Štěstí, věc to pomíjivá

25. srpna 2013 v 22:39 | Ronnie |  Ronnie says
Poslední dobou mám takové ty myšlenky o smyslu celé naší existence a nechci být škarohlíd, ale trpím docela silným pesimismem a cinismem. Snažím se ony myšlenky zahnat, protože kdykoliv si sednu a filozofuji, jde z toho na mě docela těžká deprese. Například štěstí. Nečekám, že budu permanentně zářit jako sluníčko, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak moc je štěstí pomíjivé. Jako malá jsem si přála být doktorkou, čarodějkou, princeznou, dokonce i manželkou Daniela Hůlky(to necháme bez komentáře), zkrátka vším možným, na co si děti hrají, ale především jsem chtěla být šťastná. Pak jsem trochu povyrostla a chtěla být herečka nebo kardiochirurg, ale opět hlavně šťatsná. Nyní nemám přímo vyhraněnou profesi, ale vím jistě, že bych víc než cokoliv na světě chtěla být šťastná. Jenže problém je, že mám pocit, že jsem nikdy doopravdy šťastná nebyla. Prožila jsem pár okamžiků, kdy jsem čekala neuvěřitelně velký nával štěstí, který mi vydrží, ale ono ne. Možná ani v tu chvíli jsem neměla radost, protože jsem věděla, že to za chvilku pomine. Nejspíš jsem z toho byla ještě ve větší depresi než obvykle. Mám trochu obavy, že zkrátka šťastná být ani nemůžu, a tak začínám být v životě poměrně apatická. Když o tom tak přemýšlím, něco, co bych přirovnala k jisté formě pocit štěstí, jsou chvíle, kdy najdu knížku, která tak trochu vyjadřuje můj postoj, například Veronika se rozhodla zemřít, nebo negativní konec Hunger games.
Dneska mi na twitteru vyběhlo několik tweetů. Nejdřív "Už aby byl prosinec", poté "Už aby byl podzim", a mě v tu chvíli jen na chviličku proběhlo hlavou "Už aby byl konec, úplný konec". Bylo to opravdu jen na okamžik, ale napadlo mě to. To skutečně čekám, než tohle přetrpím a odejdu? Až přeživořím život a konečně odejdu na klid? Nechci se k životu stavět jako k nepovedenému rande, na kterém počítáte každou minutu a modlíte se, abyste to měli už za sebou. Nechci život brát zrovna takhle, ale tak nějak si nemůžu pomoct.
Napadá mě, co když je život jako knížka? Když je knížka špatná, snažíte se jí přelouskat, ale všechno se to neuvěřitelně vleče, a pak jste konečně na konci a oddycháte si, že to máte za sebou. A když je dobrá, hltáte ji velkými doušky a než se nadějete, jste na konci. Chcete vědět, jak to dopadne, ale ještě nechcete, aby to skončilo... Pokud je tomu tak, nevím, co je horší.


No nic, to je ode mě pro dnešek vše, vaše poněkud zasmušile smýšlející Ronnie.

PS: Followněte náš blog na www.instagram.com/bronxyblog :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jedna Venda Jedna Venda | 26. srpna 2013 v 19:31 | Reagovat

ahoj verčo, na jakou vysokou školu nakonec míříš? :)

2 Ronnie Ronnie | Web | 26. srpna 2013 v 20:47 | Reagovat

[1]: Ahoj, hele je mi to docela trapné, ale na rok na ekologii a za rok zkusím znovu žurnalistiku :)

3 Jenda Venda Jenda Venda | 3. září 2013 v 22:38 | Reagovat

To vůbec nemusí :)))
držím ti pěsti, at se to nakonec podaří

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama