Čas hledání, čas změn

24. června 2013 v 1:27 | Ronnie |  Ronnie says
Ahoj ahoj. Je to již pár dní, ne-li týdnů, co jsem napsala poslední článek. Měla jsem o čem přemýšlet, a tak jsem se raději moc nerozepisovala. No každopádně jsem zpátky s článkem, který jsem chtěla napsat už od úspěšného složení maturitní zkoušky.

Je několik minut po půlnoci a já tu sedím s vědomím, že ty čtyři roky na střední škole mám už za sebou. Na začátku, v prvním ročníku, se to celé zdálo neuvěřitelně nekonečné a dlouhé a nedokázala jsem si vůbec představit, jaké to bude, až konečně střední školu opustím. Abych byla upřímná, přijde mi to tak trochu vzdálené i teď, když už je to za mnou.

Období, které strávíte ať už na střední škole, gymnáziu nebo třeba učňáku, je vždycky obtížné pro člověka, který je, jak se říká, jiný. Svým způsobem se vlastně liší každý, ale v tomto období dospívání a velkých změn fungují určitá a docela striktní pravidla. Pokud je jednou porušíte, jste vyloučeni ze společnosti a zpátky se dostáváte jen velmi obtížně. Většina čtenářů asi tuší, o čem mluvím. Zkrátka a dobře, jste jiní a tyhle čtyři roky jsou časy, kdy se jakákoliv 'úchylka' netoleruje.

Já osobně jsem prošla v tomto období velkou řadou změn. Neustále jsem měnila barvu vlasů, styl oblékání, dokonce se u mě střídala i období extraverze a introverze. Celé roky mě to mátlo, nevěděla jsem, proč se vlastně neustálím, ale nyní už chápu, že to celé byla jen snaha zapadnout. Vždycky jsem byla trochu jiná než ostatní. Žiju ve svém vlastním světě (dobře, teď zním trochu jako schizofrenik) a lidem obvykle trvá delší dobu, než si na to zvyknou.

Už v prvním momentě, kdy jsem vešla do poměrně polorozpadlé učebny na střední zdravotnické škole v Plzni, pojala jsem ke všemu jistou nedůvěru. Ke svojí třídě, třídní učitelce, školní hierarchii a podobně. Nemohu popřít, že jsem se v deváté třídě na střední těšila, ale ve chvíli, kdy jsem překročila práh nové školy, mi došlo, že to budou náročná léta.
Jak jsem řekla, lidem trvá dlouho, než se naučí žít v mém světě. Na základní škole mojí třídě přesně tento proces trval zhruba osm let a vzhledem k tomu, že čím jsem starší, tím komplikovanější pravděpodobně bude i mé vnitřní já, se tohle soužití těžko vmáčkne do čtyř let.


Co tím chce básník, lépe řečeno Ronnie, říci. Období střední je časem růstu, změn a hledání sama sebe a není to lehké, pokud jste trochu jiní. Dnes a denně mi chodí zprávy, ať už sms nebo na twitteru či facebooku, přijímám telefonáty nebo odpovídám na emaily, ve kterých je jednoduše řečeno volání o pomoc. Tento článek chci věnovat přesně lidem jako já nebo ti, kteří mě skrz tyto problémy kontaktují. Vždycky se najdou lidé, kteří se na vás budou koukat skrz prsty. Vždycky se budete hádat s rodiči. Vždycky se najde ten prohnilý božský(nebo třeba božská), který vám bude lámat srdce. Všude narazíte na tu krávu, co vám s chutí vrazí kudlu do zad, protože sama to jinak neumí. Ne vždycky budete mít nejlepší známky. Nikdy nic nebude perfektní, ale to je život. Někdo se vám směje, že máte pár kil navíc? Serte na ně! Oni mají víc problémů se sebou samotnými a tak si svoje komplexy vybíjí na vás. Každý si tímto obdobím musí projít a nebude to jednoduché, nebudu vám lhát. Jenže i když se to třeba teď nezdá, budou to léta, na které nikdy nezapomenete a nakonec se vám do paměti i přes všechno to bláto, kterým budete muset projít, vryjí jen ty dobré okamžiky. Na střední budete vzpomínat jen v dobrém, protože co vás nezabije, to vás posílí. Proto prosím vás z celého srdce, žijte ty čtyři roky na plno. Dělejte ty chyby, upadněte na ten nos, ale hlavně nelitujte. Na to jsou čtyři roky až příliš krátká doba. Zapomeňte na to, co říká ostatní, na tom nezáleží. Hledejte sami sebe. Je jedno, jak moc mimo budete, jestli si nabarvíte hlavu na růžovo a budete nosit boty s pudlem, jste to vy a jednoho dne během těchto čtyř let poznáte, kam přesně patříte. Najděte si cíl a snažte se ho dosáhnout, i když ostatní říkají, že nemůžete. Je to fuk. Neohlížejte se a jděte vpřed. A nebojte, nejste sami, kdo brečí do polštáře. Jak jsem řekla, každý si tím jednou musí projít a to, že zrovna nejste královnou maturitního plesu? No a co, málo kdo má to štěstí(nebo možná tu smůlu). Nikdy se nebojte být sami sebou. Nikdy!

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hannah Hannah | 24. června 2013 v 16:32 | Reagovat

Jsi úžasná Ronnie. ;)*

2 Any Any | 24. června 2013 v 18:56 | Reagovat

Výstižný článek. Od září jdu na střední a mám z toho celkem strach. Za dobu co jsem docházela na základní školu jsem si na sobě všimla pár věcí které ač nerada dělám. Někdy se nechávám moc ovlivňovat druhými změním se tak abych se jím líbila a když si uvědomím že to nejsem já tak mi řeknou že jsem se změnila a že už to nejsem já. Přitom jsem to nikdy nebyla já. Někdy mám pocit že i já ovlivňuji ostatní. Když se bavím s mojí dobrou kamarádkou tak mi tvrdí něco a ostatním něco jiného. Například před nějakou dobou když chodila s jedním klukem a já řekla že je to debil tak jen přikývla a řekla to také atd... a potom přijdu na facebook uživatelka si změnila úvodní foto a k tomu sloh o tom jak je dokonalý.... Musím s tebou souhlasit je lepší být sám sebou než si hrát na něco co nejsi. :)

3 Wiki Wiki | 24. června 2013 v 21:10 | Reagovat

Ronnie! si neskutočná! si krásna a tvoj pohľad na život . . . proste obdivujem ťa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama