Opij se sám: Nutella shot

15. února 2015 v 15:28 | Ronnie |  Co se jinam nevešlo
Přeji hezké odpoledne. Nejspíš vás trochu zarazil název článku, ale nemohu přijít na lepší název. Jako člověk pracující za barem, co servíruje koktejly, pomalu zjišťuji, že se po večerech dá pít i něco jiného než vodka s džusem, morgan s colou nebo sklenička lambrusca. Nebo piva.
Včera v rámci koho-zajímá-valentýn jsem se sešla s pár přáteli, kde jsme zkoušeli různé koktejly. Pravda, většina z nich byla trochu improvizovaná, například strawberry daiquiry bez jahodového likéru a podobně, protože naše zásoby alkoholu se omezovaly na Bacardi a vodku. Na druhou stranu, ke konci večera jsme se rozhodly spáchat velmi nemravnou věc proti dietářské morálce. Panáky zhotovené z nutelly!

Co potřebujeme?
2 hrnky vodky(dejme tomu půl litrová flaška)
3/4 hrnku Nutelly
1/2 hrnku cukru
1 1/4 hrnku smetany
Šlehačka a jahody na ozdobu


Postup je jednoduchý. V hrnci smícháme nutellu s cukrem a necháme na mírném ohni trochu zkaramelizovat, načež pǐidáme i smetanu. Chvilku mícháme než se všechno krásně spojí(trvá to jen chvilinku). Odstavíme z ohně a vmícháme vodku. Pak vše jen přelejeme do prázné lahve a hotovo. Podáváme v pańakových skleničkách a zdobíme šlehačkou a jahodami(bez jahod se to obejde, ale bez šlehačky to není ono).

Je to naprostá delikatesa, ale bacha na to. Pořád je to hodně silné, takže spořádání pinty tohoto nutellového božství není nejlepším tahem. Pijeme zodpovědně :)

Originální recept najdete na facebookové stránce Tipsy Bartender.

Hezký zbytek dne xx

 

New in: February edition

7. února 2015 v 8:55 | Ronnie |  Fashion

TGIF! nebo respektive thanks god, it's pay day.
Včera mi přišla těžce vydřená výplata, kterou bych sice měla šetřit vzhledem k tomu, že se letenka do New Yorku sama nezaplatí, ale malému nákupnímu maratonu jsem neodolala, protože mám dneska svátek. Pravda, moc to neslavím a tady ve Skotsku už vůbec ne, protože tady se jmeniny nevedou, ale jako záminka to stačí.

Nebudu se zbytečně moc rozepisovat, stejně v tomto ohledu všichni jen projedete fotky a tím to hasne.


Po trpkém období bez kabelek, kdy jsem zoufale potřebovala v něčem nosit věci do školy a do práce, ale odmítala jsem platitnza hnusy, co se přes zimu vedly(omlouvám se za úsloví, ale jinak se to nazvat nedá), přichází jarní kolekce, kdy by má výplata padla jen na kabelky, psaníčka a tašky přes rameno.


V případě těchto veleluxusních bot bych ráda podotkla jedno. Tento skvost se stal součástí mého šatníku úplně zadarmo. Proč? Už zkrátka nebyly na seznamu zboží, a tak mi je prodavač dal do tašky bez jakéhokoliv namarkování. Perfektní!


Ano, další boty. Je to stejné jako s kabelkami.


Omlouvám se, zaňsedý podklad pro šedý kus šatníku. Musím uznat, že na fotce to vyladá tyk trochu jako noční košile, ale tento střih šatů se v poslední době stal jedním z mých absolutníchnfavoritů. Objevila jsem je, když jsem scháněla hezké avšak pohodlné a praktické oblečení do práce, které by vyhovovalo požadavkům zaměstnavatele. A vuala, zkusila jsem přesně tyto šaty jen v černé barvě a světe div se, s černými punčochami a zlatými doplňky to vypadá vážně super!

A v neposlední řadě naprosto (ne)obyčejná nákupní plátěná taška.



K mým novým úlovkům patří ještě čepice a klobouk, ale obojí vypadalo fakt zvláštně jen tak pohozené na koberci. Jsem si jistá, žemse fotek dočkáte. Buď tady, nebo na mém instagramu - @VeronikaLav

No nic, pro dnešek je to ode mě vše. Mějte se fanfárově,

s láskou vaše Ronnie xx






Recenze: Aussie

4. února 2015 v 11:41 | Ronnie |  Beauty
Když jsem se již dostala zpátky k blogování, nedá mi to, a musím napsat recenzi na australskou značku vlasových produktů. Po internetu koluje nespočet recenzí na toto téma, ale i tak napíš svou osobní zkušenost, protože názory na Aussie jsou skutečně jak na horské dráze.

Dlouho jsem trendu Aussie odolávala, protože jsem se před pár měsíci dohledala jedné opravdu odpudivé recenze, která mě přesvědčila, že australský "zázrak" je krokem vedle. Ovšem v polovině listopadu jsem se doslova omylem dostala k vrozkům šampónu a kondicionéru a můj pstoj se hned po prvním užití obrátil o sto osmdesát stupňů.


V současné době používám tyto tři přípravky a musím uznat, že jsem nikdy neměla kvalitnější vlasy. Už od mala se potýkám s problémy s vlasy a nehty. Do dneška nevím, čím to je, ale na obojí musím být opatrnější, než většina populace. Sen o dlouhých loknách je už předem odsouzen k věcnému pobytu v říši snů(netajím se tím, že mám vlasy prodloužené. Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi), ale od doby, kdy jsem začala používat Aussie, vlasy mi hodně narostly.

Hodně často používám kulmu, což je pro vlasy velká zátěž, a tak jsem zvolila šampón pro poničené, suché a tak trochu nešťastné vlasy - Miracle moist shampoo. Stejně jako všechny Aussie přípravky, i tento šampón je cítit takovou osobitou žvýkačkovou vůní. Chápu, že ne každému je to příjemné, je to vskutku zvláštní vůně, ale mně se líbí i snad více, než kokosové šampóny, které jsou co se týká aroma mým favoritem.

Vlasy mám něco pod ramena a myju je denně nebo každý druhý den(vím, že to není nejzdravější, ale zkuste žit tři dny s tequilou ve vlasech) a 300ml lahev mi vydrží cca měsíc a půl.
Oproti tomu kondicionér 3 minute miracle, který se aplikuje na minutu až tři podle toho, jak moc poničené vlasy máte, mi vydrží tak měsíc. Nutno dodat, že má jen 250 ml a používám je na extentions(za boha nevím, jak to přeložit do češtiny, aby to neznělo fakt pitomě. Rozumíme si), na které se musí používat hodně kondicionéru, což je dost znát, i když se myjou jen každých deset dní.

Samotný sprej používám jako rozčesávadlo a celkou ochranu vlasů. Myslím, že v tomto případě je to spíše pro lepší pocit, ale v boots mají akci na tři při´pravky aussie za 10£, a pokud je šampón a kondicionér sohromady za 9,50£, přeci neodmítnu další produkt za 50p. Je pravda, že se mi vlasy rozčesávají díky spreji daleko lépe, ale asi bych se bez toho obešla, protože tříinutový kondicionér vykoná svou práci dobře.

Už jsem psala, že kvalita vlasů se mi značně zlepšila a není to jen můj pocit. Když jsem přijela na Vánoce do Čech, mamka a spousta mých přátel mi neustále chválila, jak se mi vlasy zlepšily. A když si toho všimne i okolí, asi na tó něco bude. Navíc vlasy mám teď na omak doslova hedvábné a ačkoliv jsem se s kadeřníkem neviděla už téměř rok, konečky se mi netřepí a ani nelámou.

Vím, źe spousta lidí Aussie zavrhla na základě pár negativních recenzí, ale já naopak doporučuji dát tomu šanci. Každému sedne něco jiného a kdo ví, třeba vy budete jedním ze šťastných uživatelů, na kom se prokáže efekt pomalu jako z reklamy.

No a to je pro dnešek vše. Příště se společně podíváme na mou kosmetickou taštičku a její obsah. Mějte se krásně! Ronnie xx
 


Random Tuesday Post

3. února 2015 v 12:52 | Ronnie |  Ronnie says
Zdravím!
Momentálně sedím ve škole a uživám si hodinu volna. Jsem řádně znavena, protože jsem včera zůstala v práci déle, než je na studenta zdrávo, a tak se snažím situaci zachránit dnes již v pořadí třetím šálkem kávy, která mi nechutná. Jsem zhýčkaná Costou a Starbucks. Bohužel ani jednu ze společností nenapadlo, že Aberdeen uni by prokázala velkou tržbu, a tak mají pobočky po celém Deenu jen ne u nás na uni.

Venku je doslova odporně a já si tak vduchu říkám, jestli to není mnou. Do teď ve Skotsku za poslední roky pořádně nesněžilo. Ovšem v momentě, kdy se rozhodnu opustit ČR a kurté nesnesitelné zimy, v Abe nám začne obden sněžit stylem "kdyby bylo pod nulou, jsou tu závěje".


Tento příspěvek vlastně ani nevím kam zařadit. Jedná se o takovou všehochuť novinek, tipů, postřehů a výplodů mé poslední dobou poněkud pomatené mysli.

Vezmeme to popořadě podle obrázků v koláži.
První z nich, snapchat selfie, naráží na něco, co jsem již zmínila. Není nad to přijít ve čtvrt na pět z práce. A vzhledem k časovému posunu, někteří moji přátelé v tu dobu již vstávali. Nádhera! Kdyby mě ta práce tak nebavila, asi by mi bylo lépe, protože bych s tím sekla. Bohužel mi bar jako studentské zaměstnání naprosto vyhovuje. A tak se budu muset potýkat s trochu náročnějším režimem.

Následuje mé rádoby umělecké foto z Glasgow, kam jsem zamířila tuším začátkem listopadu. Byla to zvláštní návštěva, protože před tím jsem byla v Glasgow jen jednou a tehdy myslím, že nastal zrod myšlenky na mou budoucnost ve Skotsku.
Každopádně, musím nerada konstatovat, že můj pohled na Glasgow se nezměnil. Krom University of Glasgow která nápadně připomíná Bradavice a moderních staveb kolem řeky jako je budova BBC Scotland nebo třeba Scientific centre je Glasgow hnusná orůmyslová díra. Ovšem nákupy jsou zde obstojné, řekla bych že i snadno srovnatelné s Londýnem.

Příští výlet do Glasgow mě čeká 25.března, kdy vyrážím na koncert Charli XCX.


Třetí obrázek je vcelku jasný. Tato fotografie byla sdílena jak na facebooku Vogue, tak Elle. Ty šaty jsou prostě perfektní. Dolce a Gabanna je co se přehlídke týká moje nejoblíbenější značka. Mám však obavy, že i kdybych si mohla tuhle srandu dovolit, jejich modely by mi asi moc neseděli, vzhledem k tomu, že do jižanského typu mam dost daleko.

Předposlední screen nejspíš není tak očividný. Jedná se o článek o mém pracovišti, respektive o klubu, který patří k baru, ve kterém nyní pracuji. Náš PR staff je nejen schopný, ale má řekněme trochu zvrácený smysl pro humor. Neděle jsou nyní zasvědceny novým událostem a jejich promotion byla masivní. Jedním z tahů bylo rozesíláni sms s textem cca "Někdo, s kým jsi spal, byl diagnostikován s pohlavně přenosňou chorobou." Ovšem hned o řádku níže byl dodatek "Jenom sranda. Přijď v neděli na novou party v klubu". Perfekní v mnoha ohledech, protože o tomzačala mluvit media. Lad bibble, Sun nebo třeba Tab. Někomu se to líbilo, někdo je pohoršený. Ať je to jak chce, reklama je to skutečně pořádná a geniální ve své skandálnosti. Navíc pohoršeně se ozývají jen ti, co málem měli po přečtení první čaśti zprávy zástavu. Co na to říct. Příště si odpusťte nechráněný opilecký sex s osobou, kterou sotva znáte. Jednoduché. Pak vás taková zpráva nemůže vyděsit. Underground prostě opět ukázal, že si titul enjlepšiho klubu v Aberdeenu zaslouží:)

Tento článek zakončím tipem na skvělý film, který mě skutečně dostal. Poslední dobou moc neuznávám ty novější animáky. Už to není, co to bývalo jako za časů Monsters inc. Ovšem Brave je naprostá bomba! Možná mi to tak připadá především proto, že pohádkové prostředí je zkrátka Skotsko a jistým způsobem je to celé forma satiry. Tento film vřele doporučuji v originále. Hlavní hrdina je podle mě stoprocentně Skotka(herečka, co ji dabuje) a Kevin McKidd, který propůjčil svůj hlas jednomu ze synů, kterému není vůbec rozumět vám nastíní jak zní takový typický Aberdeeňan - pravda, v takovém extrému tu tolik lidí není a většině místních se dá rozumět bez problému.

Studium v UK vs. studium v ČR

29. ledna 2015 v 7:51 | Ronnie |  Ronnie & Scotland
Po velice velice velice dlouhé odmlce se opět hlásím o slovo. Ještě před pár dny jsem byla přesvědčena, že se ke psaní tohoto blogu už nikdy nevrátím, ale v posledních pár týdnech se mi po blogování začalo docela stýskat. Je to asi tím, že mám oproti předchozímu semestru podstatně více voného času, protože místo dvou prací mám už jen jednu a konečně mohu reálně uvažovat o nějaké seberealizaci.
Nejsem si jistá, jak moc aktivní tu budu, ale každopádně bych se ráda víc zaměřila na život v zahraničí jako takový. Neříkám, že nebudu psát o ničem jiném, jen bych ráda svou zkušenost přenesla do psaného projevu, což myslím, že ti z vás, co míří za hranice naší vlasti docea ocení.

Minulý týden jsem započala letní semestr a tak mohu napsat i něco více o výuce na Britských univerzitách. Tento článek berte jako takové menší srovnání se školami v Čechách - Mohu si to dovolit, protože před odjezdem za vzděláním do Skotska jsem strávila několik měsíců na univerzitě v Plzni.

1) Přijmací řízení - Začneme hezky od začátku. Je důlěžité se na školu vůbec dostat. V ČR jsou přijímačky různé. Každá škola to má trochuu jinak, záleží hodně na oboru. Ve většině případech můžeme počítat s náročným testem potažmo následujícím kolem v podobě ústního přezkoušení. V UK to funguje úplně jinak a osobně si myslím, že je to daleko lepší systém než funguje u nás. Přihlášky na školy se podávají cca do půlky ledna(pokud chcete na medicínu případně Oxford či Cambridge, uzávěrka je tuším že už kolem listopadu) přes stránku UCAS.com. Zaplatíte si buď 12 liber za jednu přihlášku, pokud jich chcete víc, suma je pokud si dobře vybavuji asi 25 liber s tím, že máte možnost odeslat 2-5 přihlášek. Už cena přihlášek se dost liší, vzhledem k tomu, že za pět přihlášek v UK zaplatíte stejně jako za jednu u nás. Navíc pro většínu britů je 25 liber jako pro nás padesátikoruna. Vaše přihláška musí obsahovat motivační dopis, kde vypíšete, proč chcete studovat zrovna tento obor a co pro to ve svém volném čase děláte. To považuji za velice výhodné, protože se na dané obory dostanou pouze ti, kteří o to mají skutečně zájem. To je bohužel nevýhoda českých škol - můžete se celý život zajímat o psychologii, pak se špatně vyspíte, pokazíte test a na vaše místo se dostaně někdo, kdo si to náhodou dobře natipoval a přihlášku si podal, jen aby by někde na škole.
Dalším bodem, který musíte splnit je reference od někoho z vašich učitelů. Zadáte kontakt a samotná škola už si vyučujícího zkontaktuje se žádostí o doporučení vaší osoby. Samozřejmě, že je asi nejlepší zažádat učitele dějepisu, pokud hodláte studovat historii, ale vy jako zahraniční studentni raději požádejte angličtináře, se kterým máte dobrý vztah. Reference je hodně důležitá v otázce přijímacího řízení.
V neposlední řadě po vás budou chtít zkoušky, v našem případě maturitu. Pokud ji ještě nemáte, musíte vyplnit známky, které očekáváte. A vzhledem k tomu, že většina škol po vás bude chtít průměr maximálně 1,2, máte povolenu jednu dvojku. Navíc si musíte ohlídat, co za předměty po vás chtějí. Pro zahraniční studenty je to obvykle jen jeden předmět z předepsaných - například na můj obor britové musí mít A-levels z chemie, biologie a psychologie, ale mně stačil jen jeden z těchto předmětů. Pokud se na školu dostane, ale nemáte ještě splněnou maturitu, budete přijati podmínečně s tím, že musíte známky dodat později. Co se týká zkoušek z angličtiny jako jsou Cambridgské zkoušky a tak, většina škol je má v požadavcích, ale po mně nikdo nic nechtěl - pokud chápu dobře, bylo to asi díky jedničce z maturity z angličtiny(což je docela sranda, protože CPE zkouška se rozhodně nedá s primitivní maturitou srovnávat).

2) Co vlastně studuji? V tomto odstavci bych ráda shrnula všechno o průběhu výuky a tak podobně. Na rozdíl od českých univerzit se nemusíte lopotit s osmi předměty za semestr, kdy sedíte ve škole od nevidim do nevidim. Moje škola funguje na kreditový systém s tím, že za školní rok musím nasbírat 120 kreditů. Každý předmět má 15-30 kreditů, takže to vychází přibližně 4 předměty na semestr. Super ne? Předepsané mám tři na každý semestr s tím, že další si volím. Skvelé je, že ačkoliv studuji pod School of medical sciences, můžu si zvolit doslova a do písmene cokoliv. Od literatury přes fyziku po právo.
Systém výuky se liší v závislosti na tom, co vlastně studujete. Většina humanitních předmětů má dvě hodinové přednášky a jeden hodinový tutoriál(řekněme cvičení) týdně. Pokud studujete humanitní obor na britské univerzitě, ve škole skutečně moc nepobudete. Oproti tomu v knihovně strávíte víc jak půlku studentského života. Zkrátka a dobře, oproti českým univerzitám, v UK nedostanete titul z humanitního odvětví zadarmo. Řekněme, že humanitní obor nevyyyžaduje žádné logické chápání, respektive se to zkrátka stačí nadrtit. Jenže v UK si můžete být skutečně jistí, že si to rozhodně vydřete stylem, že po promoci z vás bude kapat krev. Vím to i z vlastní zkušenosti, protože jsem si v prvním pololetí dala jako volitelný předmět Historii dvacátého století a moh zodpovědně říct, že humanitní předmět už si nikdy nezvolím, protože i v prváku toho bylo až nad hlavu.
Oproti tomu obory jako studuji já, kde potřebujete trochu logické myšlení a tak podobně, fungují trochu jinak. Většina těchto oborů má tři hodinové přednášky týdně a jednou za dva týdny dvou až tří hodinové laborky(opět můžeme přirovnat ke cvičení). Strávíte sice ve škole víc času, ale pokud danou látku pochopíte, doma se už tolik šprtat nemusíte. Je to vlastně za odměnu, že jste se narodili obdařeni nějakou tou logikou.
Co se týká rozvrhu, samozřejmě se to liší podle univerzit, ale chci říct, že se nemusíte obávat první přednášky v sedm ráno a poslední v osm večer každý všední den jako tomu mnohdy bývá v Čechách. Navíc drtivá většina univerzit sestavuje rozvrh tak, aby student měl kromě víkendu ještě jeden den volna. Na Aberdeen uni je to konkrétně středa.
Britské univerzity si zakládají na stoprocentní docházce na praktikách, laborkách, tutoriálech, zkrátka na obdobách našich cvičeních. Samozřejmě že existují omluvenky, ale Rodinné důvody vám nikdo neuzná zvlášť pokud jimi omlouváme kocovinu, která nám brání vůbec vstát z postele.
Co se přednášek týká, ty stejně jako v ČR povinné nejsou, ale docházka se doporučuje. Na druhou stranu, všechny materiály z přednášek a mnohdy i celé záznamy najdeme na internetovém portálu školy, což se na českých univerzitách moc často nestává.

3) Zkoušky. Už jen z toho slova máte osypky? Já také.
Na univerzitách v UK nefungují zápočty jako takové. Stačí splnit docházku na tutoriálech, vypnit testy na internetu, napsat esej, cokoliv vám zadají. Většina z toho se také započítává do výsledné známky.
Samotné zkoušky jsou také trochu jiné než u nás. Opět je tu rozdíl mezi humanitními předměty a předměty technického či přírodovědného rázu. Humanitní předměty jako historie nebo filozofie jsou psané ve smyslu dostanete zadaných šest otázek, tři si vyberete a odpovíte na ně v krátké řekněme eseji. Počet slov se různí podle předmětů a ročníků. Já z historie měla napsat 600 slov ke každé otázce. Co setýká ostatních předmětů(v mém případě Introduction to medical sciences, psychology a chemistry for life sciences), jednalo se o testy 'abc'.Dejme tomu, že je to skutečně snadnější než psané zkoušky, i když to je asi dost možná věc názoru, protože i u testů abc jsem se dost zapotila. Nutno dodat, že některé předměty mají zkoušku kombinovanou, v mém případě to byla chemie, ale tam šlo vpsaných odpovědích spíš o postup při výpočtech než o nějaké dlouhé recitování toho, co jsem kde načetli.
Na konec odstavce o zkouškách dodám asi to nejlepší. Neexistje nic jako ústní zkouška. Proč? Protože u ústních zkoušek je dost problém s objektivitou.Ústní zkoušky jsou pro někoho výhodné, pro někoho nikoliv. Záleží na vašem vztahu s profesorem. Tomu se chtějí britské univerzity vyhnout.

4) Studentský život. V tomto ohledu vnímám rozdíl mezi Británií a Českou Republikou asi úplně nejvíc. Jak už vyplývá z rozvrhu, je patrné, že briské univerzity podporují soukromý život. Nabízejí spoustu aktivit v rámci různých sportovních klubů, society a tak podobně. Máte čas na brigádu - dokonce se od vás tak nějak očekává, že budete pracovat, i když žijete s rodiči nebo jste na studentské půjčce(případ místních studentů) a peníze na střechu nad hlavou nepotřebujete. Alespoň to mi řekl můj osobní poradce - další věc, univerzita se vám snaží pomoct jak jen to jde. To je jedna z věcí, kterou jsem zapomněla zmínit v předchozím odstavci. Na rozdíl od většiny českých univerzit, britské univerzity se vás nesnaží potopit a nepustit vás do dalšího ročníku.
Zpět k otázce práce. Jak jsem zmínila, tak nějak se to od vás očekává, a upřímně se tomu nedivím. Naučíte se nějaké zodpovědnosti a je to rozhodně zkušenost, která vám pomůže do budoucna, až budete hledat práci v oboru. Je tedy pravda, že ne každý kdo nemusí, tak pracuje. To už je hodně individuální otázka a záleží na studentovi.

5) Národnostní rozdíly. Abych pravdu řekla, skutečně nevím, jak tento bod pojmenovat. Možná by bylo trefnější, jak čech přežívá v zahraničí, to posuďte sami.
Jedním z obrovitánských rozdílů, který vnímám asi nejvíc, je, že jsem najednou jedna z nejstarších v ročníku, ačkoliv jsem vždycky patřila k těm úplně nejmladším. Není to však tím, že jsem měla rok po maturitě pauzu. V Čechách jde většina lidí na univerzitu ve dvaceti. V Británii, tedy tentokrát konkrétně ve Skotsku(Anglie to má jinak) můžou lidé na školu už v sedmnácti letech(upřímně lituji těchto mláďat o freshers weeku). Je tedy pravda, že těch sedmnáctiletých na uni moc nepotkáte, ale čerstvých osmnáctek je tu požehnaně. A musím se přiznat, že jen ty dva roky mmohou být propastným rozdílem. Máme dost kamarádů, kterým je osmnáct a mám je opravdu ráda, ale v mnoha ohledech jsou to ještě puberťáci. Vím, že já samotná nejsem žádný moudroň, ale jak jsem již řekla, dva roky jsou v tomto věku skutečně rozdíl. Stačí si jen vzpomenout, jaká jsem byla dva roky zpátky. Proto čas od času mají studenti jako já pocit, že trochu vyčnívají a nezapadají, nebo spíš ani nechtějí v některých případech zapadat.
Ohledně náročnosti výuky v prváku.. Pro studenty ze střední Evropy je prvák poměrně snadný. Je to tím, že ačkoliv se to nezdá, máme skutečně kvalitní systém středního a základního vzdělání. Nebudu tu rozepisovat jak funguje systém v UK, to je na další sáhodlouhý článek, ale zkrátka oproti Britům máme mnohem širší okruh přehledu a víme víc do hloubky. Takže prvákem, který slouží jako ročník, který všechny dostane na stejnou úroveň, propluje student z ČR i doela snadno. Oproti tomu, slyšela jse, že drhák je docela makačka. Tak uvidíme.
Navážu na předchozí podpod ohldně náročnosti výuky. Problém, na který můžeme často narazit, je, že spousta znaostí je pro nás automatická a tak nějak naprosto jasná. A tak často nedostaneme dobrou známku jen proto, že nerozepíšeme postup nebo nevysvětlíme odborný termín, který užijeme, protože dannou pro nás základní znalost pokládáme za samozřejmou.

No to je asi vše, pokud máte otázky, rozhodně to do mě valte, ve volném čase ráda odpovím. Doufám, že tento článek někomu pomůže :)



Co je to vlastně to ALS?

30. srpna 2014 v 2:57 | Ronnie |  Ronnie says
Kdo by neznal Ice bucket challenge, který se internetem šíří rychleji než morová nákaza středověkou Evropou. Dobře, přiznávám, že jsem si nevybrala zrovna nejvhodnější přirovnání, ale dejme tomu. Všichni se momentálně poléváme studenou vodou a házíme naše veselá videa na facebook. Ale kolik z nás vlastně ví, proč to celé vzniklo a uvědomuje si, že to není jen pro legraci, jako tomu bylo s exováním piva? Pojďme se společně podívat na to, co to vlastně ta zkratka ALS znamená a její souvislost s kýblem ledové vody.

ASL je zkratka pro Amyotrofickou laterální sklerózu, což je neurogenerativní oneocnění mozku známé také pod názvy Lou Gehrigova choroba nebo Nemoc motoneuronu. Při onemocnění dochází k degeneraci a úbytku mozkových a spinálních motoneuronů(buněk CNS), což vede k postupné svalové slabosti až úbytku živé tkáně. Člověk je časem paralyzován a není schopen aktivně ovládat většinu svalů, ačkoliv mentální a psychické schopnosti zůstávají zachovány - dokážete si představit, jaké to je být uvězněný ve vlastním těle, které nemůžete ovládat?
Nemoc není nakažlivá.
Příčina onemocnění není v současné době známá, jediné, co můžeme s jistotou říci, je, že jedna z forem - familiární - je formou, ke které má z 50% postižený touto chorobou genetické předpoklady. A jak tomu tak bývá, pokud neznáme příčinu, horko těžko se můžeme dopátrat účinné léčby. Dostupné léky se zaměřují pouze na komplikace související s onemocněním.

Pacienti se obvykle dožívají 3-5 let od stanovení diagnózy a většinou umírají na selhání dýchacího systému.

A teď k samotnému Ice Bucket Challenge. Jde o to, zaujmout širokou veřejnost a vyšponovat jejich zájem o toto zákeřné onemocnění. Pokud přijmete Ice Bucket Challenge, očekává se od vás, že přispějete na výzkum ALS - v US na http://www.alsa.org/, v UK zde http://www.mndassociation.org/ a zároveň natočíte video, kde se polejete kýblem ledové vody a nominujete další tři osoby z vašeho okolí. Samozřejmě ledová voda s onemocněním souvisí, protože když se polejete ledovou vodou, na okamžik pocítíte stejné příznaky, jako pacienti s touto chorobou - takže si prosím odpusťte švindly s teplou vodou s tím, že to ve videu stejně není poznat.

Bohužel poslední dobou mám pocit, že se z celé akce s velmi dobrým úmyslem stal ráj takzvaných "attention whores", které si nakráčí před kameru v upnutých plavečkách a snaží se nahonit co nejvíce lajků bez sebemenšího zájmu o účel celé akce nebo nedej bože aby přispěly sebemenší částkou a podpořili tak náročnou cestu k léčbě onemocnění.
Takže pokud jste se dočkali nominace, prosím, nepřerušujte to, ale pokud nemáte v úmyslu přispět, raději se na to vykašlete. Nehoníme lajky na facebooku, snažíme se pomoct, nebo snad ne?:)

A tady je můj ice bucket challenge - věřte, při skotském létě to asi pěkně odnesu :D

Nejlepší make-up je tvůj úsměv

25. srpna 2014 v 14:18 | Ronnie |  Ronnie says
Tento článek, respektive tak trochu úvahu si plánuji jž od chvíle, co jsem přijela do Skotska a všimla si zvláštního zvyku místních holek. Jak už název napovídá, bude se to týkat líčení. Nečekejte ale žádné návody, spíše jen pár poznatků a typů, jak nevypadat jako od kolotočů.

Nevím, čím to je, ale poměr líčení je zde ve Skotsku poměrně nevyvážený. Holky v ČR se obvykle líčí neustále. I přes den, kdy vyráží po nákupech, nebo na kafe s kamarádkou a pak samozřejmě, když vyráží do nočních ulic na pár drinků. Tady tomu tak není. Většina holek se přes den vůbec nelíčí, což mi připadá super, protože se neničí pleť a když je to tu vcelku normální, nikoho nezarazí váš nenalíčený, poněkud vyblitý obličej. Ovšem problém je, že když přijde na líčení pro jakoukoliv party, slečny to zkrátka neumí vyvážit. Připadá mi, že si vynahrazují ty hodiny bez líčení, které tráví přes den, jinak si to neumím vysvětlit. Nemluvím o make-upu, podkadové bázi pudru a tak podobně, to na nich obdivuji, protože jim vždycky sedí barva a snad nikdy nejsou rozteklé. Momentálně hovořím o líčení očí a obočí.
Jako nikdy jsem si nevytrhávala obočí, nevadí mi být na Caru a asi mám i trochu štěstí, že mi obočí rozhodně nesrůstá, s čímž mají některé holky bohuužel problém(cítím s vámi). Člověk by tedy čekal, že pokud to holka s něčím přežene, bude to trhání obočí. Omyl. Zde letí Brežněvovská móda(Pokud nevíte, kdo je to Brežněv, odkazuji vás na strýčka googla, myslím, že po shlédnutí první fotografie pochopíte, o čem mluvím). Nejhorší ale na tom je, že to není tak, že by si slečny to obočí pěstovaly. Ne, ony si to obočí protrhají a pak si ho tlustou černou čarou domalují, takže ve finále vypadají jak postava z Kačera Donalda.
Kdyby ovšem zůstalo jen u obočí, neřekla bych, někomu se to zkrátka líbí. Opět musím s politováním konstatovat, že tím to nekončí. U většiny skotek frčí černé stíny vytažené až k brežněvovskému obočí doplněné o nalepovací řasy. A ne, skutečně nemluvím o kouřových stínech, ale o černočerné černé. Asi si myslíte, že přeháním, ale mohla bych vám sem postnut fotku jedné nejmenované slečny, ale vzhledem k našemu trojúhelníku by to bylo značně netaktní.
To, co tomu všemu dodává korunu, je, pokud si daná osoba na pusu napatlá rudou rtěnku a všichni dobře víme, že rudá rtěnka a výrazné oči NEPATŘÍ v žádném případě k sobě. Mimochodem, pokud mluvíme o Skotkách, většina z nich je ještě světlejší, než já, takže si asi umíte představit, jak kouzelně to musí v kombinaci s monoklovými oči vypadat.
Přitom většina z nich má nádherný obličej bez pupínků, takže se přebytkem přípravků pro zamaskování nedokonalostí hyzdit skutečně nemusí. A ve finále ani klukům se to moc nelíbí - samozřejmě existují i vyjjímky a opět nejsem vůbec konkrétní.. Ne. :D

Myslím, že bychom se měli trochu zamyslet. Říká se, že všeho moc škodí, u make-upu dvojnásob. Nejen, že pak vypadáme jako omalovánky, ale jednoho dne se probudíme s třicítkou na krku a když se podíváme do zrcadla, uvědomíme si, že nevypadáme na našich aktuálních třicet, ale naše pleť působí jako pleť zralé čtyřicátnice. Koneckonců nejhezčí je člověk, když je přirozený. Kdo stojí o umělotinu? Jenom zakomplexovaný idiot.



Všechno nejlepší, Sammy!

22. srpna 2014 v 4:21 | Ronnie
Dodatečně bych ráda popřála Samantě Jonesové, tedy lépe řečeno její představitelnce Kim Cattrall všechno nejlepší k XY narozeninám. Věk nebudeme zdůrazňovat, víme, jak to dámy nemají rády. Každopádně děkujeme Kim za úžasné provedení naší oblíbené Samanthy a její narozeniny opožděně oslavíme nejlepšímy hláškami naší rozhodně-ne-monogamní dračice.

"Ten mizera Richard píchá celou módní rubriku a poprvý v životě mě to pěkně sere! Asi mám monogamii, určitě jsem jí chytla od vás! Je tady spousta pěknejch chlapů a žádnýmu bych nedala! Ani jemu, a ani jemu!"
***
"Charlotte: Co tam všechno máš?(v šuplíku)
Miranda: Skoro nic..To co všichni. Kondomy, vibrátor..
Carrie: Masážní olej, cigára..
Samantha: Bradavkový svorky
Carrie: Vážně?
Samantha: Pro sebe! Ne, kvůli nim!..
Charlotte: To je zvrhlost..
Miranda na Charlotte: Co tam máš všechno ty?!? Pravidla silničního provozu?
Charlotte: Já nemám žádný intimní šuplík!..
Carrie: Každý člověk má intimní šuplík..
Samantha: Já mám intimní almaru!"

***

ZDRAVOTNICE: Provozujete orální sex, dáváte, dostáváte?
SAMANTHA: Ano, ano, ano.
ZDRAVOTNICE: Anální sex?
SAMANTHA: Ano.
ZDRAVOTNICE: Kolik jste měla sexuálních partnerů?
(pauza)
SAMANTHA: Počítám!
(delší pauza)
SAMANTHA: Letos?

***

Carrie: "Proč riskovat špatný večer, když se můžu dobře bavit s vámi?"
Samantha: "Jsi milá, ale stejně tě nikdy nevošukam"

***
Samantha(Na mnicha):"Jen jim to řekni, bratře šuku!"





Outfit #02

21. srpna 2014 v 15:14 | Ronnie |  Fashion
Dneska se podíváme na jeden z dalších outfitů, který je spíš pro chladnější letní večery, především kvůli silnému svetru. Do Skotského počasí se to docela hodí, nejsem si však jistá, jak pro české letní podnebí.



Paulo Coelho - Záhir

20. srpna 2014 v 15:51 | Ronnie |  Literatura
Po nějakém čase opět přicházím s knižní recenzí. Je pravda, že jsem na knížky trochu zanevřela, protože jsem se snažila zaměřit spíše na angličtinu a pokud čtete v jiném, než rodném jazyce, tolik to zkrátka neodsejpá.
Jednou z mých dokončených knih je Záhir od Paula Coelha. Ti, co mě znají, ví, že Paulo Coelho je mým favoritem a jeho Veronika se rozhodla zemřít je zkrátka knihou mého srdce. Co se týká Záhiru, už tak nadšená nejsem. Je to nejspíš tím, že jsem se nestotožnila s myšlenkou celé knihy, ale čas od času jsem se musela k návratu ke knížce i přemlouvat. Nešlo to tak rychle jako u Alchymisty nebo právě u již umíněné Veroniky.
Záhir je víceméně autobiografické dílo spíše filosofického rázu. Zaměřuje se na úvahy o dnešním vztahu mezi mužem a ženou a Paulo si rozhodně nebere servítky. Hledáním Záhiru se autor snaží najít rovnováhu mezi osobními ambicemi a svým manželstvím.
V knize se setkáme se spoustou zajímavých myšlenek a já hned jako příklad uvedu jednu, která nás provází celou knihou. A paradoxně s ní absolutně nesouhlasím. Myšlenkou je, že musíme o minulosti hodně mluvit, abychom se od ní odpoutali. To mně osobně připadá jako holá pitomost, nemyslím si, že otevírání starých ran něčemu pomůže.
Každopádně ačkoliv jsem byla trochu zklamaná, celé dílo neodsuzuji a vlastně i doporučuji. Ono je čas od času dobré přečíst si něco, s čím nesouhlasíte. Rozproudí vám to mozek a uvědomíte si, v co vlastně věříte, protože pokud si řeknete "Ne, tohle si nemyslím" musíte se zákonitě zamyslet nad tím, co je pro vás pravdou, kterou ne vždycky známe nebo si ji uvědomujeme.
Kniha je vcelku krátká jen občas obtížná na přemýšlení. Pokud jste s Paulem ještě nezačali, Záhir není nejlepším cestou k autorovi.



Kam dál