Born to love Lana

9. listopadu 2013 v 1:39 | Ronnie |  Ronnie says
Musím se vykecat. Právě jsem narazila znovu na videozáznam koncertu Lany Del Rey v Praze a musím to ze sebe dostat. Už jsem napsala článek o tom, jak jsem viděla Justina a jak mě držel kolem pasu, no však víte. Teď dodatečně musím napsat i o Laně.
Je to přeci jen už nějaký ten pátek, takže do detailů toho, jak moc skvělá byla asi zacházet nebudu, ale své pocity si pamatuji dokonale.


Pořád nemůžu uvěřit tomu, že mě potkalo takové štěstí. Lístků bylo jen 1500 a pryč byly během několika okamžiků. Já samozřejmě nebyla jedno z těch šťastlivců, lístek jsem nesehnala. Skutečně mě to mrzelo, protože Lanu jsem v té době poslouchala na naše poměry docela dlouho. Přiznám se, že jsem to dokonce i obrečela, protože Lana je zkrátka můj women-crush.
Díky karmě a osudu a já nevím čemu všemu se však stalo něco neuvěřitelného. Můj kamarád, který se vždycky snaží dělat pro všechno to nejlepší, neustal v pokusech mě na Lanu nějak dostat. Já osobně jsem viděla situaci jako bezvýchodnou. Není lístek, není Lana. Konec, šmitec. Ještě, že Kuba nebyl tak skeptický, protože kdyby to záviselo jen na mě, nikdy bych se na Lanu nedostala, protože jsme o vzdala hned v okamžiku, kdy jsem viděla nápis vyprodáno.
Jak jsem řekla, za všechno vděčím jen a jen Kubovi, který čas od času píše pro T-music a ví o mých spisovatelských ambicích. Jednoho krásného dne se mi ozval s tím, že má psát reportáž a že se zkusí domluvit s šéfredaktrorkou, jestli bych nemohla jít místo něj. Výsledek se měnil jak na horské dráze. Chvíli to vypadalo, že to klapne, pak zase že ne. Těsně před to skutečně vypadalo, že Lanu neuvidím. Ale nakonec vše dobře dopadlo. A bylo to hned několik much jednou ranou. Lana, žurnalistická zkušenost a ještě k tomu zadarmo!

Na 13.dubna roku 2013 skutečně nikdy nezapomenu. V okamžiku, kdy jsem Lanu poprvé zahlédla maximálně 3 metry ode mě, na mě šly mrákoty. A když začala zpívat, chtě nechtě jsem se rozplakala ačkoliv jsem ten typ, co si své projevy emocí raději nechává pro sebe. Dobře, ne tak úplně, ale moje slzy veřejně ze zásady nevystavuji. Zkrátka jsem nemohla uvěřit tomu obrovskému štěstí. Samozeřjmě, že jsem si to uvědomovala už když bylo jisté, že na Lanu tedy skutečně jdu, ale teď se to dělo. Během krátkých dvou týdnů jsem viděla a setkala se s mými největšími... dobře, řeknu to, idoly. Proč se vlastně u toho tolik ošívám? Protože ani pro Justina, ani pro Lanu(posléze i Miley) bych nepoužila pojem idol. Oni jsou v mých očích něco mnohem víc. A ne, odpusťte si navlhlou třináctku. Z toho jsem už dávno vyrostla.


Lana tam stála a zpívala z plných plic. Byla úžasná. Nikdy jsem nevěřila, že ta komorní atmosféra bude tak parádní. Byla jsem ze zásady proti tomu, aby nenavýšili kapacitu, když je o ní takový zájem, ale zpětně(a prosím neukamenujte mě) si uvědomuji, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat. Lana není typický umělec, který by dělal velkou show(jako třeba Justin), Lana je prostě v tomto ohledu úplně jiná. Už proto, že víc než zpěvák je básník. A v té prťavé místnosti to vyniklo ještě víc.


To, co se mi na Lany vystoupeních líbí je fakt, že ona nepotřebuje superodvážné šaty, extravagantní košile a boty s dvaceticentimetrovými jehlami. Lana přijde na podium v obyčejných džínách a mikině a i tak své publikum totálně dostane.
Navíc Lanin přístup k fanouškům je skutečně obdivuhodný. Říkejte si co chcete, ale Lana i Justin jsou jedni z těch, co fanouška nikdy neodmítnou, protože ví, že bez nich by nebyli tam, kde jsou. A dělají to především pro ně na prvním místě. Nechci říkat, že jsou jediní, rozhodně ne. Vyzdvihla bych třeba například Lady Gaga(a je jich mnohem víc, ale Lady Gaga prostě chci zmínit, protože poslední dobou se do ní každý opírá i přes to, že je to naprosto úžasná osobnost, která se postaví za skutečně každého. Je extravagantní, ale to nikomu nedává právo soudit).


Mohla bych takto básnit asi donekonečna. Do dneška kolikrát po nocích ležím a děkuji bohu, karmě, zkrátka všemu, za to neuvěřitelné štěstí a že mi seslal každého, kdo mi k těmto zážitkům dopomohl. Vím moc dobře, že jsou lidé, kteří zapškle sedí na zadku a vysílají negativní vlny s tím, jak moc mi to nepřejí. Vím, že je těžké sledovat někoho, jak se i přes to, jak moc je to na naše poměry nepravděpodobné, setkává se svými inspiracemi, ale negativismus vyvolá jen další negativitu. Je to karma, která žádá svou rovnováhu. A já nechci, aby někdo byl tolik zatrpklý, takže si z celého srdce přeji, aby si každý prožil něco podobného, jako já. Je jedno, jestli to místo Justina budou třeba Coldplay a místo Lany třeba Rihanna. Nezáleží na tom, kdo je vaším, znovu to použiji, idolem, přeji vám setkat se s ní(m) nebo jej alespoň vidět naživo. Je to neuvěřitelný zážitek a dokud to člověk neucítí na vlastní kůži, asi to těžko pochopí. Nesuďte můj srdceryvný výlev, nesuďte nikoho pro jejich inspirace, nikdy nevíte, jak a z čeho jim idol pomohl. Navíc, každý máme svou Lanu nebo svého Justina.

Každopádně, nevzdávejte to!:)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama