Říjen 2013

Nominuj a buď nominovaný

29. října 2013 v 13:28 | Ronnie |  Co se jinam nevešlo
Teď se nám na blog dostala poměrně zajímavá věc. Nominuj a buď nominovaný. Sama přesně nevím, o co se jedná, tak to z velké části zkopíruju z blogu, na který jsem byla odkázána.

Pravidla:
  • napiš o sobě 10 věcí
  • odpověz na otázky od blogera/blogerky který/á tě nominoval/a
  • vymysli 10 otázek pro nominované
  • nominuj 5 blogů
  • informuj blogery o tom, že byli nominováni


Takže jako první úkol jsem dostala napsat deset věci o sobě, což možná bude nejtěžší úkol z zoho všeho, protože vás nejspíš unudím k smrti.

1) Jmenuji se Veronika, ale lidé mi říkají Ronnie, na ož začínám být tak trochu alergická.
2) Je mi devatenáct let.
3) Jsem posedlá Velkou Británií.
4) Miluju literaturu.
5) Ze zásady nevěřím absolutně nikomu.
6) Jsem příliš vysoká a asymetrická.
7) Moc se nestarám o to, co si o mě lidé myslí.
8) Jsem posedlá seriály (zachraň se kdo můžeš).
9) Miluji čaj s mlékem, vonné svíčky a samotu.
10) Viděla jsem Rihannu, Lana Del Rey ode mě stála zhruba dva metry, Justin Bieber mě následuje na twitteru a držel mě kolem pasu.

Odpověď na otázky od Deni:

  1. Kdybys dostal/a šanci změnit jednu věc ve své minulosti, co by to bylo?
    Myslím, že jako každý jsem nadělala horu chyb, ale nemůžu říct, že bych vysloveně chtěla něco změnit, protože minulost utváří naši přítomnost a přítomnost zase budoucnost, takže ačkoliv si občas za dost věcí nadávám, nelituji toho. Získala jsem ponaučení, které bych jinak nikde nenalezla.
  2. Jaké tři vlastnosti tě vystihují?
    Plachá, emocionální se smyslem pro ironii
  3. Čeho si na svém životě nejvíc vážíš?
    Zdraví a střechy nad hlavou.
  4. Je pro tebe důležitější láska nebo štěstí?
    Oh, tyto dvě věci rozhodně nejdou v mém případě dohromady takže těžko říct. Láska je důležitá, ale pokud není štěstí, je to vlastně úplně jedno, takže já volím štěstí.
  5. Myslíš, že by ses dokázal/a jen tak sebrat a odjet někam hodně daleko?
    Ano.
  6. Kdo tě nejvíc inspiruje?
    Je hodně lidí, kteří mě inspirují. Většinou jsou tolidé, kteří se z ničeho dostali až na vrchol, kteří si prošli ne zrovna růžovou zahradou. Zmínila bych Eminema, J.K.Rowling, Justina Biebera, Lanu Del Rey, Demi Lovato,.... Je jich hodně.
  7. Máš nějaký životní cíl?
    Být šťastná. Můžu mít tisíc cílů, tisíc bodů na seznamu a všechny je odškrtnout jako splněno, ale to mi pocit štěstí nezaručí.
  8. Chtěl/a jsi někdy být někým jiným?
    Byly časy, kdy jsem skutečně chtěla, nenáviděla jsem sebe samotnou, ale naučila jsem se respektovat samu sebe. Teď to bude znít jako klišé, ale Bůh se sakra nadřel, abych vůbec mohla dýchat, takže v současné době jsem spokojená s tím, kdo jsem.
  9. Jak se díváš na svou minulost?
    Bouřlivá. Ale minulost je minulost. I když všichni máme nějaké ty přízraky z minulosti, že?
  10. Tvůj největší sen, co se týká blogu?
    Upřímně, o tom jsem nikdy příliš nepřemýšlela. Píšu na blog, když má náladu. Pokud se to někomu líbí, jsem jen ráda :)

Otázky pro nominované:

1) Jaká je tvá oblíbená kniha?
2) Už jsi někdy přemýšlel(a) o sebevraždě?
3) Na co jsi ve svém životě skutečně pyšný/pyšná?
4) Která písnička tě naprosto vystihuje?
5) Jaký je tvůj trapný zážitek z dětství?
6) S kým by ses rád(a) setkal(a) a proč? Může to být i kdokoliv z minulosti nebo smyšlená postava.
7) Místo, které bys někdy v životě chtěl(a) navštívit?
8) Kdyby sis mohl(a) vybrat, v jaké historické doby bys rád(a) žil(a)?
9) Věříš na UFO?
10) Kdo má nejhezčí oči?

Nominované blogy psát nebudu, zkrátka odpovězte si kdo chcete, pokud vás moje otázky zaujaly a doufám, že se Veu a Fíí také zapojí a odpoví na Deni otázky :)


Čtenáři čtenářům

29. října 2013 v 12:48 | Ronnie |  Literatura
Po dlouhé době jsem musela udělat už dlouho nevyhnutelné. Protřídit knížky. Ano, ano, srdce mi krvácí ještě teď. Naštěstí jsem se zbavila jen několika knížek z Levných knih, které stály kolem dvaceti korun, takže ani ona literární úroveň nebyla zrovna valná. Nicméně, jsou to knihy...
Bylo mi líto knížky vyhodit, škoda papíru, snahy autora a jako studentka ekologie chci šetřit naše lesy, takže jsem se dneska zvedla a odnesla těch pár svazků do místní knihovny, kde mimochodem nemám zřízenou kartičku(od té doby, co mám čtečku, je to pro mě zbytečná ztráta peněz). Na chodbě před jejím vchodem je několik stolů, kam můžete odložit své knížky, které už nepotřebujete. Sice za to nic nedostanete, ale na oplátku si můžete vzít dílo, které donesl zase někdo jiný. A to zadarmo. Já osobně si myslím, že je to docela dobrý systém, protože zde najdete skutečně výborné kousky. Problém je, že se to mezi mladou generací moc neví(už proto, že obecně naše generace Y moc nečte. Ne že bych se tomu vzhledem k cenám knih divila), takže moje Upíří deníky asi nikoho moc nepotěší. Zato já jsem si vybrala hojně. Tím se dostáváme k tomu, že mě občas fascinuje, co všechno jsou lidi schopní vyhodit. Například Anna Karenina. Dobře, jen druhá část, ale i tak jsem si jí hrdě odnesla domů. Vynechme fakt, že doma už jedno vydání mám. Tiše!
Jsou zde jedinci, kteří jen tak 'vyhodí' Galsworthyho nebo Canterburské povídky, ale to se dá vcelku i pochopit. Až to přečtu, pravděpodobně to opět předám dál. Jenže pak jsou tu tací, kteří jsou schopni vyhodit sto let staré vydání básní od Elišky Krásnohorské. Dobře, chápu, že většinu z nás už její básně asi moc neimponují, ale na druhou stranu, sto let staré zachovalé vydání? Myslím, že za pár let by to mohlo nabýt i docela slušné finanční hodnoty.


Každopádně, mám nápad. Co udělat takovou naší menší knižní výměnu? Určitě máme všichni doma nějaké to dílo, které generaci našich babiček příliš nenadchne, ale my sami to už doma nepotřebujeme a skladujeme to jen proto, že je nám líto to vyhodit. Stačí napsat sem do komentářů, co chcete předat dál a emailovou adresu. Ten, koho vaše nabídka osloví vám napíše email a pak se můžete dohodnout dále. To by šlo, ne?:)

Pondělí plné novinek

28. října 2013 v 16:23 | Ronnie |  News
Je to už několikátý týden, co Justin B. každé pondělí zveřejňuje novou písničku z jeho plánovaného alba, proto pro většinu jeho fanoušků není novinkou, že dneska vyšla píseň s názvem Recovery. Musím se přiznat, že tahle nová hudební tvář mi naprosto sedí. Možná proto, že jsem asi v dost podobné situaci jako on, když tyhle songy psal. Každopádně, mou nejoblíbenější byl zatím Heartbreaker(hodně mu dýchá na záda Hold Tight, protože vy co mě znáte, víte, že se mi díky této písničce povedlo nemožné. Získat follow na twitteru od samotného Justina. Ano, vyhrála jsem v loterii.), ale Recovery to překonala. Co myslíte? Posuďte sami.

Další novinkou je poslední trailer k filmu Catching fire. Nemám moc co dodat, snad až na - SAKRA, AŤ UŽ TO VYJDE!

(Pokračování v celém článku)


L'oreal: Micelární voda - Recenze

28. října 2013 v 16:02 | Ronnie |  Beauty

Musím se přiznat, že poslední dobou se hodně nechávám ovlivňovat reklamou. Vím, že jsem proti tomu vždycky bojovala, ale co se týká nové řady od L'oreal, nemohu jinak. Nejspíš jen marně doufám, že se po používání jejich kosmetických přípravků jednoho rána probudím a budu vypadat jako Barbara Palvin, která ony produkty propaguje.
Nicméně, tentokrát jsem vyzkoušela Micelární vodu 3 v 1 řady Skin perfection. Vedly mě k tomu tři faktory. Jak už jsem výše zmínila, byla to v první řadě reklama. Hned za tím následuje fakt, že mi můj čistící i odličovací přípravek došel a neméně podstatným důvodem je má prázdná peneženka a velmi výhodná akce v Rosmannovi.


Podle popisu micelární voda odličuje make-up, čistí zanesené póry a dokonce celou pleť zklidní. Za tu cenu jsem očekávala tak poloviční výsledek z každého kroku, ale byla jsem příjemně překvapena. Voda skutečně splní vše tak, jak má. Ráno po použití je pleť svěží a jemná. Navíc se jí opět nespotřebuje mnoho, takže rozhodně doporučuji zainvestovat. Navíc je skvělou cenově dostupnou alternativou k Biodermě, která je o poznání dražší.

K dostání je za 199 kč, ale já osobně ji koupila v Rosmannovi jen za 99 korun. Pokud již tato akce neplatí, doporučuji počkat do další akce, jsem přesvědčena, že vodu zase zlevní :)

Školní uniformy

24. října 2013 v 19:42 | Fíí |  Fii says
Ve škole jsme dostali za úkol napsat úvahu na námi zvolené téma, zvolila jsem si téma školní uniformy a ráda bych se s vámi o svůj výtvor podělila.

Nosit školní uniformy ano nebo ne? V některých zemích mají jasno Velká Británie, Amerika nebo Japonsko , v některých naopak ne, jako právě u nás v České Republice. Proč tedy někdo zastává názoru, že je to správné a někdo, že není?
Dle mého názoru mají školní uniformy velké množství pozitiv i negativ. Mezi největší pozitiva patří stírání rozdílů mezi jednotlivými žáky, neboť shodný oděv neumožňuje vznik konfliktů mezi finančně slabšími a silnějšími jedinci, jak to na školách bez uniforem bývá, jelikož finančně zaopatřenější mají potřebu své finanční prostředky vyobrazovat především na drahém oblečení a doplňcích, což následně pochopitelně v zájmu zvýšení svého již bezprostředně vysokého ega doslova vtírají do obličeje méně movitým, z čehož se postupem času může stát dokonce i psychická šikana. Stejně tak jako u jedinců, kteří se snaží prosadit si svůj vlastní styl oblékání, ovšem ostatní žáci tento styl nerespektují a dotyčnému se posmívají.
Myslím si, že vzhledem k velkému pozitivu jsou negativa uniforem téměř zanedbatelná. Mezi negativa, která uvádí sami žáci patří věta "Jsou to přece uniformy.". Každý žák si totiž uniformu představí tak, jako je zobrazována v amerických filmech, tedy pro dívky jako bílé podkolenky, sukni, košili, kravatu a 'odporný' šedý svetr a pro chlapce jako zvláštně střižené kalhoty, do nich zastrkanou košili a opět onen 'odporný' šedý svetr. Kdo ale řekl, že uniformy musí vypadat právě takhle? Myslím si, že sami žáci jsou proti uniformám právě proto, že se bojí, jak v nich budou vypadat a toho, že uniformy nebudou jednoduše hezké. Nikoho už však nenapadne, že nikde není předem dané jak má uniforma vypadat, je to pouze jednotný oděv pro určitou sociální skupinu, nikde není psáno, že to nemohou být modré džíny a černé tílko.


Dalším a největším argumentem, který figuruje v boji proti uniformám je nedostatek, nebo nemožnost sebeprosazení a seberealizace, což je ale protikladem k již uvedenému pozitivu. Ano, samozřejmě je to pravda, ale tímto argumentem se dostáváme do začarovaného kruhu a jediné východisko z něj je zjistit, co má tedy větší váhu. Rovnost žáků nebo sebeprosazení? Mám dojem, že mnoho škol, které o uniformách uvažovali nebo uvažují se pozastavují právě nad touto otázkou vzhledem k tomu, že je opravdu těžké zjistit, kterou z hodnot preferovat.

Já jsem zastáncem názoru, že na školních uniformách není nic špatného. Žáci si navzájem nezávidí oblečení ani módní doplňky a všichni jsou si rovni. Pokud jde o sebeprosazení myslím, že je na něj dostatek prostoru i mimo budovu školy.

Stydlivost

22. října 2013 v 13:00 | Veu |  Veu says
Znáte to, učitelka tě vyvolá k tabuli a ty už dopředu víš, že budeš rudá jako rajče a nedokážeš mluvit pořádně nahlas, protože se stydíš mluvit před tolika lidmi nebo když se na tebe nějaký hezký kluk usměje, ale ty místo toho aby si úsměv oplatila, sklopíš hlavu, aby neviděl, že jsi rudá až na zadku.

Chceš s tím něco dělat?
Pokud ano, tak si přečti pár rad. Vím,že bez červenání to jentak nepůjde, ale po malých krůčcích se dostaneš až do cíle a červenání bude minulost.

1. Mluv víc mezi kamarády
Říkáš si, že mluvit mezi kamarády, co je to za blbost? Ale to je dobrý začátek. Vím, že mluvit s nimi je v pohodě, ale prosazovat svoje názory, říkat jim vtipy nebo prostě něco vyprávět, ti může dělat problém. Tak si řekni, že jim chceš něco říct a pokus se vyprávět nějakou svojí příhodu bez toho aniž bys kuňkala nebo cítila červenání tváří. Pokud to takhle uděláš tak 3x, tak zjistíš, že to bude čím dál tím lepší a problem ti to už dělat nebude.

2. Víc aktivity ve škole
Pokud zládneš první bod, tak se můžeš přesunout k druhému, který se dá po pár zkouškách také zvládnout. Víc se hlaš a nestyď se promluvit před třídou. Pokud tvoje odpověď bude špatná, tak určitě nebudeš první a ani poslední co se spletla, takže to není žádný důvod k studu. Pokud překonáš tohle, tak se hlaš o referáty. Zapomeň na to,že někdo ve třídě sedí a sleduj jen kamarádku(kamaráda), s kterou se předem domluvíš, aby ti byla oporou. A máš vyhráno, už nikdy víc, ti to nebude dělat problem.

3. Bav se
Když už si mezi svými kamarády nestydlivá, tak zkus s nimi někam zajít. Někam, kde nebudou jen tvoji kamarádi, ale kamarádi kamarádů. Budete se bavit kolektivně a nepříjde ti, že se bavíš s někym novým i když to tak bude. Později se pak začnete bavit po skupinkách a ty zjistíš, že není problem se bavit s někym cizím.

4. Usmívej se
Pokud si úspěšně prošla všechny tři body, tak ti gratuluju a jdeme k čtvrtému, k tomu skoro nejobtížnějšímu. Teď už jdeme k klukům. Nevyhýbej se očnímu kontaktu a úsměvům od kluků. Snaž se zahnat červenání a říkej si, že se někomu líbíš a tak není důvod k tomu aby ses červenala. Uklidni se a usměj se taky.

5. Navazuj kontakt
Teď když už se zvládáš nečervenat, když se na tebe nějaký kluk usměje, tak je zkus oslovovat sama bez toho aby jsi kuňkala a nebo si vůbec promluvila. Zkus to párkrát a ono se to jednou povede. Vím,že tohle je dost obtížné,ale když to zvládneš, tak máš vyhráno a po červenajících tvářích, kuňkání atd nebude ani památky. Zkus se jich ptát na otřepané fráze jako je "Kolik je hodin?" nebo "Nemáš zapalovač?" . Později to můžeš stupňovat a rovnou se ptát na číslo.

Doufám,že ti to alespoň trochu pomůže a budeš se stydět míň ;)

Recenze: Lancome: Teint Visionnaire

20. října 2013 v 15:00 | Ronnie |  Beauty
V nejnovějším čísle časopisu Elle najdeme řadu vzorků od Vichy přes Palmolive po Armaniho. Jedním z nich je i nový make-up od francouzské značky Lancome řada Teint Visionnaire.
Cena se různí, na internetu je možné 30 ml nádobu sehnat od 580 korun, ale v kamenných obchodech se bude cena pohybovat kolem 900. Abych to zkrátila v Anglii je pevná cena 36 liber, takže bych počítala s touto cenou.


Musím se přiznat, že jsem snad ještě nikdy nebyla s make-upem tak spokojená, jako v tomto případě. Malý vzorek mi vydržel na dvě použití, takže spotřeba není tak velká. Perfektně kryje, skvěle vytónuje barvu pleti a jako bonus vydrží bez sebemenších úprav celý dlouhý den. Nebýt vysoké ceny, rozhodně bych zainvestovala a uřpímně docela uvažuji o tom, že si na tento make-up našetřím. Jen bych viděla problém v tom, že make-up od Lancome se asi bude špatně dlouhodobě doplňovat s fixou na oči od Essence :D.

DIY: Barevné nehty

20. října 2013 v 13:00 | Veu |  Tipy
Už vás nebaví jednobarevné nalakování nehtů a chcete vyzkoušet něco nového? Mám tu pro vás jeden DIY, který vás zaručeně bude bavit a zabere jen chvilku.

Co budete potřebovat?
kousek houbičky, podkladový lak(essence nail protector), laky v tvé oblíbené barvě ( já si vybrala z leva: miss sporty č.laku: 380, Nabi název: Vernis á angels, essence twins název: 01 Edward), a papír

Na připravený papír naneseme kapky laků, které jsme si vybraly. Vezmeme houbičku a laky na ní obtiskneme (viz obrázek). Potom na připravený nehet houbičku tiskáme, dokud nejsme spokojení. Pokud už vám nebude tiskat, tak znovu nanesete laky na papír, obtisknete na houbičku. Když tam budete chtít dodat ještě zvlášť jednu z vybraných barev, tak jednoduše naneste na papír vámi vybranou barvu a nehet dolaďte.


Takhle to dopadlo u mě. Teď už jen odlakujte nedostatky kolem nehtů, a po případně dolaďte chyby, kterých jste si předtím nevšimli (viz. můj palec)


Tak a teď stačí nehty přetřít průsvitným lakem, aby se to ucelilo. (Ano tento lak nevypadá moc průhledně, ale když si ho nalakujete tak je)


A nehty jsou hotové.


Czechoslovak models v Plzni

19. října 2013 v 18:00 | Ronnie |  Ronnie says
Je sobota, pět minut po druhé hodině po poledni a já kvapným krokem mířím do OC Olympia Plzeň. Mám trochu skluz, protože o víkendech nám do těchto končit moc spojů nejezdí, ale s příchodem do vstupní auly obchodního centra vidím, že je to úplně jedno, protože casting ještě nezačal. Napojuji se tedy k sestřence, která už stojí připravena s číslem na prsou a taškou od Czechoslovak models.
Stále jsem plna rozpaků, protože mé sebevědomí ohledně modelingových záležitostí je na bodu mrazu. Zvláš nyní, když jsem trochu víc příibrala a rozhodně se nemohu chlubit mírami 85-61-90, tak jako před pár měsíci. Nakonec jsem ale donucena jít vyplnit dotazník, za který dostávám své vlastní číslo a tašku s dárky.
Díky včasnému příchodu sestřenky Terezky(Pro některé, tohle je moje setřenka, ne Fíí) jsem hned druhá v pořadí, takže je jasné, že mi celá záležitost nezabere moc času.
Slova se ujímá Simona Krainová, aby nás všechny přivítala. Já se mezitím snažím ignorovat okolí, protože snad každá dívka je poloviční než já, což mi na sebevědomí skutečně moc nepřidává. Upřímně, proslov moc neposlouchám, soustředím se na to, abych se uklidnila a nepůsobila tolik jako uzlíček nervů. Každopádně, zaznamenávám, že nás Simona nabádá, abychom se odlíčily. Sakra! Proč jsem se jen líčila, když vím, že to na castingách nechtějí?! No dobře, je pravda, že jsem si dala jen slabý make-up, abych zakryla kruhy pod očima a stopy, které na mojí pleti zanechal dlouhý pateční večer, ale i tak to nejspíš není moc vhodné. Z posledních sil se snažím setřít kosmetický přípravek z obličeje suchým kapesníkem, což jak asi nejspíš tušíte, nemělo moc valný účinek, vzhledem k tomu, že jsem použila svůj vzorek od značky Lancome.


Přicházím na řadu a sedám si před odbornou porotu, či jak tomu mám říkat. Simona Krainová je skutečně krásná. Dostávám za úkol se krátce představit, a tak spouštím svůj úvodní proslov týkající se mé osoby, který jsem se bravurně naučila k maturitě. Myslím, že jsem to trochu přepískla, co se délky týká, ale pozdě bycha honit.
Povídáme si o ambicích, cílech, zkušenostech, škole, jazycích a všem možném. Vlastně si ani nepřipadám jako na castignu přední moelingové agentury, ale spíše na anonymní schůzce, kde máte za úkol během pěti minut představit celou svou existenci. Všechno je milé a příjemné. Do chvíle, kdy je mi oznámeno, že mi musí přeměřit boky. "Ať nemám přes 100, ať nemám přes 100. Včera jsem měla dvě skleničky vodky, to se určitě projeví, bože, pomáhej mi". Snažím se zamaskovat své zoufalé mozkové pochody a vypadat přirozeně.
"Dej nohy k sobě, proboha hlavně dej nohy k sobě" upozorňuji sama sebe v marné naději, že mi to pomůže ubrat pár centimetrů. K mému překvapení mám 95. Není to málo, ale mohlo to být i více. Vážně musím začít zase s tvrdým režimem.
Po neuvěřitelně stresujícím měření jsem vyzvána k focení. Nikdo po mně naštěstí nechce úsměv, protože kdykoliv mi někdo na jakémkoliv castingu řekne, abych se usmála, tvářím se, jako když mám zaražené větry.
Na závěr si stoupám k metru, aby si porotci ověřili mou výšku, která má být 180 cm. Omyl! Mám dokonce o dva centimetry navíc, což je pro mě rána pod pás. Jakoby to nestačilo! Jak si mám najít kluka, který mi nebude po prsa?!


(Tak jsme tu na ty modeeelky :D)

S lehkou depresí odcházím a čekám na sestřenku, která šla na řadu hned po mně. Po pár minutách jsme obě volné. Díky Bohu!


Z mého pohledu tento casting řadím k příjemným zážitkům. Všichni byli milí a holky, pokud přemýšlíte, že někdy něco takovéhu zkusíte, vůbec se toho nebojte. Za zkoušku nic nedáte a rozhodně vám tam nikdo hlavu neutrhne :) A třeba potkáte i nějakou tu známou osobnost!


Ovesné placičky

15. října 2013 v 13:09 | Ronnie |  What to eat
V rámci zdravé výživy jsem se rozhodla vyzkoušet pár nových jídel, abych celé měsíce nebyla jen o rybích prstech a vařené zeleníně. Dám vám radu. Pšeničné otruby je zbytečná investice.
Každopádně narazila jsem na recept na ovecné placičky a nemohu si je vynachválit. Speciálně pro tento blog jsem vyzkoušela více receptů(sladký pečený a slaný smažený) a každý vám rozepíšu.

Sladké ovesné placičky
Celá várka má 300 kcal

Připravíme si: 50 g ovesných vloček, lžičku medu, skořice, hrozinky a kokos


Vločky nasypeme do misky a celé to zalejeme teplou vodou. Teď máme dvě možnosti. Můžeme to celé nechat odležet přes noc(nejlépe někde v chladu) a v přípravě pokračovat ráno, kdy budou vločky krásně nasáklé vodou, nebo necháme vločky ve vodě odležet jen pár minut a pak je jen vyždímáme(doslova. Já osobně zvolila rychlejší možnost.
Do lepkavé směsi přidáme lžičku medu, dvě špetky skořice a podle chuti hrozinky a kokos(samozřejmě můžete přidat cokoliv, na co máte chuť).

Troubu si předehřejeme na 180°C a pečeme zhruba pět minut, ale doporučuji placičky hlídat. Někdy stačí málo, někdy je třeba nechat placičky v troubě déle.


Slané ovesné placičky
Celá várka má 327 kcal(má víc díky vajíčku)

Připravíme si: 50 g ovesných vloček, vejce, sůl a kření dle chuti, lžička olivového oleje

Stejně jako u předchozího receptu, vločky zalejeme vodou a pak vyždímeme(nebo necháme uležet). Poté přidáme vajíčko, osolíme a promícháme. Pak už je jen a jen na vás, čím si placičky dochutíte. Já použila podravku, protože jsme doma momentálně neměli petrželku. Můžete přidat také slunečnicová semínka a podobně.

Na pánev kápneme lžičku oleje a placičky z obou stran osmahneme.


Mě osobně více chutnají ty sladké, ale je to možná tím, že tam není to vajíčko. Příště zkusím slané placičky udělat stejně, jako ty sladké.