Listopad 2013

Zkoušky, zima a deprese

27. listopadu 2013 v 13:01 | Ronnie |  Love your body
Do města přišla zima...
Listopad se nám pomalu a jistě chýlí ke svému konci, venku nám řádí Sibiř a období zkoušek a zápočtových písemek klepe na dveře. Když k tomu přidáme shon kolem Vánoc a dárků pro naše bližní, naše frustrace se snadno změní v dlouhodobou deprivaci a můžeme být velmi náchylní k zimní depresi.

Jak s takovou depresí zatočit? Je několik účinných možností, ale nejdřív si musíme ujasnit pár základních faktů o depresi jako takové.


Deprese je psychický stav, který se projevuje dlouhodobým poklesem nálad. Dotyčný pociťuje úzkost, osamocenost, bezcennost, vinu, únavu, vůbec si nevěří a má problémy se soustředit a udržet pozornost. Na okolí jedinec působí různě, to záleží na osobnosti, ale nejčastěji se dotyčný jeví jako cynik.
Deprese mají příčiny v poruchách mozku, reakcich na stresové události, nebo je mohou vyvolat některé léky(např.hormonální antikoncepce).
Člověk trpící depresí trpí nepřekonatelnou únavou - není schopen si kolikrát ani podat pití, které je přímo vedle něj, nedojde do koupelny atd., pláče bez zjevné příčiny, je pasivní, přehnaně reaguje i na tragédie, které se ho vůbec netýkají, neustále se obviňuje a můžou se u něj vyskytnout i sebepoškozování (uvolňuje endorfiny, tzv.hormony štěstí) a sebevražedné sklony.
Deprese rozlišujeme na lehké, středně těžké, těžké a těžké s psychotickými příznaky.


Pokud trpíte podobnými stavy v úměrném měřítku, doporučuji skočit do lékárny a koupit si čaj nebo tablety z Třezalky tečkované(čaj je k dostání kolem čtyřiceti korun, tabletky kolem dvou set). Třezalka funguje jako přírodní antidepresivum, které pomáhá na slabé formy depresí. Na všechna antidepresiva potřebujete předpis, ale na Třezalku ne. Navíc je poměrně neškodná na rozdíl od antidepresiv, které vám předepíše lékař.
Pokud se ovšem jedná o těžké stavy, je nejlépe navštívit lékaře a se vším se svěřit.


Fobie - strach, který může zabíjet

25. listopadu 2013 v 16:51 | Ronnie |  Co se jinam nevešlo
Každý z nás o fobii pravděpodobně něco málo slyšel. Průměrně každá druhá osoba tvrdí, že trpí fobií, ale je tomu skutečně tak?
Wikipedia fobii charakterizuje jako úzkostnou poruchu, pro kterou je typický chorobný a především bezdůvodný strach z věcí, situací nebo lidí. Tento druh strachu je ochromující a mnohdy zasahuje do každodenního života a našeho fungování v něm.

Pro člověka trpícího fobií je obtížné kontrolovat úzkost nebo vyhýbavé chování, takže často výrazně ovlivňuje fungování v běžném životě nebo i zdraví.
Projevy fobie dělíme na psychické a tělesné. Na to, abychom byli diagnostikováni jako fobici, musí se u nás vyskytnout alespoň dva z těchto projevů(přičemž alespoň jeden z nich musí být vegetativní, tedy tělesný). Příznaky se začnou ozývat při setkání se stresujícím faktorem, při pomyšlení na onu věc nebo situaci nebo při pohledu na fotografii či videozáznam.
Mezi psychické projevy řadíme například:
•Pocit ohrožení
•Obava ze ztráty kontroly, zešílení
•Obava ze ztráty vědomí
•Obava ze smrti
•Strach ze ztráty sebekontroly
•Nervozita, neklid

Mezi tělesné projevy patří:
• Zrychlený tep
• Chvění či třes
• Sucho v ústech
• Obtížné dýchání
• Bolesti na hrudníku
• Víření v břiše
• Závrať
• Bolest nebo točení hlavy
• Návaly horka nebo chladu
• Pocity znecitlivění nebo mravenčení

Příčiny fobie jsou obvykle události z dětství(vzpomínky, nepříjemné zážitky). Tyto fobie většinou časem vymizí nebo se alespoň zmírní. Další příčiny můžeme hledat v psychických traumatech, postraumatických stresových poruchách, psychických poruchách osobnosti, nezájmu rodičů, druzích povahových vlastnostech nebo stačí jen aby dotyčný slyšel o traumatickém zážitku někoho jiného.

Jak už jsem zmínila, abychom byli diagnostikováni jako fobici, musíme splňovat přesná kritéria. Spousta lidí tvrdí, že má fobii, ale skutečnou fobií trpí "jen" 5-6 procent populace.
Diagnostická kritéria jsou:
• nepřiměřený strach z určitého objektu nebo situace a vyhýbání se tomuto objektu nebo situaci.
• musí se vyskytnout alespoň 2 příznaky úzkosti (alespoň jeden z nich musí být z oblasti vegetativní - bušení srdce, pocení, chvění, sucho v ústech)
• pacient si uvědomuje, že úzkost a vyhýbavé chování jsou přehnané nebo nesmyslné
• úzkost se neprojevuje, pokud osoba není v kontaktu s předmětem nebo situací (nebo kontakt neočekává)
• úzkost a vyhýbavé chování nejsou následkem bludů nebo halucinací, poruch nálady, obsedantně kompluzivní poruchy atd.



Půlnoční premiéra Catching fire

21. listopadu 2013 v 23:30 | Ronnie |  Ronnie says
Stejně jako spousta Tributers, Volunteers, Mockingjays - zkrátka ať-už-se-nám-říká-jakkoliv, jsem se i já s Fíí vydala do kina na půlnoční premiéru Catching fire(haha v americe to uvidí až zítra), tedy pokračování veleúspěšného snímku The Hunger Games sfilmovaného podle trilogie od Suzanne Collins.
Ani nevím, co nás k tomu vedlo, ale do plzeňské Plazy jsm vyrazily už na devátou hodinu večerní. Vzhledem k tomu, že v tuto dobu měli už všude dávno zavřeno(což jsme mimochodem dobře věděly), nezbývalo nic jiného, než se posadit na sedačky a čekat. Netřeba říkat, že fanynky Hunger games se skutečně dokážou zabavit při čekání na premiéru pokračování.


Dobře, o cukr jsme skutečně nikoho nežádaly. Ani starou paní, kterou bychom si mohly hodit na záda jsme nesehnaly(což se v prázdném obchoďáku chvíli před půlnocí dá vcelku očekávat). Nutno však podtknout, že bod Kill those annoying fangirls who have never read the books málem nabyl reálné podoby.
Bohužel naše poskomunistická díra, jak ráda říkám našemu zapadlému provýchodnímu státu, jehož hlavou je notorický ochlasta, se nedočkala světové premiéry hostujíc představitele hlavních postav, takže žádné fotografování s hvězdami nás nečekalo. Jenže jak se říká, když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. A tak jsem si hodinu fotila selfies s Katniss, čímž jsem pravděpodobně pobavila, znechutila a uvedla v otázky 'Proč?!' a 'Bože, za co?' veškeré pozdní návštěvníky či zaměstnance obchodního centra Plaza.


Ráda bych spoilerovala, ale nebudu to dělat. Samotnou by mě to také rozčilovalo. Řeknu jen, že to za ty tři hodiny spánku, kruhy pod očima a perný den ve škole skutečně stálo. Akce, emoce, fangirl od začátku až do konce. Myslím, že čekání na další díl bude jeden z nejdelších roků mého života a skutečně nezávidím jedincům, kteří se rozhodli knihu nepřečíst.

(Ahoj Finnicku, nehledáš manželku? I volunteer)



Recenze: Printic

17. listopadu 2013 v 13:16 | Ronnie |  Co se jinam nevešlo

Printic. Hezký název, ale co to vlastně je?
Jedná se o aplikaci, která je volně dostupná ke stažení zdarma na každý typ chytrého telefonu. Je to program, ve kterém si upravíte fotky z telefonu(přápadně instagramu nebo facebooku) - oříznete je do potřebného formátu, napíšete popisek, dokonce můžete i něco dokreslit. Poté si vybrané obrázky necháte za drobný poplatek poslat na vámi zvolenou adresu. Fotky přijdou za tři až pět pracovních dnů.

Každá fotka stojí 0,79 - 0,99 dolaru(do 20kč) s tím, že v každé objednávce musí být minimálně tři. Což je zhruba 60 kč na objednávku. To není zlé, vzhledem k tomu, že je v ceně poštovné i zásilka. Navíc se dá získat sleva jen tím, že sdílíte odkaz na twitter či jinou sociální síť.
Způsob platby je jednoduchý. Stejně jako na ebay stačí, když zadáte číslo vaší karty, ze které se vám strhne daná cena.

Moje osobní zkušenost je víceméně pozitivní. Od PR agentky jsem dostala heslo, díky kterému jsem si mohla objednat šest fotografií zdarma. Rozdělila jsem si to do dvou objednávek a obě objednávky jsem měla za čtyři dny doma, a to se ukázalo, že mi to poslali až z Francie(zmiňuji to proto, že za čtyři dny se kolikrát nedočkám zásilky ani z Prahy, která je od mého bydliště zhruba hodina a půl cesty. Ach ta Česká pošta)!


S fotkami jsem spokojená, i když se mi některé špatně ořízly. O tom jsem však PR agentku společnosti, která má Printic na svědomí poinformovala a věřím, že to brzy vyladí.
Rozhodně budu Printic i nadále využívat. Jediné, co vám totiž stačí, je internet v telefonu(postačí i připojení přes wifi) a jiš výše zmíněná kreditka. Když cestuji, ráda posílám z dané destinace pohledy, ale často mým milovaným můj podrav z dovolené dorazí až po mém návratu. Ovšem když využiji Printic, můžu za téměř stejné peníze poslat svou vlastní fotku s Big Benem, kterou babička docení asi mnohem víc, než běžný pohled z Londýna. S Printicem mám navíc jistotu, že se můj pozdrav dostane do správných rukou ještě před mým návratem.


Blyštivé novinky

16. listopadu 2013 v 14:58 | Ronnie |  Fashion
Je sobotní odpoledne, já čekám na oběd a přemýšlím o dalším článku pro Bronxy. Pravda, mám teď několik nápadů, ale zhostím se toho nejméně náročného - pochlubit se několika vybranými novými, převážně blyštivými přírůstky. Jsem zkrátka trochu straka, co zkupuje všechno, co se třpytí.



The key(?haha)
Ebay - 19 kč


Náramek
Ebay - 38 kč


Hipsteři everywhere

14. listopadu 2013 v 16:22 | Veu |  Veu says
Překvapivě píši článek v týdnu. Ano i mě to překvapuje, ale zvedla jsem svůj líný zadek a sedím v knihově na intru u počítače, kde je internet ještě pomalejší než u mě v telefonu a to je sakra co říct. Tak doufám, že mi potom půjde článek uveřejnit a nepíši to pro nic za nic. a že se nezbláznim z toho neustálého hučení. Připadám si jako kdyby vedle mě vzlétávalo letadlo.

Proč název tohodle článku Hipsteři everywhere?
Je to tím, že u nás ve třídě se Hipstery začalo žít. Všichni jsou hipsteři, ale nikdo to nepřizná, protože pravidl Hipsterů je o sobě tvrdit,že hispter nejste.
Ale abych nepředbíhala a pro ty z vás, co nevíte kdo to je, tak vám to sem napíšu. Jinak já to do nedávna taky nevěděla. (Mám se stydět? :D)
Správného hipstera, který svou životní roli bere vážně, poznáte do pěti sekund. Je totiž především originální a křičí: "Módní trendy jdou mimo mě, sakra, lidi, snažte se být sví!" Kluci si pořídí knírek nebo sexy strniště, oblečou tričko s potiskem, na něj kostkovanou košili a k tomu velmi, velmi upnuté džíny - v zásadě platí: čím upnutější, tím víc hipster. Míchá moderní a staré věci (které nazývá vintage): nikdy nejezdí v autě, ale drandí si to po městě na svém starém kole, které si v garáži přebarvil na růžovo. Fotí se starými fototaparáty, nebo fotky z iphonu upravuje tak, aby vypadaly staře. Vlastní svůj iphone, MacBook a účet na blogspotu, facebooku a tumblr nebo twitteru.
Nesleduje televizi, neposlouchá rádio, naopak - má netypické zájmy jako: východní filozofie, kritika japonských filmů nebo třeba ekologie na bázi: "Mělo by se s tím něco dělat, nemyslíte?"

Také jsem našla profil na twitter (https://twitter.com/jebathipsterky) a když jsem si přečetla jejich tweety, zjistila jsem, že hodně toho na mě sedí. Vím,že něco z toho je moc utažené za vlasy, ale prostě ten tumblr, čaj piju pořád. akorát ty starý věci moc nenosim.

Vlastně nikdy bych na ten styl nepřišla, kdyby se to u nás nezečalo řešit. A hodně se mi líbí, takže o víkendu si začnu asi o tom víc vyhledávat a kdybych našla ještě něco zajímavého, tak bych vás poinformovala . :)

Jinak, co si o tom stylu myslíte vy? Slyšeli jste už někdy o něm? Cítíte se jako hipster? :)




Kryju ti záda kámo

11. listopadu 2013 v 23:04 | Ronnie |  Ronnie says
Je tu pondělí a já mám opět svůj den, kdy přemýšlím o...no dá se říci o všem.
Tentokrát je mou hlavní myšlenkou, jak moc se necháváme ovlivnit našimi přáteli, co se vztahů týká.

Když si podrobně proberu svou minulost, co se kluků týká(a že není zrovna bohatá, což je samozřejmě zapříčiněno tím, že jsem sakra jednorožec), uvědomuji si, že mě přátelé vždycky ovlivňovali až přes příliš.
Kdykoliv jsem se na něco skutečně necítila(či spíše na danou osobu), vždycky se moji nejbližší nejspíše domluvili na tom, že mě k tomu zkrátka dotlačí. A já se nechala, což bylo to nejhorší, co jsem v každém z těch případů mohla udělat. Vždycky se mi akorát potvrdilo, že jsem měla pravdu. Musela jsem se mnohdy docela netaktně přemáhat, abych nebyla na dotyčného protivná, protože jsem věděla, že to tak nemá být. Několika lidem jsem skutečně ublížila a jenom proto, že jsem se nechala příliš ovlivnit. Obvi%novat ale nemůžu své přátele, ale jen sama sebe.

(Jak jsem řekla, jednorožec)

Naopak v druhém případě tu máme přesně opačnou situaci. Když jednou chci já, tak většina mých přátel říká, že to není pro mě a snaží se mě od toho držet dál. Skutečně mají pravdu, že jsem si kolikrát nabila nos, ale není snad lepší namlýt si ústa, protože jsem se tak rozhodla, než být za potvoru, protože jsem něčemu byla dotlačena? Říkají "Vzdej to, on pro tebe není". Možná mají pravdu, ale upřímně bych si na to raději přišla sama, i kdybych se měla pomyslně vyválet v bahně třeba stokrát.


Nebudu lhát, tyhle myšlenky přišly s písničkou All Bad a musím se přiznat, že mě až vyděsilo, jak moc by ta písnička mohla sedět i na mě. Ve všem mám vlastní hlavu, vlastní názor, tak proč by to teď mělo být jiné?
Kolikrát už jsem si říkala, že moji přátelé mají pravdu, měla bych se na to vykašlat. Ušetřila bych si asi spoustu emocí. Na druhou stranu, po této písničce jsem skutečně zmatena. Nechci se samozřejmě nechat ovlivnit písničkou o Selče a jejích trochu pochybných kamarádkách(musela jsem, omlouvám se). Možná, že kdyby nebylo Taylor nebo Charity-whoever-she-is, nebylo by kolem Barbary takové drama. Možná, kdyby Taylor držela svůj nevymáchaný jazyk za zuby, Justin nezveřejňuje své ublížené Music Journals a Selena nebrečí při Love Will Remember. To jsou samzřejmě jen dohady, ale chci tím říct, možná se necháváme přáteli ovlivňovat až příliš. Říká se, že láska přijde a zase odejde, ale přátelé zůstávají. Jenže poslední dobou si začínám říkat, že se tato fráze přeceňuje, že jí klademe trochu větší význam, než skutečně má. Necháváme za sebe rozhodovat přátele s tím, že oni vědí, co je pro nás to nejlepší. Je tomu tak ale vždycky? Neměli by ti naši blízcí a milovaní říct, ať bojujeme místo toho, aby nás nabádali k stažení ocasu(u opačného pohlaví mnohdy i doslovně) a vyvěšení bílé vlajky? Tak si tak říkám, myslí to s námi skutečně tak dobře, jak se tváří?

Měla jsem období, kdy jsem svým kamarádkám radila raději zapomenout a vykašlat se na to, než aby se došlo k újmě. Myslela jsem to samozřejmě, jak nejlépe jsem mohla, ale zpětně si uvědomuji, že jsem byla možná pěkně pitomá. Když si víc uvědomím vlastní situaci, myslím, že stojí za to bojovat, ať už jsou uržené rány jakkoliv hluboké. Hrdinové přeci padají v boji, nebo ne? Je lepší být poraženi s vědomím, že jsme to alespoň zkusili, než říkat, že jsme prohráli, protože jsme se nechali umluvit k tomu, abychom se vzdali bez sebemenší snahy.


Doufám, že si tento můj příspěvek moji milovaní nevyloží špatně, je to jen taková večerní úvaha nad sebou samotnou, než nad někým z vás.

Každopádně, co vy čtenáři, jak jste na tom vy? Jak moc dáte na rady a doporučení od přátel, co se vztahů týká?

Knihy,škola, nestíhám!

9. listopadu 2013 v 9:37 | Veu |  Veu says
Je sobotní ráno a já se po týdnu dostala na počítač, takže jsem si řekla, že napíšu článek sem na Bronxy, protože jsem sem nepsala už pěkně dlouho. Vím, zanedbávám to, ale škola je teď hrůza. Samá práce, práce a zase jenom práce. Jenže já nic nestíhám, takže tak i moje známky vypadají, například z literatury propadám a absolutně netušim jak si tu známku zlepším, protože učitelka literatury je hrozná a při zkoušení člověk nedostane lepší známku než za 3 a to jen když má ona dobrou náladu. Takže asi budu opakovat třeťák, to jsem si vždycky přála.(Ať žije ironie.)

Aby se celý článek nenesl v negativním duchu, tak tu mám dobrou zprávu. Ve čtvrtek jdeme se školou na výstavu, tak o tom o víkendu napíšu článek. Ano Veronika se dokope k článku, teda doufám:D.

A teď ta nejlepší věc s kterou se s vámi chci podělit. O navrhování jsme dostali úkol udělat obaly na tři knihy dle vlastního výběru. Já jsem si vybrala Stephena Kinga, protože mě jeho knihy zaujaly a všechny tři, které jsem udělala, jsem viděla a nebo četla, takže se mi to líp výmýšlelo než lidem, co si vybrali knihu jen pro to, že o tom slyšeli v předešlé hodině literatury.

První kterou jsem udělala byla TO, myslím si, že ilustrace k této knize ze nejnepovedenější, ale alespoň něco :D . Strašně mě štve, že mříže u toko kanálu se trochu rozmazaly a já bohužel už neměla čas to předělat, protože jsem nestíhala.

Pokud se pozastavujete nad názvem Řbitov zvířátek, ano je to správně, klidně si to vygooglete. Myslela jsem,že každého, kdo se na to zeptal budu vraždit. Protože to bylo asi 4x za trojhodinovku: "Veru chybí ti tam H." "Ne nechybí ono se to tak jmenuje. Vygoogli si to." "Fákt? A jo. to je hustý." Potom jsem měla takový nervy, že už jsem na to vůbec neodpovídala. A tak mi spolužačka poradila ať to napíšu na papír, ať nikomu nemusím odpovídat :D.
Jinak po grafické strance se mi tu strašně moc líbí jak jsem zpracovala to nebe. (Ano vím, samochvála smrdí, ale musim se pochválit, když to nikdo jiný neudělá.)

A jako třetí tu mám Pod Kopulí, a tento obal se mi ze všech líbí nejvíc a to jsem na něm dělala nejméně času. Musim se pochválit rozeznám dalšího motýla a to Monarchu jen díky této knížce :D.

Učitel to ještě neznámkoval, tak se budu modlit alespoň za dvojku.

Jinak bych chtěla upozornit, že všechno je to moje práce a tak bych byla nerada, kdyby se ty obaly objevily někde na cizí stránce.

Born to love Lana

9. listopadu 2013 v 1:39 | Ronnie |  Ronnie says
Musím se vykecat. Právě jsem narazila znovu na videozáznam koncertu Lany Del Rey v Praze a musím to ze sebe dostat. Už jsem napsala článek o tom, jak jsem viděla Justina a jak mě držel kolem pasu, no však víte. Teď dodatečně musím napsat i o Laně.
Je to přeci jen už nějaký ten pátek, takže do detailů toho, jak moc skvělá byla asi zacházet nebudu, ale své pocity si pamatuji dokonale.


Pořád nemůžu uvěřit tomu, že mě potkalo takové štěstí. Lístků bylo jen 1500 a pryč byly během několika okamžiků. Já samozřejmě nebyla jedno z těch šťastlivců, lístek jsem nesehnala. Skutečně mě to mrzelo, protože Lanu jsem v té době poslouchala na naše poměry docela dlouho. Přiznám se, že jsem to dokonce i obrečela, protože Lana je zkrátka můj women-crush.
Díky karmě a osudu a já nevím čemu všemu se však stalo něco neuvěřitelného. Můj kamarád, který se vždycky snaží dělat pro všechno to nejlepší, neustal v pokusech mě na Lanu nějak dostat. Já osobně jsem viděla situaci jako bezvýchodnou. Není lístek, není Lana. Konec, šmitec. Ještě, že Kuba nebyl tak skeptický, protože kdyby to záviselo jen na mě, nikdy bych se na Lanu nedostala, protože jsme o vzdala hned v okamžiku, kdy jsem viděla nápis vyprodáno.
Jak jsem řekla, za všechno vděčím jen a jen Kubovi, který čas od času píše pro T-music a ví o mých spisovatelských ambicích. Jednoho krásného dne se mi ozval s tím, že má psát reportáž a že se zkusí domluvit s šéfredaktrorkou, jestli bych nemohla jít místo něj. Výsledek se měnil jak na horské dráze. Chvíli to vypadalo, že to klapne, pak zase že ne. Těsně před to skutečně vypadalo, že Lanu neuvidím. Ale nakonec vše dobře dopadlo. A bylo to hned několik much jednou ranou. Lana, žurnalistická zkušenost a ještě k tomu zadarmo!

Na 13.dubna roku 2013 skutečně nikdy nezapomenu. V okamžiku, kdy jsem Lanu poprvé zahlédla maximálně 3 metry ode mě, na mě šly mrákoty. A když začala zpívat, chtě nechtě jsem se rozplakala ačkoliv jsem ten typ, co si své projevy emocí raději nechává pro sebe. Dobře, ne tak úplně, ale moje slzy veřejně ze zásady nevystavuji. Zkrátka jsem nemohla uvěřit tomu obrovskému štěstí. Samozeřjmě, že jsem si to uvědomovala už když bylo jisté, že na Lanu tedy skutečně jdu, ale teď se to dělo. Během krátkých dvou týdnů jsem viděla a setkala se s mými největšími... dobře, řeknu to, idoly. Proč se vlastně u toho tolik ošívám? Protože ani pro Justina, ani pro Lanu(posléze i Miley) bych nepoužila pojem idol. Oni jsou v mých očích něco mnohem víc. A ne, odpusťte si navlhlou třináctku. Z toho jsem už dávno vyrostla.


Lana tam stála a zpívala z plných plic. Byla úžasná. Nikdy jsem nevěřila, že ta komorní atmosféra bude tak parádní. Byla jsem ze zásady proti tomu, aby nenavýšili kapacitu, když je o ní takový zájem, ale zpětně(a prosím neukamenujte mě) si uvědomuji, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat. Lana není typický umělec, který by dělal velkou show(jako třeba Justin), Lana je prostě v tomto ohledu úplně jiná. Už proto, že víc než zpěvák je básník. A v té prťavé místnosti to vyniklo ještě víc.


To, co se mi na Lany vystoupeních líbí je fakt, že ona nepotřebuje superodvážné šaty, extravagantní košile a boty s dvaceticentimetrovými jehlami. Lana přijde na podium v obyčejných džínách a mikině a i tak své publikum totálně dostane.
Navíc Lanin přístup k fanouškům je skutečně obdivuhodný. Říkejte si co chcete, ale Lana i Justin jsou jedni z těch, co fanouška nikdy neodmítnou, protože ví, že bez nich by nebyli tam, kde jsou. A dělají to především pro ně na prvním místě. Nechci říkat, že jsou jediní, rozhodně ne. Vyzdvihla bych třeba například Lady Gaga(a je jich mnohem víc, ale Lady Gaga prostě chci zmínit, protože poslední dobou se do ní každý opírá i přes to, že je to naprosto úžasná osobnost, která se postaví za skutečně každého. Je extravagantní, ale to nikomu nedává právo soudit).


Mohla bych takto básnit asi donekonečna. Do dneška kolikrát po nocích ležím a děkuji bohu, karmě, zkrátka všemu, za to neuvěřitelné štěstí a že mi seslal každého, kdo mi k těmto zážitkům dopomohl. Vím moc dobře, že jsou lidé, kteří zapškle sedí na zadku a vysílají negativní vlny s tím, jak moc mi to nepřejí. Vím, že je těžké sledovat někoho, jak se i přes to, jak moc je to na naše poměry nepravděpodobné, setkává se svými inspiracemi, ale negativismus vyvolá jen další negativitu. Je to karma, která žádá svou rovnováhu. A já nechci, aby někdo byl tolik zatrpklý, takže si z celého srdce přeji, aby si každý prožil něco podobného, jako já. Je jedno, jestli to místo Justina budou třeba Coldplay a místo Lany třeba Rihanna. Nezáleží na tom, kdo je vaším, znovu to použiji, idolem, přeji vám setkat se s ní(m) nebo jej alespoň vidět naživo. Je to neuvěřitelný zážitek a dokud to člověk neucítí na vlastní kůži, asi to těžko pochopí. Nesuďte můj srdceryvný výlev, nesuďte nikoho pro jejich inspirace, nikdy nevíte, jak a z čeho jim idol pomohl. Navíc, každý máme svou Lanu nebo svého Justina.

Každopádně, nevzdávejte to!:)

Mít břicho jako Queen C: Workout

7. listopadu 2013 v 17:04 | Ronnie |  Be skinny, be beautiful

Twerk it smilers! Je tu další série cvičení od blogilates.com! Stále vám klesá brada nad tím, jak Miley dokázala úžasně zhubnout? Cloumá vámi závist při pohledu na její vypracované břicho? Mnou tedy rozhodně ano, proto jsem skutečně vděčná za toto video. Myslím, že by to skutečně mohlo zabrat, protože mě po tomto cvičení bolí opravdu celý člověk.


Takže Smilers, s chutí do toho!