Dear diary..

17. března 2013 v 23:07 | Ronnie
Tento článek bych chtěla věnovat jako poklonu jedné z největších priorit mého životního stylu - psaní vlastního deníku.

Vzpomínáte, kdy jste naposledy měla něco, co vám leželo na srdci a potřebovala jste to komukoliv říct, ale z nějakého důvodu, ať už stud, příslib mlčení, nedostatek času, přátel a nebo třeba jen lenost, jste zkrátka nemohla? Neříkejte, že se vám nikdy nestalo, abyste seděla sama ve svém pokoji s pocitem, že se nemáte komu svěřit. Párkrát se to stane každému z nás a v takových chvílích je naprosto na snadě vykecat se plyšákovi nebo vzít tužku, zápisník a svěřit se papíru. Já osobně dávám přednost druhé možnosti.

Proč je dobré vést si deník

Deník, debilníček nebo také vykecávač. Je hned několik důvodů, proč uznávám svěřování se sešitu s tvrdýma deskama.

1) Nepřipadáme si jako idioti, když mluvíme na plyšové zvíře. Tento bod není snad ani třeba rozepisovat.
2) Jsou věci, které bychom rádi někomu sdělili, ale jsou věci, které ani nahlas nejsme schopni vyslovit. Ať už naše velmi upřímné názory nebo třeba upřímná přiznání, které ještě nejsme připraveni slyšet z vlastních úst.
3) Procvičíme si pravopis a svůj osobitý styl psaní. Jen moc neprotáčejte panenky, některým z nás by menší cvičení jen a jen prospělo a proč nespojit příjemné s užitečným.
4) Když si své aktuální pocity sepíšete, můžete se k nim po nějaké době vrátit a snáze se vám vybaví, co jste ten den prožila. Samozřejmě, né vždy je to klad, ale tento fakt hodně pomáhá, když váháme pro co se rozhodnout. Deník nám připomíná, proč jsme vlastně na Filipa naštvaní a proč že to váháme u Tomáše.
Při čtení našich starých záznamů všechno prožíváme znovu, protože kolikrát do detajlu popíšeme naše aktuální pocity.
5) Papír nás nesoudí. List sešitu těžko protočí panenky nebo utrousí odsuzující "proboha". Oproti tomu je nevýhoda, že deník nám těžko poradí.
6) Při psaní se odreagujeme a na věc se poté díváme mnohem objektivněji, protože ono psaní nás nutí přemýšlet nad situací mnohem víc, než kdybychom celou záležitost popisovali nahlas.
7) Deník nás nikdy neodmítne s tím, že nemá čas a náladu. Je tu pro nás vždycky a vyslechne cokoliv.
8) Pokud vám někdo svěří tajemství, které nesmíte vyzradit, buďte si jistí, že deník to dál rozhodně nepošle.

Pokud jsem vás těmito body přesvědčila, přihodím pár rad, ohledně deníčkování.

1) Deníček by měl být odolný, tudíž doporučuji výběr sešitu s tvrdými deskami.
2) K deníku byste měli mít nějaký vztah, takže pokud sáhnete po obyčejném sešitu, polepte si ho fotkami, které se vám líbí, pokreslete si ho vlastními kresbičkami nebo na něj hoďte nějaký ten nápis. Ať je zkrátka váš.
Nebo si zajděte do Claire's, Nanunana nebo do Albi a vyberte si sešit přímo určený k deníčkování. Obvykle si najdete obal, který vám sedne a velkým plusem navíc je, že v těchto obchodech mají deníčky obvykle zámeček. Nevýhodou je cena.
3) Dělejte si zápisy vždy večer a ráno. Stačí krátké. Je dobré vidět to srovnání. Večer je událost ještě horká a čerstvá. Ráno už to není až tak aktuální a navíc ne nadarmo se říká ráno moudřejší večera.
4) Zdržte se výlevů typu "ježiiiiiiš, on se na mě podíval dsfadssdf". Už za měsíc byste se při čtení tohoto záznamu propadla, věřte mi. Tohle girligování zase bez obav můžete svěřit kamarádce.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama