I'm UNICORN

30. června 2013 v 0:35 | Fíí |  Fii says
Už od chvíle, kdy jsem se z pátého ročníku dostala na víceleté gymnázium a vešla poprvé do nové třídy, byla jsem jiná. Nejlépe jsem svou odlišnost promítala do stylu oblečení. Všechny mé kamarádky nosily ty stejné džíny, trička s ROXY potiskem a hlavně průlom v módní obuvi - DCčka. A já? Sytě modré kalhoty, žluté tričko, přes které bylo další modré a na uších svítivě žluté náušnice, které jsem pochopitelně měla doma ve všech barvách, které vyráběli. Netvrdím, že jsem byla nejstylovější nebo nejkrásnější, v očích většiny lidí jsem pravděpodobně byla za nejpotrhlejší dívenku na škole, ale co tím chci říct je to, že jsem byla šťastná a sebevědomá. Rozdávala jsem úsměvy na všechny strany a z velké části se mi také vraceli. Po čase také začali přicházet ohlasy ze stran opačného pohlaví a musím říct, že stěžovat jsem si doopravdy nemohla.


Pak ale přišel velký průlom. Nastoupila jsem do kvarty, tedy do čtvrtého ročníku na víceletém gymnáziu (9.třída), a většina lidí už se na mne nekoukala, tak jako dřív. Všichni si na mne ukazovali prstem, šeptali si a probírali "Co má zas ta trhlá holka z kvarty na sobě ?". Jelikož nejsem zrovna povahově nejsilnější člověk, po čase jsem to nedokázala ustát a rozhodla se 'začlenit'. Vyházela jsem většinu svého oblečení a doplňků a nakoupila vše potřebné proto, abych zapadla mezi své vrstevníky. Zpočátku byly ohlasy velmi pozitivní, lidé si přestali ukazovat a spolužáci se mnou začali mnohem více komunikovat. Říkala jsem si "Konečně jsem šťastná a možná i oblíbená". Mé nadšení ovšem netrvalo dlouho. Ač jsem si to neuvědomovala, ze sluníčka rozdávajícího úsměvy na všechny strany se stávala pouze vyhaslá hvězda. Sebevědomí kleslo na bod mrazu, ale já stále nevěděla co je špatně. Byla jsem přeci stejná jako všichni ostatní, tak proč oni byly šťastní a já ne? Proč se o mě kluci přestali zajímat ?


Dnes, bohužel téměř o 3 roky později si vše uvědomuji. Jednoduše, nebyla jsem to já. Tak moc jsem chtěla být jako ostatní, že jsem ztratila to nejcennější. Samu sebe. Je to trochu klišé, ale tím nejdůležitějším v životě je zůstat sám sebou, protože jen tak může být člověk doopravdy šťastný.

Posledních pár let jsem si připadala jako v cizím těle, jako chodící schránka, která se podřídila společnosti, aby zapadla. A moc dobře vím, že to bylo špatné. Ne každý má v sobě dostatek síly bojovat za ostatní, ale každý má v sobě sílu bojovat sám za sebe, jen jí musí najít, já to nedokázala.

Není lehké být modro-žlutý jednorožec ve stádu hnědých koní, ale věřte mi, stojí to za to a teď to moc dobře vím. Dělejte to pro sebe a věřte, že i přes všechno, čím si budete muset projít, budete těmi nejšťastnějšími lidmi na světě.


A jak to se mnou vše dopadlo?
Opět jsem si vybudovala vlastní styl. Ne již tak extrémní jako dříve, ale přece. Po dlouhých 13 letech jsem se odhodlala a ostřihala si vlasy. Ze svých 90ti centimetrových dlouhých, hustých vlasů do pasu jsem udělala 25ti centimetrové téměř mikádo a nikdy jsem nebyla spokojenější. Do svého šatníku jsem znovu zařadila poněkud výstřednější kousky jako dlouhé asymetrické sukně, nebo průhlednější blůzky a nakoupila boty na podpatku, kterých jsem se dříve bála, protože bych přece byla moc vysoká. Opět si všímám, že se na mě lidé koukají trochu zvláštně, ale vůbec mi to nevadí, protože vím, že tohle jsem já a nikdo mi nestojí za to, abych se změnila.


Takže na závěr. Ceňte si sami sebe a mějte se rádi, protože není důležité to, aby Vás přijímali ostatní. Důležité je, přijmout sám sebe.

Hrdě vystupte z řady a buďte JEDNOROŽCI.

"Aby byl člověk nenahraditelný, musí být vždy jiný." Coco Chanel
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama