Řekni kde ti Božští jsou

4. srpna 2013 v 3:10 | Ronnie |  Ronnie says
Čas od času mě přepadá záchvat depresivních nálad, kdy bych nejraději všechny příslušníky mužského pohlaví nejraději napíchla na rožeň a z jejich chlouby si udělala šiškebab (omlouvám se všem mužům, kteří navštěvují náš blog a doufám, že je tento článek příliš neodradí).
Jednu z těch chvil mám zrovna teď a pokud mohu mluvit i za Fíí, nejsem v tom sama. Zrovna dneska jsme vedly diskuzi na téma "správní muži vymřeli". Vím, že se to jen říká, ale v průběhu naší konverzace mě napadla docela děsivá myšlenka. Co když je to skutečně pravda?
Spousta kluků, mužů či pánů se drží doměnky, že my jsme příliš vybíravé a povrchní na to, abychom jako ženy našly to, co skutečně hledáme. Říká se, že atraktivní muž je za všech okolností hajzl už od pohledu za to mezi ženami ne příšliš vyhledávaný chlap má vždycky zlaté srdce. Omyl. Z vlastní zkušenosti mohu s ledovým klidem říct, že parchanti jsou úplně všichni bez ohledu na vzhled, hmotnosti svalů, hustoty vlasů čistoty pleti, tajemnost očí a podobných pitomin.
Ovšem na druhou stranu musím upomenout, že je jen a jen na nás, dámách, jestli si ze srdce necháme udělat omeletu, či nenecháme.

Čím jsem starší, tím víc docházím k názoru, že muž, který by za to doopravdy stál zkrátka neexistuje. Nezlobte se na mě, ale za posledních pár let(dobře ty tři), jsem snad nenarazila na kluka, který by neměl ve všem vedlejší úmysly a tím myslím postel. Možná jsem trochu staromódní, ale pořád se nějak nemohu zbavit dojmu, že když tedy na onu nabídku přistoupím, jednorázovka bude všechno, čeho se dočkám. Pánové, jestli někomu z vás křivdím a zmůžete se na víc než jen "pojď, dáme sex", zanechte zde svůj telefon, email či cokoliv jiného - jsem ochotna přistoupit i na holubí poštu.

Na druhou stranu jsem ochotna popřít fakt, že jediné na co dají, je vzhled. Před třemi lety jsem měla zhruba o patnáct kilo více než teď. Nosila jsem brýle, vlasy jsem měla po vzoru koštěte a co se týká zevnějšku, příliš jsem o sebe nepečovla. Nyní mám míry 86-62-91, blond vlasy, modré oči a obličej mi zdobí Chanel s Diorem. A hádejte co. Nezaznamenala jsem nějak zvýšený zájem, takže bych příslušníkům mužského pokolení nerada křivdila. Nebo jsem možná moc vysoká... Také možnost.

Přemýšlela jsem, kde jinde by mohl být problém a napadlo mě, že velký podíl má seznamování. Zamysleme se. V dnešní době se seznamujeme pouze v momentech, kdy přijdeme do nového prostředí, přes přátele nebo internet. Problém prvního bodu bych viděla v tom, že tak často své zázemí neměníme. U dvojky jsou největším problémem oni přátelé, kteří nás seznamují. Leccos o vás ví a ruku na srdce, ne každý jsme přející člověk a tak naše šance klesají dobře mířenými pomluvami. Co se týká poslední možnosti, ta je nejvyzpytatelnější. Lidé mají tendence věřit si naprosto všechno a to hlavně proto, že našeho protějška(stejně jako nás) kryje barikáda zvaná počítačová obrazovka. Máme tendence prezentovat se jako někdo, kým bychom chtěli být a proto je náraz na realitu poměrně krutý. Z vlastní zkušenosti vím, jak moc jsou vztahy(přátelství, láska apod.) vzniklá po internetu povrchní a nestálá.
Když se tak vracím ke knize Petr a Lucie, stýská si mi po mnou neprožitých dobách, kdy bylo naprosto běžné seznamování se v metru, na ulici a podobně. V dnešní době je to spíše rarita. Možná, že by se onen pan božský přeci jen objevil.

Možnou překážku by mohly představovat i naše nároky, ale tuto možnost víceméně vylučuji, protože kdybych je měla snížit na takovu úroveň, aby se do ní vešly i jedinci, kteří zájem projevují, musela bych být mutantem(omlouvám se, ale jinak se to vyjádřit nedá). Navíc mi nepřijde nezávazné randění a vídání se maximálně 2x do týdně jako přehnaný nárok. Co se týká vzhledu, přiznávám, že požaduji trochu reprezentativnosti, ale nemyslím si, že je to tak přehanné. Požaduji alespoň to, co je například ve vedlejším Německu naprosto normální. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, o vzhled ani tolik nejde, jako o charisma. No tak, trochu sebeúcty!:)

V mém případě mohu s klidem konstatovat, že drobnou komplikaci předatvují i staré lásky a na toto téma bych řekla jediné. Zhyň!

Vždycky jsem si myslela, že budu chctít perfektního prince z pohádky, kterého mi bude každá závidět. Jenže teď si začínám uvědomovat, že nepotřebuji nikoho, kdo je doopravdy ekvivalentem ideála. Obecně nemám ráda přeslazené vztahy, denní kontakt a sentimentální žvásty u večeře při svíčkách. To, co ale skutenčně chci, je najít někoho, kdo mě svým nenásilným způsobem donutí věřit, že on opravdu perfektní je, někoho, kdo mě přiměje chtít všechny ty romantické blbiny, které vídáme ve filmech.
Takže ty prohnilý v mých očích ideále, ať jsi kde si, radila bych ti, dát o sobě vědět, protože nebudu čekat věčně. Věz, že mi život jako jeptiška nepřijde příliš odpudivý a nudný.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 EI EI | Web | 4. srpna 2013 v 4:00 | Reagovat

Pokud máte zájem, navštivte můj blog. Věnuji se vlastní tvorbě, sci-fi, anime, mystice a spiritualismu, pc hrám, a propaguji výdělek pomocí pc, a do tohoto programu hledám společníky za účelem zvýšení výdělku. Díky!

2 Jay Jay | 4. srpna 2013 v 22:33 | Reagovat

Sniž nároky a úspěch se dostaví ;)

3 Ronnie Ronnie | 4. srpna 2013 v 23:36 | Reagovat

[2]: zajímalo by mě, jestli si dotyčný článek vůbec přečetl :)

4 Jay Jay | 5. srpna 2013 v 12:01 | Reagovat

Dvakrát .. byla jsem v naprosto stejné situaci, a proto mi přijde jako bych ho psala sama před pár lety. Snížila jsem nároky a jsem ve vztahu s normálním klukem, za kterého se nemusím stydět, už přes rok a půl

5 Ronnie Ronnie | 5. srpna 2013 v 13:52 | Reagovat

[4]: gratuluji, ale jak jsem řekla, kdybych měla ponížit nároky na úroveň...mužů(nejsem si úplně jistá, jestli je tak smím nazývat, ale říkat jim muátanti mi přijde ošklivé:D), kteří mají zájem, asi bych se musela hodně přemáhat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama