Happy Ending

13. října 2013 v 18:00 | Fíí |  Fii says
Taky jste si všimli, že 95% filmů má šťastný konec?
Hlavní hrdina nakonec vyhraje boj s neléčilnou nemocí a najde svou životní lásku, kterou si již myslel, že nikdy v životě neuvidí nebo když hlavní hrdina putuje přes LIDUPRÁZDNOU poušť, na kterou již miliony let nikdo nevkročil, čistě náhodou opět za svou životní láskou, je těsně před totálním vyčerpáním sil zachráněn výpravou, která čistě náhodou taky prochází ve stejnou chvíli pouští, na kterou již milion let nikdo nevkročil a čistě náhodou převáží zásoby vody. Och jaká NÁHODA.

Neříkám, že happy endy nemám ráda, vždycky šťastně uroním slzu, když je hlavní hrdina zachráněn, ALE přichází jádro problému. Myslím, že nejsem jediná, kdo patří mezi jedince postižené syndromem happy endů, tedy nemoc, vyznačující se přehnanou důvěrou v to, že happy endy ve filmech se mohou stát i v reálném životě.
Bohužel, je vše tak, že v reálném životě by náš hlavní hrdina zemřel a i kdyby ne, jeho životní láska by se k němu rozhodně nevrátila, neboť za to, co udělal to prostě nejde a náš druhý hrdina by pochopitelně na poušti zemřel.


To už nám, ale na konci filmu nikdo neřekne a my jsme proto vystaveni naivním představám a myšlenkám na to, že se nám takové věci doopravdy splní, a že náš život opravdu bude jednou dokonalý a perfektní a náš princ si nás při západu slunce odveze na bílém koni, že se nám nikdy nerozmaže líčení ani nerozcuchají vlasy, a že vlastně vždycky budeme tak neuvěřitelně okouzlující, že nás bude chtít každý člověk na planetě.
Bohužel opak je většinou pravdou.

Ovšem náš syndrom happy endů nám neumožňuje tento fakt připustit,a proto neustále žijeme v té naivní představě, a proto máme poci, že nás život pouze zklamává, i když to tak vlastně není, protože věci jako ve filmech se nikdy stát nemůžou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama