We all have BODY ISSUES

4. srpna 2013 v 3:50 | Ronnie |  Ronnie says
U zrcadla stojí tři ženy.
První z nich si stoupne bokem a zamračeně sleduje svůj vlastní odraz. "Mám příliš velký zadek" prohlásí.
Stejně jako ona, i ostatní dvě se postaví stranou a hodností samy sebe.
"Můj zadek je asymetrický" prohlásí druhá a třetí nespokojeně zamruší "a můj zase odporně kostnatý"

Pak se všechny tři postaví zase čelem a začnou si prohlížet svá prsa.
"Jsou obrovská a překáží mi" řekne první.
Druhá si zahambeně odfrkne. "Já mám jedno větší, než to druhé"
Třetí sklopí oči. "Jsem skoro úplně plochá" povzdychne si.

Jako poslední přijdou na řadu stehna.
První z nich si začne nespokojeně tahat jejich kůži. "Jsou až moc široká a třesou se"
"Moje se netřesou, ale jsou příliš mužská" zavrtí druhá hlavou a závistivě se podívá na poslední z nich.
Třetí si nespokojeně prohlíží mezeru mezi stehny. "Já jsem jako deštník."

Všechny se obléknou a sednou si do kruhu. První se podívá na druhou se slovy "chtěla bych mít tvou postavu, je nádherná. Máš křivky, ale nejsi obrovksá, jako jsem já" povzdychne si smutně. Druhá nesouhlasně zavrtí hlavou. "Jsi blázen, nechtěla bys žít v mém těle" řekne. "Pro tvoje nohy bych zabíjela" podívá se na poslední z nich, která si zhnuseně odfkrne, jako náznak odporu. "Jsem jako sloup. Přála bych si vypadat jako žena, jako ty" prohlásí a podívá se opět na první, čímž uzavírá začarovaný kruh.


Co tím chtěl básník říci? Nikdy nikdo nebude spokojen se svou postavou tak, jak by si přál. Všichni chceme to, co nemůžeme mít, ale když to přeci jen dostaneme, ztratíme zájem. V tomto případě to platí dvojnásob.
Musela jsem si projít řadou změn a přivodit si sakra hodně problémů, abych pochopila, že trápení se každým milimetrem je k ničemu, protože stoprocentně spokojená s ostavu nebudu nikdy. Stačí se naučit respektovat své tělo takové jaké je. Možná se vám někdo posmívá, že máte příliš malá prsa nebo naopak velký zadek, ale vězte, že oni vaše tělo nerespektují jen proto, že jej nerespektujete vy sami. Všechno je v nás. Proč by mělo mít okolí rádo vaše tělo, když ho nemáte rádi vy sami a cítítě se v něm špatně?
Nezáleží na tom, jestli máte přes zadek 88 nebo 120 cm. Je jedno, jestli máte áčkové košíčky nebo máte déčka. Možná vám to teď bude připadat trochu hloupé, ale kdykoliv se na sebe budete dívat s odporem, či nelibostí, vzpomeňte si, že Bůh, matka příroda či cokoliv jiného nás stvořil tak, jak jsme se mu zdáli v jeho očích perfektní. Každé tělo je krásné, na to nezapomínejte. A pokud pojedete někdy tramvají, uvidíte holku, kterou nemáte rádi a budete si jí chtít dobírat kvůli širokému pasu, kostnatému zadku nebo třeba obrovským prsům, uvědomte si, že je to také člověk, a jak moc to může bolet. Představte si, že někdo by poukázal na tu část těla, se kterou nejste spokojeni a zamyslete se nad tím, jak byste se potom cítili vy.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 EI EI | Web | 4. srpna 2013 v 4:06 | Reagovat

Pokud máte zájem, navštivte můj blog. Věnuji se vlastní tvorbě, sci-fi, anime, mystice a spiritualismu, pc hrám, a propaguji výdělek pomocí pc, a do tohoto programu hledám společníky za účelem zvýšení výdělku. Díky!

2 Domči Domči | E-mail | Web | 5. srpna 2013 v 14:24 | Reagovat

Doteraz som to tak nevnímala. Ale ty si mi zmenila na to pohľad. Ďakujem! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama