsem. Nejsem  pěkná, ale nikomu jsem netvrdila, že jsem proto mnohdy nechápu, proč mi to předhazují. Poté co jsem si přečetla vaše články, hlavně tvoje, jsem ti chtěla poděkovat za to co děláš. Začala jsem zase cvičit a tentokrát si za tím půjdu. Jsi krásná, talentovaná, hodná holka. Doufám , že jednoho dne se ti aspoň trochu vyrovnám.
_Omlouvám se za gramatické chyby :-)

2 Ronnie Ronnie | 31. prosince 2013 v 0:34 | Reagovat

[1]: Ahoj. Tak především děkuji za krásný komentář, asi mi to nebudeš věřit, ale věř - mám slzy v očích a jsem ráda, že i přes mou zvýšenou neaktivitu se ti blog líbí. Vidím, že má cenu to vést dál.

K hubnutí, sama dobře vím, že u hubnutí si člověk musí uvědomit, jestli hubne pro sebe nebo pro společnost. Pokud hubne pro společnost, buď to vzdá, nebo málem umře hlady. Když to člověk dělá pro sebe, zhubne zdravě, vyrýsuje si svaly, zkrátka vypadá dobře. Problém je, že málokdo to umí rozlišit a tak to dopadá, jak to dopadá. Já osobně si dřív myslela, že abych byla se sebou spokojená, musí mě brát okolí a okolí mě bude brát, jen když budu 100% perfektní. Tato logika je učiněná pitomost, nikdo není perfektní. Teď už vím, že spokojenost se sebou samotnou není o okolí, ale jen o mně. Člověk musí být trochu sobeček.
Neříkej o sobě, že nejsi pěkná, protože to není pravda. Neznám tě(alespoň myslím), ale podle mě budeš moc fajn holka, a to, co člověka dělá nehezkým, je zkažené srdce. Myslím, že to určitě není tvůj případ. Věř si trochu, lidé to předhazují, protože je necháš. To bys neměla, co jim je po tobě? Předhazují trůzné věci, protože si na někom zkrátka musí vybít své komplexy, a hledají slabší článek. Je to hrozné, ale tak to funguje. Rozhodně si to nepřipouštěj, já a zbytek BRONXY jsme tu pro tebe!:)
Rozhodně si jdi za svými cíli a nenech se odradit pár neúspěchy, na které narazí každý. A už vůbec se nenech odradit lidmi, co tě budou kritizovat, protože, jak se říká - když ti lidé začnou házet klacky pod nohy, je to důkaz, že děláš něco dobře!:)

3 NeníDůležité NeníDůležité | 31. prosince 2013 v 14:56 | Reagovat

Je celkem smutné, že mi nikdo z mých známých nedokázal tak pomoct jak ty. Když budu mít zase jednu ze svých nálad, tak si tohle budu číst stále a stále dokola. Problém není ani tak v tom co mi říkají, ale v tom, že mají pravdu a já si to uvědomuji. Ano na světě jsou možná silnější holky než já, ale nenapadlo by mě se jim smát. Proto mě mrzí, když má někdo narážku na to, že bych neměla tak jíst, i když většinou řeknou rovnou že jsem tlustá.. je mi to před ostatními trapné. Mám 178cm a vážím +- 65kg... Těším se na léto, ale bojím se představy, že se na mě všichni budou dívat tím pohledem, jakoby si v hlavě říkali "jak se jen mohla narvat se svojí postavou do plavek, že jí to není blbé"  a když na bazénu procházíme kolem holek s egem větším než krabice od bot a vidím , jak už se na sebe koukají a smějí se není to nejlepší. Jednou bych si chtěla vzít sukni či přilehlé šaty a cítit se dobře. Jsem ráda, že jsou tu holky jako ty, které se snaží pomoct druhým, i když je neznají. Moc si toho cením.
Strašně moc děkuji!:)

4 Ronnie Ronnie | 31. prosince 2013 v 15:38 | Reagovat

[3]: Máš 178 cm, 65 kg a jsi tlustá? Od kdy?! Jen pro představu, Cara D. má 178 cm a 58 kg a podívej se, jak vychrtlá je :) takže rozhodně nejsi tlustá :) ale chápu ty pocity, taky mám problémy vyjít v plavkách a podobně...

65 kg na 178 cm je naprosto normální váha, žádná nadváha, natož tloušťka. Jak říkám, není to pravda, je to jen v tvé hlavě. Víš co zabírá? Je to ze začátku docela brutální, ale stoupni si před zrcadlo a nahlas si říkej "Dneska mi to sluší. Vypadám dobře" a zkrátka se chval. Ze začátku si budeš připadat jako absolutní idiot, ale časem si na to zvykneš a fakt ti to pomůže víc si věřit. Člověk se nejvíc stydí sám před sebou :)

5 Terrie Terrie | Web | 31. prosince 2013 v 18:57 | Reagovat

Hezký článek! :) Co se Miley týče, nikdy jsem jí nemusela, byla jsem přesně ten typ člověka, co jen viděl něco s Hannou Montanou (a že toho bylo všude plno) strkal si prsty do krku ... Ale posledně jsem si jí oblíbila, ano, bohužel, asi opět jako většina ale ... myslím, že až ted jí začínám víc rozumět, přesně tak, jak jí popisuješ - jako každý jiný si mnohým prošla a třeba má období vzdoru a rebelství, ale kdo tohle nikdy neměl? Myslím, že v životě každé dívky se stalo něco, co jí od podstaty změnilo, něco, kdy se potřebovala za něco poprat a taky se vyřádit ... a já jí plně respektuju a  jak jsi psala, že si s ní hubla a pak dřela, aby ses jí vyrovnala ... přesně postavu Miley vidím, když si řeknu "dreambody" :D je skvělá a šíleně jí sluší ty krátké vlasy! :) A k dalšímu snad ani není co dodat ... snad jen, jaká je škoda, že jsem kouzlo světa paní Rowlingové objevila až ted, "na stará kolena" :D je úžasná! :) Skvělý článek, moc pěkný blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama